Od Wericha k Valdštejnovi. Procházka pražskou Malou Stranou

Vycházku Malou Stranou začínáme na Újezdě. Sraz máme před kostelem Jana Křtitele Na Prádle. „Mluví se o něm v písemném pramenu už z roku 1142, kdy obléhal Pražský hrad Konrád II. Znojemský. Z tamního kláštera svatého Jiří tehdy utekly benediktinky a azyl nalezly právě zde, v tomto kostele,“ vysvětluje Dana Kratochvílová, průvodkyně Prague City Tourism.

Původně románský kostelík byl přestavován ve stylu gotiky, renesance i baroka, snad se na něm podílel i známý architekt Kilián Ignác Dientzenhofer. „Za josefinských reforem byl kostel zrušen a v roce 1784 tu byla zřízena prádelna, k řece je to odtud jen kousek a voda byla samozřejmě potřeba. Odtud tedy název Na Prádle,“ vysvětluje náš doprovod. Dnes stavba opět slouží náboženským účelům, konkrétně Církvi československé husitské.

„Jak je kostel blízko Vltavě, často trpěl záplavami, naposledy v roce 2002,“ dodává průvodkyně. Možná i proto není interiér nijak přezdobený, byť uvnitř najdete například několik děl sochaře a řezbáře Františka Bílka. „Součástí kostela byl i hřbitov, například zde byl pohřben v roce 1520 spisovatel a právník Viktorin Kornel ze Všehrd,“ dozvídáme se ještě. Následně míříme na naši hlavní dnešní zastávku, nedaleký ostrov Kampa.

„Kampa je opravdu ostrov, z jedné strany je oddělen strouhou Čertovka, z té druhé Vltavou,“ vysvětluje průvodkyně. Proto tu také dříve pracoval převozník. „Bydlel v této budově, která si zahrála i ve filmu Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách,“ ukazuje náš doprovod. Stavba, známá také pod jménem Michnovský letohrádek, si ve snímku „zahrála“ vodnický dům.

„Také tu bývala celá řada mlýnů. Zlomkovský se nedochoval, ale mlýn zvaný Huť je tu dodnes,“ dozvídáme se. Nazýván je též Všehrdův, jeho majitelem byl totiž v minulosti také již zmiňovaný Viktorin Kornel ze Všehrd. Dnes uvnitř najdeme kavárnu. Nejznámější jsou ovšem budovy Sovových mlýnů.

„Název dostaly podle svého majitele, Václava Sovy z Liboslavě,“ říká průvodkyně o stavbě z roku 1589. „Máme k tomu ovšem i legendu. Podle té se musel před stavbou mlýna pokácet dub, ze kterého vylétla sova. To je ovšem opravdu jen legenda,“ usmívá se náš doprovod.

„V devatenáctém století mlýn získal František Odkolek, který začal s přestavbou. Mlýny změnil po americkém způsobu na parní. Vznikla tu nová obytná budova, pila či brusírna,“ vyjmenovává Dana Kratochvílová. Na přestavbách se podíleli i architekti Národního divadla Josef Schulz a Josef Zítek. „Sovovy mlýny ovšem velmi často trpěly přírodními katastrofami. Nebyly to jen povodně, v roce 1896 tu vypukl obří požár. Sbíhali se sem dokonce i lidé z Národního divadla, aby pomohli,“ říká průvodkyně.

„Ne všichni kolemjdoucí ovšem přišli pomáhat. Lidé se často chtěli jen podívat, a aby měli dobrý výhled, přešli na zamrzlou řeku. Jenže ta vlivem požáru roztála a hasiči tak nevěděli, koho mají zachraňovat dřív,“ dozvídáme se. Mlýn každopádně vyhořel do základů.

V roce 1920 koupila poničené stavby od rodiny Odkolků pražská obec a provedla základní opravy, po druhé světové válce zde sídlila například Československá akademie věd nebo Kabinet a knihovna Zdeňka Nejedlého. „Celý areál chátral, zachránila ho až Meda Mládková, která zde zřídila muzeum.

Otevírat se mělo v roce 2002, ale tehdy zasáhly celou Prahu povodně. Nakonec se tak začínalo o rok později,“ říká průvodkyně. Před muzeem si ještě prohlížíme sochy miminek od Davida Černého, které najdeme i na Žižkovské televizní věži, a poté pokračujeme k dalším zajímavým stavbám.

