Od třívěžového mníšeckého zámku k baroknímu poutnímu areálu na Skalce

Datum založení se váže k roku 1348, tehdy byl zapsán v zákoníku Karla IV. Majestas Carolina (Codex Carolinus).

V těch dobách tu jezdili se svými povozy formani, zrovna jako šlechta či duchovní doprovázeni svými družinami. Na ty tu číhaly lapkovské tlupy.

Nyní se dostanete do Mníšku auty, autobusem MHD od nádraží Praha-Smíchov nebo železnicí, jejíž cílovou stanicí je Dobříš.

Mníšek společně s nedalekou Dobříší byly královským majetkem, Václav IV. v roce 1409 věnoval městečko purkrabímu hradu Žebrák Janu z Lestkova. Král sledoval hlavně lepší střežení kupecké stezky.

Třebaže se království dařilo celkem dobře, cesty byly nebezpečné a projet jimi bez ozbrojeného doprovodu si říkalo o malér. V jedné z loupeživých tlup sloužil i Jan Žižka, než se dostal pod královu ochranu.

Purkrabí Jan dostal od krále mimořádné pravomoci. Město obdrželo hrdelní právo a měšťané mohli volně lovit v lesích, dokonce měli dovoleno z královského majetku brát i dřevo.

Jako celou zemi zasáhly husitské bouře i Mníšek. Jan z Lestkova byl katolík, husité městečko nešetřili.

V té době se tu vystřídalo několik rodů, nejdůležitějšími byli Vratislavové z Mitrovic, ti přišli v roce 1487. Vládli tu půldruhého století, tehdy byl majetek osvobozen od manské povinnosti, takže se vymanil z královské moci.

Mitrovičtí nechali zbudovat podzámecké rybníky, v pivovaru se prý vařilo výborné tmavé pivo.

Mníšecký klid zlikvidovala třicetiletá válka. Hlavně v roce 1639, poté ke konci války, kdy Švédové ukradli, co mohli, městečko zpustošili. Zničili i vodovod, obydlí byla vyrabována, zrovna jako pivovar. Vratislavové poté prodali zničené panství Serváci Engelovi z Engelsflussu, synovi brabantského koželuha, pražskému měšťanovi, který vydělal obrovské jmění při zásobování císařské armády.

Na Malé Straně vlastnil dům U Zlatého hroznu a koželužnu. Otec Servác Engel bránil roku 1648 Prahu s mečem v ruce proti vojskům generála Koenigsmarka. Za zásluhy byl 20. října 1651 povýšen do rytířského stavu, získal predikát Engel z Engelsflussu. Jeho syn, také Servác, zdědil velké jmění a roku 1655 zakoupil poničené mníšecké panství. Byl dobrým hospodářem, majetek se rozrůstal, mohl přikupovat nemovitosti. Za místní platil daň, stavební dřevo z okolních lesů bylo zadarmo, z kopců nechal zavést nový vodovod, obnoven byl pivovar, přibyly zájezdní hospody.

Se svolením panovníka zřídil rodový fideikomis. (Fideikomis čili svěřenectví – jde o nezcizitelný majetkový soubor, kdy se má zabránit zchudnutí a tím zaniknutí rodu).

Byl i velmi zbožný, penězi nešetřil ani při objednání oltářního obrazu v zámecké kapli, který zadal proslulému Karlu Škrétovi. Po koupi Mníšku byla zahájena stavba třívěžového zámku na ostrohu nad obnoveným Zámeckým rybníkem. K jeho prohlídce můžete zaparkovat buď nedaleko hlavní brány, dá se také v podzámčí u oblíbené restaurace U Káji Maříka.

Zámek je pravidelná třípodlažní stavba, dlouhá 42 metry, široká 40 metrů, uvnitř je 65 místností. Návštěvníky udivuje neexistence čtvrté věže, u symetrické stavby to ruší dojem. Samozřejmě je hezká legenda o čertovi, který ji Engelovi odnesl, protože se mu upsal, aby mohl zámek dokončit. Vysvětlení je mnohem prozaičtější. Nárok na čtyři věže měli jen příslušníci vyšší šlechty, a to Engel nebyl.

Engel krom zámku nechal zbudovat na skále nad městem klášter s kostelem na Skalce.

V 18. století, kdy již bylo město prosperujícím subjektem, koupili panství Umwertové, ti postavili nový městský kostel a dokončili areál na Skalce. Po nich přišli ještě Pachtové z Rájova, Schirdingové a naposled rakouská šlechta Kastů z Ebelsbergu. Ti kolaborovali s Němci, a proto v roce 1945 o vše přišli. Zámek byl následně vyrabován. Pak připadl ministerstvu vnitra jako depozitář Státního ústředního archivu, sloužil k ukládání citlivých politických dokumentů.

Takže až půjdete navštívit zámek, kde se nedávno natáčela pohádka Tajemství staré bambitky 2, tak vězte, že se procházíte objektem, který prošel od roku 2000, kdy byl vyklizen, velkou rekonstrukcí.

