Od rodného domu Leoše Janáčka až na hrad se záhadným obloukem

Obec Hukvaldy leží nedaleko Frýdku-Místku, kam se pohodlně dopravíte autem nebo autobusem. Malebná obec s asi dvěma tisíci obyvateli je známá nejen díky hradu, ale také proto, že se tam 3. července 1854 narodil skladatel Leoš Janáček. Jeho památku si tady každý rok připomínají v rámci Janáčkových Hukvald. V tomto roce se bude konat jubilejní 20. ročník.

Než vstoupíme do hradní obory, mineme kostel sv. Maxmiliána a hned za ním rodný dům Leoše Janáčka, kde je možné navštívit pamětní síň s galerií. Až se nabažíte atmosféry místa, kde tvořil svá díla mistr klasické hudby, cesta vás zavede k bráně do obory.

Klikatou cestou do kopce potkáte nejen hospodu s milou obsluhou, ale rovněž také památník lišky Bystroušky z roku 1958, přírodní amfiteátr a hukvadské buky. Ty jsou památkově chráněné a jejich obrovské kořeny upoutají pohled i toho nejunavenějšího turisty.

Po asi kilometrové cestě zpoza stromů vystoupí první brána zříceniny hradu. Ten založil někdy v období let 1257 – 1285 syn německého šlechtice Arnolda z Huckeswagenu Jindřich. Hrad nebyl v té době ničím zvláštní, měl 2,5 metru silnou okružní zeď ve tvaru protáhlého osmihranu. Během 14. století koupil hrad olomoucký biskup. Církvi pak hrad patřil až do 20. století.

Nebyl by to český hrad, kdyby v něm v 15. století neřádili husité. Ti ho dobyli v roce 1428. Po vystřídání několika majitelů ho v roce 1465 odkoupil za 7000 zlatých král Jiří z Poděbrad, aby jej o rok později mohl vrátit olomouckému biskupovi.

Hrad vystřídal řadu majitelů. Na konci 15. století páni z Boskovic nechali při vstupu do hradu postavit takzvanou kulatinu. Ta sloužila k obraně a byla hojně využívána v období třicetileté války. Sloužila jako skladiště zbraní, ale také jako poddanské vězení. Dnes se dá projít po jejím ochozu. Je z něj krásný výhled na okolí a hrad. V kulatině se rovněž pořádají koncerty.

Procházka po hradu zabere nejméně dvě hodiny. U vstupu vás kromě kulatiny přivítá typický venkovský domek kastelána a po několika metrech kaple sv. Ondřeje, která byla vestavěna do bašty. O tom, že hradní zřícenina je opravdu rozsáhlá, svědčí i počet bran a branek, kterých je dohromady sedm.

V zadní části hradu je nejstarší palác ze 13. století, sklepy s cisternou na vodu, bašty nebo podle průvodce záhadný zazděný oblouk. Kdo dává přednost rozhlednám, může vystoupat několik desítek schodů na ochoz s vyhlídkou, která tam byla pro návštěvníky vybudována.

Zajímavostí je bezesporu také studna na zadním dvoře, která je 170 metrů hluboká a v minulosti dosahovala údajně hladiny řeky Ondřejnice. Studna pocházející přibližně z roku 1580 je ze třetiny zasypána kamením, které do ní naházeli stavitelé a návštěvníci.

Na konci historické procházky je možné se vrátil stejnou cestou, anebo se nechat vést značenou stezkou a dozvědět se tak něco o oboře, jejích obyvatelích a přírodě. Komu zbude trocha času, může u obory navštívit i zahradu zámku, který se nachází u hlavní cesty naproti kostelu.