Zastavujeme se před Lichtenštejnským palácem, který si na konci 17. století nechal postavit František Helfried z Kaiserštejna. Palác od té doby vystřídal řadu majitelů včetně Kolovratů a Lichtenštejnů, po nichž získal svůj název, majitelem byl i zmiňovaný František Odkolek.

Dnes palác slouží české vládě, která jej používá k reprezentačním účelům — při návštěvě Prahy tu pobývala například britská královna Alžběta II. nebo japonský císař Akihito. „Palác si také zahrál ve filmu Mission: Impossible, tady se pohyboval herec Tom Cruise,“ dodává průvodkyně.

Zastavujeme se dále u pomníku Josefa Dobrovského. „Dobrovský působil v rodině Nosticů, kde vyučoval čtyři syny pana hraběte. Jednoho ze synů, Bedřicha Nostice, také doprovázel na univerzitu,“ dozvídáme se. „Když měl později Dobrovský psychické problémy, nabídl mu Bedřich, že může pobývat zde na Kampě. Tady mu nechal předělat budovu bývalé koželužny a jazykovědec tu ve volném čase pracoval na zahradě,“ říká průvodkyně.

Není to ovšem jediný slavný obyvatel této budovy. Tím zřejmě nejslavnějším byl totiž Jan Werich, podle něhož se bývalá koželužna dodnes nazývá Werichova vila. „Jeho sousedem ve vile byl básník Vladimír Holan a jejich vztahy nebyly právě idylické,“ vypráví náš doprovod.

Přes dvacet let strávili oba velikáni v jedné budově, kde na sebe narážely jejich odlišné povahy a životní styly. Na toto téma vznikla před dvěma lety i divadelní hra nazvaná Hadry, kosti, kůže, uvedlo ji Švandovo divadlo. Dnes muzeum provozuje Nadace Jana a Medy Mládkových a najdete tu expozici právě o Janu Werichovi.

Kampa byla domovem i dalších osobností — bydleli tu skladatel Bohuslav Martinů, loutkář Jiří Trnka nebo herec Josef Vinklář. „Dodnes je tu řada starousedlíků a pravidelně se tu pořádají trhy,“ říká Dana Kratochvílová. Následně nás vede na poslední zastávku naší malostranské vycházky. Opouštíme Kampu a míříme do nedaleké Valdštejnské zahrady.

Jak už název napovídá, palác si nechal postavit Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna. Byť mu osud zpočátku nepřál, když za svého mládí přišel o oba rodiče, nakonec se vypracoval. Byl jedním z nejbohatších šlechticů své doby a významným vojevůdcem, když velel císařským vojskům.

Jeho palác se stavěl mezi lety 1623 a 1630. „Aby mohl vzniknout, musel Valdštejn v těchto místech vykoupit dvacet tři domů, dvě cihelny, městskou bránu a palác Trčků,“ říká náš doprovod. „Zahrada má přes čtrnáct tisíc metrů čtverečních, celý areál může konkurovat zahradám Pražského hradu,“ dozvídáme se.

Dnes je Valdštejnský palác sídlem Senátu, který zde přebývá od svého vzniku v roce 1996. My však nemíříme do jeho chodeb, ale na zmíněnou zahradu. Jako první nás čeká sala terrena, zahradní sál. „Je to jakýsi přechod mezi zámkem a zahradou. Zdoben je freskami na téma Trojských válek, mimochodem řada postav tu vzhledem připomíná právě Valdštejna,“ zjišťujeme.

V zahradách najdeme i voliéru, kde žije šest výrů velkých, a umělou krápníkovou stěnu. „Když se budete pozorně dívat, můžete ve stěně spatřit hada, lva nebo lidské tváře,“ vybízí nás průvodkyně. Prohlížíme si také sochy, jejichž autorem je Adrian de Vries, nizozemský sochař, jenž tvořil i pro císaře Rudolfa II. „Jsou to však kopie, originály odvezli Švédové za třicetileté války. Dnes jsou uloženy na švédském zámku Drottningholm,“ zjišťujeme.

Součástí areálu je také Valdštejnská jízdárna. „Koně si od Albrechta z Valdštejna půjčoval na slavnostní příležitosti i sám císař,“ říká náš doprovod. Šlechtic ovšem skončil tragicky. Byl obviněn ze zrady císaře a roku 1634 zavražděn v Chebu.

Zdaleka ne vše v naší historii bylo zalito sluncem tak jako Malá Strana během naší procházky.