Obnovené historické interiéry zpřístupněné roku 2006 Národním památkovým úřadem představují v jedné části expozice život a bydlení drobné šlechty mezi dvěma světovými válkami.

Druhý okruh zahrnuje reprezentativní prostory - zimní jídelnu, kapli, Velký salon, Dámský a Pánský salon, knihovnu…, vše z období posledních majitelů, Kastů.

Zámek je připraven i na dětské návštěvníky, prohlídky jsou kostýmní, můžete se zúčastnit i třeba čarodějnických prohlídek.

Ve městě stojí za zmínku barokní kostel se slavným Brandlovým obrazem kající se Máří Magdalény, původně umístěný v kapli sv. Máří Magdalény na Skalce. Ten před zničením zachránili památkáři přenesením nástropní malby na plátno, ze kterého byla znovuumístěna v mníšeckém kostele svatého Václava.

Kaple na Skalce je viditelná již z dálnice. Od zámku z Mníšku k východišti turistické cesty je to po silnici zhruba 1500 metrů, pozvolna vystoupáte dlouhým obloukem, můžete to ale „napálit“ i poněkud strmější stezkou, na prostranství skaleckého poutního areálu.

Zbudovat ho nechal Engelův nejstarší velmi zbožný syn Servác Ignác, když mu v roce 1680 zemřela sestra na mor, který řádil v kraji.

Nákladem asi 33 tisíc zlatých získaných prodejem statku v Korkyni začal budovat areál zasvěcený Máří Magdaléně. Architektem, na kterém nešetřil, byl prestižní Kryštof Dientzenhofer. Tomu dokonce zaplatil cestu do Aix-en- Provence, kde v 6. století světice žila, aby získal inspiraci. Po návratu vznikl během dvou let chrám.

Vnitřek byl koncipován jako jeskyně, ve které Máří žila, stěny byly vyzdobeny umělými krápníky, podlahu pokryly kamínky z Berounky. Do stěn bylo zazděno množství mušlí. Krom Brandlova obrazu tu byl zastoupen i Karel Škréta a řezbář Jan Jiří Bendl.

Zbožná byla i Engelova tchyně hraběnka Čejková z Olbramovic, nechala vystavět křížovou cestu, v roce 1775 se usadila v klášteře jako poustevnice. Křížové kapličky vysvětili františkáni, tento řád k tomu má privilegium.

Dientzenhofer zbudoval i nevelký klášter, na kopci nad areálem nechal vystavět malou poustevnu, k té vede křížová cesta 14 kapliček. Engel chtěl, aby klášter spravovali pražští benediktini. Ti to odmítli, nakonec sem přišli františkáni, chudý řád, který neměl peníze na údržbu ani opravy. Působili zde do konce 2. světové války.

Skalka se stala koncem 19. století častým turistickým cílem, kterým je dodnes. Od roku 1889 sem vedla, jako třetí u nás, turistická cesta.

Stará hospoda, která byla součástí areálu a byla i myslivnou, se stala hotelem a turistickou noclehárnou. Po válce vše začalo pustnout. V roce 1947 se podařilo zainvestovat milion korun a zdálo se, že bude lépe.

Jenže za války se ve svahu otevřelo staré ložisko nekvalitní železné rudy a začalo se znovu kutat. Když stojíte na výhledovém místě u kaple, ani se nechce věřit, jak málo chybělo, aby Skalka zanikla.

Dolování zapříčinilo sesuvy půdy, zdi svaté Máří pukaly. V západní stěně zela metr široká a 13 metrů dlouhá puklina. V Mníšku vyrostly hrudkovny, popílek z jejich činnosti zahalil město.

Nakonec se od těžby v roce 1967 ustoupilo, po mnoha letech se začalo s opravou areálu.

Budovy se řáděním zlodějů a vandalů měnily v ruiny. Původní stavby nahradily nové, znovu postaven byl klášter, nově bylo zbudováno jezírko. V roce 2010 byla uspořádána sbírka na obnovu křížové cesty. Byla obnovena i poutní cesta z Mníšku. Nedaleko jezírka stojí velmi oblíbený stánek s občerstvením. Vždy připraveno je ohniště k opékání špekáčků, které ve stánku nabízejí.

Celoročně tu vždycky někoho potkáte, ať je zde pěšmo, nebo na kole. Další přístup je od asfaltky vedoucí z Mníšku do Řevnic, platí to hlavně, když rostou houby, to je v lese plno.

Je tu i dost černé zvěře, stopy po divočácích najdete i ve městě.

S Mníškem je spojena i řada známých osobností. Spisovatel a básník F. X. Svoboda, spisovatelka Marie Wagnerová-Černá, píšící pod pseudonymem Felix Háj. Vytvořila kdysi velmi populární dětskou četbu o vzorném chlapci Kájovi Maříkovi, dnes už téměř zapomenuté postavě, připomíná ji jen místní hostinec s dobrou kuchyní. Narodil se tu i malíř Willi Nowak…

Může se vám hodit na Firmy.cz: Státní zámek Mníšek pod Brdy