Nosy Be letos asi mnoho Čechů zaskočí

„Salama akory Žakub,“ zdraví mě malgašsky Bruno, který se v jednom z hotelových rezortů stará o pláž. Každé ráno jsme se týden potkávali při východu slunce a dorozumívali se unikátní směsí italštiny, angličtiny a všech dostupných končetin. Během našich ranních plážových rozhovorů jsem se o zdejším životě dozvěděl možná i více než od lecjakého průvodce.

Celý týden jsem strávil výlety po ostrově i do přilehlého okolí a informace od Bruna mi pomáhaly dávat si mnohé do souvislostí. A nyní už bych se s klidem do krve hádal, že najít někoho více pověrčivého, než jsou Malgašové, je dočista nemožné. A po celkem důkladném projetí ostrova Nosy Be a přilehlých ostrůvků nejde říci nic jiného, než že jde o úchvatnou destinaci, která se však možná nezavděčí úplně každému.

Hned jakmile opustíte letiště v Nosy Be, kde jen zřídka kdy přistává více než jedno letadlo denně a je úctyhodné, že tam zvládne přistát i obří dreamliner, praští vás do očí velmi klasický způsob života místních. Vesnice jsou formované přímo podél prašných cest, jejichž část byla v posledních letech značně zmodernizována. I tak je však jízda po Nosy Be stále ještě nemalým dobrodružstvím. Ani ne tak kvůli stavu silnic, ale kvůli ostatním účastníkům provozu.

„Ježiš, tam se nemůže vejít!“ křikne kolegyně, když spatří, jak se řidič našeho mikrobusu rozhodl předjíždět auto do kopce bez jakéhokoliv relevantního výhledu, a jak už to tak bývá, v protisměru vyjel pro Nosy Be tolik typický žluto-černý tuk-tuk, který v úleku řízení div nestrhl do škarpy. Pokud někde na silnicích platí stále ještě nepsané právo silnějšího, je toho Nosy Be, což značí v malgaštině „Velký ostrov“, velmi krásnou ukázkou. Platí to jak na hlavních komunikacích, tak i na těch nejprašnějších venkovských cestách.

Ostrov ale zas až tak velký ve skutečnosti není. Má rozlohu 312 kilometrů čtverečních a z nejsevernějšího cípu vám cesta na jih, do hlavního města ostrova Hell-Ville, bude trvat maximálně hodinku. Pokud by vás to snad napadlo, tak nemá nic společného s peklem. Název nese po francouzském admirálovi Anne Chrétien Louis de Hellovi, po němž je pojmenovaná třeba i vesnice Hell-Bourg na nedalekém ostrově Réunion. I vzhledem k určité historii spojené s Francií se na Nosy Be usadilo množství Francouzů na penzi. A proč by také ne, když právě francouzština je tím jazykem, kterým se na ostrově domluvíte nejsnáze. Anglicky umí místní obvykle přinejlepším pár slov, což je rozumné při výletech po ostrově zohlednit.

Každodenní život na Nosy Be je podobně jako ten na hlavním ostrově řízen velmi zvláštními kulturními zvyklostmi. Místní se řídí podle určitých tabu, fádí. Co to znamená? Ve výsledku asi to, že mezi místní nezapadnete ani kdybyste vedle nich žili rok v kuse. Chcete konkrétní příklad? Inu, dobrá. V části Madagaskaru, kde se nachází i Nosy Be, jsou pláže, kde by se neměly nosit červené plavky. Proč, protože je to prostě fádí, zapovězené. Že vůbec nechápete? Tak jinak…

Život na Madagaskaru skutečně řídí tisíce drobných kulturních zvyklostí a pověr. Mnohé z nich se vztahují ke dnům v týdnu (pohřeb se nesmí konat v úterý), další ke stravování, jiné zase ke svatým místům a ostatní prostě jen k obyčejnému životu. Komplikovat se to začíná v tom ohledu, že zatímco některé fádí platí tak nějak obecně, jiné jen regionálně, některé praktikuje a uznává třeba jen jedna komunita a v extrémním případě se podle nějaké takové zvyklosti chová jen jedna rodina.

