Od ledovce k Jadranu. Ambiciózní trail přes tři státy prověří zdatnost

Alpe Adria Trail je jednou z evropských dálkových tras, ale řadí se spíše k těm kratším. Měří „pouhých“ 750 kilometrů a patří zároveň k nejmladším trekům napříč starým kontinentem.

Vyznačuje se velkou přívětivostí, ale také úchvatnými přírodními scenériemi, na které lze po cestě narazit. A nehledě na množství nachozených kilometrů nejde o vyloženě zničující trasu. Trail je totiž rozložen do 43 etap, které zdaleka není nutné absolvovat všechny, stačí si vybrat vhodný úsek. Aktuálně už neplatí ani žádná cestovní omezení, která by turistům bránila v návštěvě kteréhokoli ze tří států, na jejichž území se trail nachází.

My na ochutnávku zvolili primárně Slovinsko a konkrétně úsek mezi vesnicí Drežnica a městem Bovec, jehož jméno milovníkům sportů nebude cizí. Alpe Adria Trail je koncipována jako trasa od severu na jih, není však nic proti ničemu, když se člověk vypraví v protisměru.

Úsek mezi Bovcem a Drežnicou vede podél řeky Soča, která patří mezi největší přírodní lákadla Slovinska. Vděčit za to může nejen svému magickému tyrkysovému zbarvení, ale především divokému charakteru. Jednou z nejčastějších kratochvílí na řece je proto rafting nebo plavba na kánoi. Soča má řadu exponovaných míst a množství kamenů, není proto zcela vhodná pro začátečníky. Lze však využít služeb mnoha společností, které výlety na řece zajišťují s ostřílenými vodáckými průvodci.

Soča v minulosti učarovala i filmařům a v okolí Bovce se natáčely scény pro fantasy Letopisy Narnie: Princ Kaspian. Nad říčním údolím s kamenitými břehy se tu zdvíhají štíty Julských Alp, které lemují husté lesy. Úsek od Bovce do Drežnice je přesně jedním takovým, v celé svojí délce měří 22 kilometrů a kvůli převýšení se počítá se zhruba sedmi hodinami cesty. I jednotlivé fáze jde ale samozřejmě zkrátit podle možností a fyzické kondice.

Při chůzi do kopce, ale koneckonců i po rovině velmi pomáhají hole na nordic walking. Snímají totiž část zátěže z nohou a rovnoměrně ji rozprostírají také do horní části těla. Tento typ chůze má navíc i řadu zdravotních benefitů, kterými jsou třeba zlepšení funkce srdce a kardiovaskulárního systému. Nordic walking také zlepšuje koordinaci. Přestože to působí jednoduše, naučit se chodit s holemi je docela oříšek. V naší skupině se na začátku všichni docela plácali a více než na okolní krajinu se zmateně soustředili na správnost chůze.

Rozdíl mezi chůzí bez hůlek a s nimi je ale skutečně znát, což pociťuji při stoupání do krkolomných strání, kdy zkouším chvíli hole vynechat. Všechna zátěž se v tu chvíli přenese opět do nohou.

V úseku mezi Bovcem a Drežnicou se nachází několik vodopádů, třeba Virje, Boka nebo ve skalách skrytý Kozjak. Sympatická je na trase rovněž nízká frekventovanost. Loni na podzim, kdy jsme na Alpe Adria Trail vyrazili, jsme skoro nikoho nepotkali. Na začátek října, kdy ještě panovalo velmi slunečné a teplé počasí, to byl docela nezvyk.

Říká se však, že při troše štěstí je v horách možno zahlédnout místní zvěř. Třeba kamzíky nebo kozorožce, kteří jsou takovým symbolem Julských Alp. My ale měli smůlu, nebo jsme se špatně dívali. Žádného zvířecího obyvatele jsme nezpozorovali.

Pro porovnání jsme se další den vypravili také do rakouských Korutan a italské provincie Furlansko-Julské Benátsko, kudy Alpe Adria Trail rovněž prochází.

Prošli jsme si malý úsek od jezera Faaker See a v Itálii okruh nedaleko Tarvisia kolem dvou neuvěřitelně fotogenických jezer u obce Laghi di Fusine. Ta se nacházejí v pomyslném rohu na hranici všech tří států. Člověk na tomto úseku může ve zrychlené verzi nasát, co jednotlivé země nabízejí z hlediska kulturních odlišností.

Alpe Adria Trail není zážitkem jen kvůli krajině, ale i měnící se kultuře, která se dobře promítá třeba v gastronomii. Zatímco na jihu Korutan může člověk dobít baterky nad špeclemi, zvěřinovým gulášem nebo typickým rakouským germknödelem, v Itálii ho čeká třeba polenta a skvělé farmářské sýry z hor. Na některých místech ve Slovinsku je zase možnost ochutnat opravdovou specialitu — medvědí maso. V zemi je totiž medvědů hodně, a tak je během sezony povoleno je lovit.

Kuchyně a víno jsou lákadlem trasy zejména v její jižní části. Když se trail přehoupne přes slovinský průsmyk Vršič, který leží na území Triglavského národního parku, svažuje se dále podél zmíněné řeky Soča. Ta vede až do města Nova Gorica a jedné z nejmalebnějších částí Slovinska vůbec, vinařské oblasti Goriška Brda. Svou zvlněnou krajinou připomene Toskánsko a ve vzduchu je to už značně cítit Středomořím. Odtud už je to, co by kamenem dohodil do italského přístavu Terst, kde ambiciózní trasa končí.

Celý trail je vzhledem ke svojí délce časově náročný a zřejmě málokdo má čas ho pokořit celý. Existuje však jeho zkrácená verze, jejíž esenci jsme v ještě zkrácenější podobě nasáli i my. Říká se mu okruh třemi zeměmi a jde o šest celodenních etap, které měří 130 kilometrů. Člověk během té cesty pozná vše zásadní.

Začíná se právě v Korutanech u Faakerského jezera, trasa dále vede přes přírodní park Dobratsch. V Itálii pokračuje údolím Val Canale, do Tarvisia, obce Laghi di Fusine a následně už do slovinských středisek Planica a Kranjska Gora. I to může být pro méně zdatné turisty náročná výzva. Na druhou stranu jde o dobrý způsob, jak během krátké doby poznat oslnivou a divokou přírodu hned tří alpských zemí.

Vyjmenovat všechny přírodní zajímavosti nebo památky, které se po délce celého trailu nacházejí, by bylo na dlouho. Kromě vodopádů, řek, jezer nebo siluety Triglavu jsou to také hrady, kostelíky zasazené v kopcích, vinice a malebné vísky. Alpe Adria Trail je kvalitně obsluhován i turistickou infrastrukturou, po cestě je množství restaurací, hospůdek, hotelů i kempů.

V letošní sezoně se dá docela dobře očekávat, že turistů bude v horách méně než obvykle. Jde o možnost vychutnat si přírodu v ještě větším osamění než kdy jindy.