Článek
Nasednout do berlínské psí taxislužby je pro běžného Středoevropana jednou z mála možností, jak si vyzkoušet v praxi jízdu na psím spřežení, podle počasí na vozíku nebo na saních.
"Hlavní sezóna je v zimě. Když napadne sníh, můžeme při projížďkách za městem zapřáhnout i sáně," říká majitel psů a provozovatel svérázné taxislužby Daniel Hurst. Celodenní projížďky nabízí hlavně v přírodním parku Barnim nedaleko německé metropole.
V únoru během Berlinale prý mívá nejvíce zákazníků, ale i teď v březnu má diář slušně zaplněný. Nejlepší je objednat se předem a domluvit si konkrétní termín. Výchozí stanoviště se nachází před vchodem do administrativní budovy poradenské společnosti PriceWaterhouse Coopers na Postupimském náměstí v centru Berlína. Zhruba v místech, kde kdysi stála berlínská zeď.
Krátké i dlouhé jízdy
Pasažéři se mohou jen na pět minut povozit kolem jednoho bloku za pět eur (přes 130 korun) nebo se rozhodnout i pro několikahodinovou okružní jízdu metropolí, přičemž hodina přijde až na 30 eur.
"Jezdíme parky, k Vítěznému sloupu, ke kancléřství i Říšskému sněmu. Ale na přání pasažéra zavezeme prakticky kamkoli," tvrdí čtyřicetiletý dlouhán, jenž z utržených peněz uživí svých 19 huskyů a malamutů a ještě mu zbude na živobytí. "Všechno si financuji sám," říká hrdě musher, jak se říká "kočím" psích spřežení. Dva z jeho huskyů, čtyřletí Ben a Lucky, jsou prý z českého chovu. Dříve sloužili u německé policie a nyní je Hurst zapřahá jako poslední dvojici, přímo před povoz.
Když musher nabere pasažéry, kteří mohou být až tři, má největší práci s nasměrováním poněkud tvrdohlavých vůdčích psů zcela vepředu. "Paco, Nanuku, doleva!" musí několikrát hlasitě zařvat na čtyřnožce, které to táhne spíš doprava, do východní části Berlína.
Spřežení pomalu nabírá rychlost a uhání kolem mrakodrapů, kancelářských budov a zábavních center. Exotická podívaná vždy přitáhne mnoho zvědavých turistů s fotoaparáty, ale Berlíňany už nevzrušuje. Hurst svou živnost, která je v Německu zcela ojedinělá, provozuje už téměř čtyři roky.
Policie i ochránci jsou v klidu
Proti jeho živnosti nic nenamítá policie, neboť vše je zcela legální, ani ochránci zvířat. "Pokud psi nejsou přetěžováni a nesedřou si běháním tlapky, nemůžeme proti tomu nic namítat," vysvětluje mluvčí berlínského spolku na ochranu zvířat Evemarie Königová.
Hurst své psí zaměstnance šetří hlavně v létě. Když teploty dosáhnou 25 stupňů, nechává chladnomilné čtyřnožce odpočívat a vyráží jen ráno a večer. Zatímco v zimě zvládnou za den až 150 kilometrů, v létě to bývá maximálně třicet.
Muž se označuje za "dog workera". Psy, o které pečuje, zároveň ochotně poskytuje na psí terapii například v domovech důchodců, kde sám dříve pracoval jako pečovatel.
V Berlíně a okolní spolkové zemi Braniborsko je podle šéfa německého sportovního svazu čistokrevných tažných psů Wolfa-Dietera Polze 25 týmů a 200 psů, kteří se účastní i závodů. Na rozdíl od Daniela Hursta a jeho huskyů, kteří však tomuto sportu dělají skvělou reklamu.
Hurst se na psím spřežení dostal v roce 2001 až na Ural a už sní o dalších metách. "Až se zase trochu postavím na vlastní nohy, chtěl bych se vydat s kameramanem z Berlína na Sibiř a přes Beringův průliv na Aljašku," prozradil.