Za porušení fádí se dočkáte odsudků od místních, ale pokud to uděláte pouze nevědomky, nic hrozného se vám nestane. Pokud byste chtěli na Nosy Be pobývat déle, museli byste se naučit, že vejce se nepodává samo o sobě dalšímu člověku, dveře domu musí směřovat na západ (protože západ slunce je nejlepší typ slunečních paprsků), lemuři se nejedí a pokud přijdete do domu a spatříte chameleona, musíte jej nabrat na klacek a zahodit i s klackem co nejdál od domu nebo jej případně rovnou zabít.

Ano, fádí mohou v některých případech i škodit. Přírodě či přímo i lidem. Například v etnické skupině Antambahoaka žijící na chudém jihovýchodě ostrova vedlo fádí zaměřené proti výchově dvojčat ke zvyku nechávat je v lese napospas osudu. A další fádí zapovídalo konzumaci sušených sladkých brambor, což v oblasti zasažené hladomorem pouze přispělo k ještě větší podvýživě obyvatel regionu. Místní průvodce, Herman, nám sice povídal o tom, jak se snaží vláda s nebezpečnými fádí bojovat, z jeho hlasu ale nevyznělo, že by byla úspěšná ve všech případech. Přece jen, zhruba polovina obyvatel stále vyznává domorodá náboženství, což je i na Afriku hodně vysoký poměr.

Pokud fádí spojují velké množství místních obyvatel, pak lásku k této destinaci utužuje ve znatelné části turistů autentická gastronomie. Pokrmy v hotelových řetězcích bývají klasicky uzpůsobeny západním chutím, ale když se párkrát najíte mimo hotel, získáte dobrou představu o tom, co může zdejší kuchyně nabídnout. Hostiny na Nosy Be vždy čítají rýži, která nesmí chybět na žádném stole a místní si bez ní neumí představit žádný chod, obvykle ani snídani.

Samozřejmostí jsou místní ryby, které jsou na stolech také stálicí. Ať už jde o mořského ďasa, nějakou z pestrobarevných rybek, mořské okouny, či velmi populární tilápii. „Tilápie v rajčatové omáčce je dle mého jedním z našich národních jídel. To jídlo se nazývá Trondro Gasy a není složité na přípravu. Omáčku stvoříš jen z rajčat, cibule, česneku, oleje, kari soli a čerstvých lístků řeřichy. Přiléváš vodu, trochu v tom rybu povaříš, a když se vše hezky propojí a voda odpaří, je hotovo. A jíme to samozřejmě s rýží, ostatně jako úplně všechno,“ popisuje mi Bruno pokrm, který zná prý úplně každý. Pokyvuju hlavou, ale sám pro sebe si říkám, že s alergií na ryby mě tohle jídlo zrovna neučaruje.

Jedno poučení si ale přece jen odnáším. Bruno mi totiž říká, že když se místní pokrmy kyselí, nevyužívá se k tomu ve zdejších podmínkách obvykle citron či limeta, ale často jen prášek z nadrcených semen baobabů, pokud je tedy zrovna po ruce. Baobabů totiž není na Madagaskaru neomezeně a tento prášek je na tržištích výrazně cennější komoditou než ony limety.

Jinak tomu už je v případě pokrmů ze zdejšího skotu, zebu. Tento pratur s nápadným hrbem na hřbetě je významnou součástí životů. Bohatství lidí na ostrově se totiž často neurčuje penězi na účtu, nýbrž tím, kolikačlenné stádo zebu mají. Průvodce nám dokonce vysvětloval, že ti nakradení jsou cennější, protože ukazují, že muž dokáže případně zaopatřit rodinu. Mnoho místních prý navíc nevěří bankám a ví, že ve skotu mají peníze dobře uchované a rozmnožování v rámci stáda více než dobře nahrazuje úroky v bance. Jen si tedy své zebu nesmíte nechat ukrást.

Ale zpět ke gastronomii. Zebu nesmí chybět na žádné významné hostině. Ať už by šlo jen o jednoduché steaky na grilu, či dušené maso tohoto pratura, vedle rozhodně nešlápnete. Na jednom místě mi příprava dušeného zebu v jakési nasládlé husté omáčce chutnala natolik, že jsem požádal kuchaře o recept. Ten sice ochotně začal psát, ale když mi předal papírek, bylo na něm pouze info, že jde o pošírované kousky zebu v omáčce z cibule, hořčice a trochy česneku. Možná jsem jen nedůvěřivý, ale jsem si takřka jist, že tento výjimečný „zebuláš“ měl více ingrediencí, přinejmenším tedy v oblasti koření, kterým je Madagaskar světově vyhlášený.

