Hlavní obsah

Odborníci si lámou hlavu nad záhadnými pouštními kruhy

Ze vzduchu vypadá namibijská poušť, jako by trpěla vážným případem neštovic. Na úzkém pásu dlouhém více než 1700 kilometrů jsou roztroušené puntíky známé také jako „vílí kruhy”. Tyto krátery měří od tří do deseti metrů v průměru a představují jednu z největších záhad přírody na světě, jak napsal zpravodajský server CNN.

Foto: Profimedia.cz

Namibijská poušť

Článek

Během uplynulých desetiletí se objevila celá řada teorií, které se fenomén namibijské pouště snažily vysvětlit, a to od invaze mimozemšťanů až po jedovaté plyny. V minulém roce si novinové titulky vysloužila studie zveřejněná v časopise Science, podle níž jsou kruhy dílem termitů. Žádná z těchto teorií se ale plně nepotvrdila.

„Skutečností je, že vílí kruhy zůstávají záhadou. V terénu i laboratořích se udělala spousta práce, ale nic tuto otázku nevysvětlilo," řekl Stephan Getzin, vědec Helmholtzova střediska pro výzkum životního prostředí v německém Lipsku.

BEZ KOMENTÁŘE: Namibijská poušť je nejstarší na světě

Getzin společně s týmem izraelských expertů před časem přišel s vlastní teorií. S pomocí leteckých fotografií studovali prostorový vzorec kruhů. Jejich šířka a rozložení na ploše jim připomněly další krajiny, kde vegetace z dálky připomíná vzory vytvářené textilním návrhářem.

„Když do Wikipedie zadáte heslo 'tiger bush' (tygrované křoviny), získáte letecké snímky plochy v Nigeru, kde vegetace vytváří pruhovaný vzor. A v Austrálii jsou známé oblasti s výskytem 'kruhové trávy' rodu Spinifex," dodal. „Před pár dny mi jeden profesor z Kalifornie poslal příklad kruhových vzorů z Mohavské pouště."

Záhada se odhaluje

Getzin proto zvažuje hypotézu, že kruhy v Namibii vytvořil stejný fenomén — seskupování rostlin. V suchém klimatu, kde je nouze o vodu a půda chudá na živiny, čelí rostliny ostré konkurenci o zdroje. V důsledku toho se "organizují" do shluků, aby maximálně využily všechny omezené zdroje, které mají k dispozici. A nakonec tímto způsobem vytvoří rovnoměrně rozložené vzory v krajině.

Teorie o "samoorganizaci" rostlin přichází asi rok poté, co profesor biologie Norbert Jürgens v časopise Science zveřejnil studii, v níž se snažil dokázat, že kruhy v namibijské poušti jsou dílem druhu písečného termita Psammotermes allocerus.

Jürgens staví na argumentu, že termiti si pro sebe vytvářejí podzemní oázy tím, že sežerou kořínky rostlin, které poté uhynou. Vznikne tak podzemní past na vodu - bez vegetace voda nevyprchává do ovzduší a zůstává pod zemí. Ale podle Getzina je toto vysvětlení nepravděpodobné. „Neexistuje studie, která by dokázala, že společenství hmyzu může vytvořit tak velký, homogenní vzorec," řekl.

Foto: Profimedia.cz

Kruhy na namibijské poušti

Jürgens založil svá tvrzení na skutečnosti, že termit Psammotermes allocerus je jediný druh hmyzu, který se objevuje v celém pásu pouště, na němž se vyskytují záhadné kruhy. A jeho přítomnost je obzvláště hojná v jejich blízkosti. Jakkoli jde o lákavé vysvětlení, někteří vědci ho berou s rezervou.

„Existuje silná souvislost mezi vílími kruhy a těmito termity, a proto Jürgens tvrdí, že právě oni je vytvořili. Ale je to jen souvislost. A jednou z nejzákladnějších chyb, jaké se vědec může dopustit, je zaměnit souvislost za příčinu," řekl Walter Tschinkel, profesor biologie Floridské státní univerzity, který se specializuje na chování hmyzu žijícího ve společenstvech a zároveň na vílí kruhy. „Termití teorie je ovšem pro lidi přitažlivá, protože je relativně snadné ji pochopit," dodal.

Související témata:

Výběr článků

Načítám