Nová atrakce v Alpách propojuje dva světy. Láká i výhledem na horskou ikonu

Je třetí dubnový pátek a naše výprava nastupuje v Zermattu (1620 m) na lanovku Matterhorn Express. Máme před sebou převýšení více než 4000 metrů a pět dalších lanovek, které dohromady tvoří spojení nazvané Matterhorn Alpine Crossing s cílem v Cervinii. Plán na propojení obou horských městeček, o kterém se začalo mluvit již v meziválečném období, se konečně zhmotnil.

Pomalu stoupáme směrem k nejfotogeničtější a nejfotografovanější hoře naší planety. Když se asi po chvíli vynoří, její siluetu vidíme jen matně, protože je zakrytá mraky. A tak nám nezbývá než doufat, že do odpoledne, kdy se budeme vracet, se počasí vylepší. Projedeme stanicemi Fury (1867 m), Schwarzsee (2583 m) a zhruba po 25 minutách jízdy vystoupíme na Trockener Steg (2939 m).

Než budeme pokračovat do ještě vyšších sfér, zajdeme se aklimatizovat do malého muzea InfoCube ve tvaru skutečné kostky. V jejích útrobách si prohlédneme skvělou expozici věnovanou historii Zermattu, dobývání Matterhornu, a především komplikované stavbě nejnovější lanovky na naší trase. Pak nastoupíme na Matterhorn Glacier Ride I a vyjedeme do nejvyšší stanice lanovky v Evropě – Matterhorn Glacier Paradise (3883 m).

Součástí rozsáhlého komplexu stanice na vrcholu Klein Matterhorn je malé „jeskynní“ kino, kde chvilku sledujeme dokument o zdejší krajině, ale už po pár minutách se odběhneme ohřát do restaurace.

Obrátíme do sebe horkou čokoládu a jdeme se podívat do ledovcové jeskyně s množstvím úchvatných ledových skulptur. Většina z nich jsou různá zvířata, přičemž největší úspěch mezi členy naší expedice budí drak. Chvíli se ještě pokocháme na vyhlídkové plošině, odkud bývá za dobrého počasí vidět 38 čtyřtisícovek a čtrnáct ledovců ve třech zemích, a pak už je čas pokračovat v cestě do Itálie.

Třetím spojem v pořadí je v úvodu zmíněná zánovní ultramoderní lanovka typu 3S Matterhorn Glacier Ride II. Podoba pětadvaceti futuristických kabinek vznikla ve slavném studiu Pininfarina (navrhuje mj. vozy Porsche nebo Maserati), přičemž čtyři z nich mají průhlednou podlahu a interiér zdobený křišťály Swarowski.

Takovou atrakci si samozřejmě nemůžeme nechat ujít, a tak počkáme na kabinku označenou jako Crystal Ride, rychle se nahrneme dovnitř, rozvalíme se na pohodlných kožených sedačkách a trochu zaraženě si prohlížíme podlahu. Má odstín mléčného skla a moc toho přes ni vidět není.

Naše zklamání trvá jen do té doby, než dojedeme k prvnímu sloupu. Ve chvíli, kdy jsme 170 metrů nad zemí, se podlaha rozjasní a rázem skrz ni vidíme jako přes okno. Ledovcové pole přímo pod kabinou máme jako na dlani a panoramatický výhled tak dostává další rozměr. Když dojedeme na Plateau Rosa (3480 m), kudy probíhá švýcarsko-italská hranice, vůbec se nám z „křišťálové“ kabiny nechce vystoupit.

Následující necelou půlhodinku strávíme postupně ve třech italských lanovkách a poslední z nich nás vysazuje v cíli – v horském středisku Cervinia (2050 m). Chvíli se procházíme po městečku a pak zamíříme na oběd na restaurace Lino’s, která nás zláká sloganem „Probably the best pizza in the world“. Majitel příjemného podniku pan Lino vůbec nepřehání, pizzy, které nám servíruje osobně, jsou vynikající stejně jako červené víno Valée d’Aosta.

Když vyjdeme ven, konečně nad sebou spatříme modrou oblohu a začínáme se modlit, aby povětrnostní situace „za kopcem“ byla podobná. A máme štěstí. Nejdřív si za jízdy prohlédneme a vyfotíme Matterhorn z méně známé italské strany. Pak vystoupíme na stanici Schwarzsee, kde jsme od úpatí ikonické hory jen coby kamenem dohodil, a rozpoutáme skutečné fotografické orgie.

Teprve když všichni znovu a znovu zapózujeme a pořídíme alespoň sto snímků, jsme spokojení a můžeme pokračovat dolů do Zermattu. Mise splněna.

Náš výlet se všemi zastávkami, kocháním a focením zabral přes půl dne, ale pokud se spokojíte s vyhlídkami z panoramatických kabinek a nebudete se nikde zdržovat, pak vám jízda jedním směrem zabere kolem půldruhé hodiny.

Matterhorn Alpine Crossing je v provozu po celý rok. V zimních měsících se mezi oběma středisky dosud dalo přejíždět jen na lyžích či snowboardech po sjezdovkách, nové spojení je tak revolucí hlavně pro letní návštěvníky, kteří nyní mohou rychle a pohodlně „přelétnout“ ze Švýcarska do Itálie a obráceně.

Při cestě tam a zase zpátky je třeba dávat pozor, aby vám neujela poslední lanovka – alternativní pozemní doprava by byla hodně komplikovaná.