Ať už jde o vysoce kvalitní pepř, prvotřídní vanilku, či nejrůznější esenciální oleje, Madagaskar voní. Ceny kvalitního koření jsou nízké, a tak si z Madagaskaru můžete snadno odvézt vanilku za výrazně nižší ceny, než za jaké se tento drahý černý poklad běžně prodává. Jen pozor na to, že legálně ze země můžete odvézt maximálně 100 gramů této voňavé komodity. Na jiná koření už pak omezení nejsou. Nejčastěji si lidé odváží právě vanilku a esenciální olej z květů ylang ylang. Plantáže stromů, ze kterých květy pocházejí, jsou po celém ostrově a nejvýrazněji voní brzy ráno a v době západu slunce. Populární je zejména černý pepř z Nosy Be, který si svou kvalitou nezadá s vietnamským a kambodžským. Navíc má v chuti velejemný náznak limety.

Nebyla by to však ta správná dovolenková destinace bez úchvatných pláží. A přestože pláže kolem hotelů na Nosy Be nejsou špatné, ty nejkrásnější se ukrývají na přilehlých ostrůvcích, kam si může člověk dělat výlety klidně každý den. Cestuju poměrně hodně a ještě raději po návratech jednotlivé destinace porovnávám. A když jsme s lodí kotvili u ostrova Nosy Iranja, nechtělo se mi věřit vlastním očím. Rozprostírala se přede mnou pláž, která si po pouhém jednom pohledu namazala na chléb jak dominikánský ostrov Saona, tak i tyrkysové pláže nedaleko mexického Tulumu. A to jsou přitom standardně dvě pláže, které pro mě určují standard toho, jak by měla krásná exotická pláž vypadat. Ta na Nosy Iranja je ale dokonalá a onen pruh bílého písku spojující větší ostrov s menším, je tou pravou esencí exotiky.

To není ale jediné místo, kam můžete za krásnými plážemi popojet. Ostrov Nosy Tanikely je podmořským národním parkem a nejpopulárnější aktivitou je zde potápění se želvami, případně pozorování pestrobarevných ryb a velkých hvězdic. Pokud vyhledáváte spíše klidná místa, kde budete mít pláž stále ještě sami pro sebe a budete se moci procházet ve stínu prastarých mangovníků, zvažte výlet na Nosy Sakatia. Tam průhled přes kmeny stromů na okolní tyrkysovou vodu značně připomíná nejkrásnější části jihu havajského ostrova Oahu.

A nejde vlastně jen o jednotlivá místa, která můžete z Nosy Be snadno navštívit, ale i o to, co během svých výletů můžete na vlastní oči spatřit. Vyjma již zmíněných želv, kterých žije na Madagaskaru hned 13 druhů, jsou hlavním lákadlem ze světa fauny jednoznačně lemuři. Ti žijí ve volné přírodě právě jen na Madagaskaru. Na hlavním ostrově a přilehlých ostrůvcích jich žije více než 100 druhů, přičemž téměř všechny jsou ohrožené, a desítky z nich dokonce kriticky. A ač můžete lemury snadno spatřit i v turistických parcích, jako jsou Lemuria Land či víceméně i ostrov Nosy Komba, kde lemuři žijí volně tak nějak napůl a jsou již vycvičení procházet se mezi lidmi a pózovat na fotky, dost možná si budete považovat více těch lemurů, které sami vystopujete ve volné přírodě, například v úchvatné chráněné rezervaci Lokobe.

Když to vezmete kolem a kolem, Madagaskar je úchvatná destinace. Mnozí baťůžkáři a hardcore cestovatelé namítnou, že Nosy Be není tak úplně ten pravý autentický Madagaskar. Mně toto porovnání upřímně trochu chybí, protože jsem na hlavním ostrově strávil jeden jediný den. I tak mám ale za to, že průměrný český turista, rozmazlený nejrůznějšími all-inclusive resorty, nikterak netouží po tom, co hlavní ostrov ukrývá. Jistě, světoznámá baobabová alej působí jako z jiného světa a jednou za život by ji chtěl navštívit asi každý. Nicméně extrémní chudoba, a dokonce hladomor na jihu hlavního ostrova není tím, co každý potřebuje vidět na vlastní oči. Pro běžného člověka je ten koktejl zážitků, který Nosy Be nabízí, autentický až až.