Ničivé bombardování Rotterdamu z města vytvořilo metropoli mrakodrapů

Čtrnáctého května vyzvali Němci nizozemskou vládu k ukončení odporu, jinak budou přístavní město bombardovat. O den později země kapitulovala, ale to již byly bombardéry ve vzduchu a vinou špatné komunikace se jejich piloti nedozvěděli o odvolání útoku.

Nálet trval hodinu a půl, všechny budovy historického centra byly zničeny, zemřela téměř tisícovka lidí, kteří uhořeli v pekle použitých zápalných bomb.

Po tomto náletu Němci pohrozili zničením dalších nizozemských měst, což vedlo ke kapitulaci.

Rotterdam byl strategickým námořním přístavem, proto byl cílem náletu. Po válce se rozhodlo o výstavbě nového města, které se charakterem zcela liší od ostatních sídel v Nizozemském království.

Je to metropole mrakodrapů, staveb odvážných linií, nečekaných tvarů. Město světlé, nesmírně živoucí, říká se o něm, že je nizozemskou Amerikou, učebnicí moderní architektury.

Rotterdam nazvaný podle řeky Rotter je druhým největším městem země a druhým největším světovým přístavem, prvenství drží Šanghaj, ale v Evropě nemá konkurenci.

Právě přístav je pro suchozemce něco nepředstavitelného, monumentálního, že se rozhodně vyplatí sednout na palubu vyhlídkové výletní lodě společnosti Spido a vyrazit na více než hodinovou plavbu po přístavu. Ten je dlouhý asi 37 kilometrů a při prohlídce ohromí jeho velikost.

Obří nakládkové a vykládkové mechanismy, portálové jeřáby, desetitisíce kontejnerů, které, naskládány na obou březích, vypadají i s kamiony, na něž se zboží nakládá, jako hračky. Europoort je sídlem i největší rafinerie na světě Pernis, ta je skryta o něco dál.

Míjíme mnoho lodí všech velikostí, remorkéry, lodní taxíky, plavidla všeho možného určení. Je tu zakotvena i zaoceánská loď Rotterdam, která v dobách zaoceánských plaveb přepravovala pasažéry do USA.

Míjíme i karanténní území, kde tráví čas námořníci z plavidel postižených nějakou nečekanou pohromou. Mají tu k dispozici nejen ubytování, ale i pláž a prostory pro volnočasové aktivity.

Zvolna se vracíme do přístavu k Erasmovu mostu (Erasmusbrug, nazvaného podle augustiniánského mnicha Erasma Rotterdamského, filozofa, představitele zaalpské renesance a humanisty z 15. století), zavěšeném nad řekou Maasou. Místní na něj nemají jednoznačný názor, stavba dokončená roku 1996 byla chybně vyprojektována a často se chvěje. Mostu, jehož jediný pilíř ukotvili na závěsných ocelových lanech, se kvůli třasu přezdívá Parkinsonův.

Od přístavu vyrážíme kolem mrakodrapů na prohlídku města.

Po několika desítkách metrů přecházíme po mostě přes jeden z mnoha kanálů. Po zhruba minutě se rozezní hlasité zvukové znamení, které mě přiměje se zastavit.

Stojí i doprava, na mostě se spouští závora jako šraňky na našich přejezdech. Vozovka se zvedá a pod ní je vidět stěžně lodě proplouvající na velkou řeku.

Vozovka se sklápí a auta jezdí dál. Pro místní obvyklý jev, pro suchozemce docela zážitek. Po nábřeží pokračujeme do centra.

Stojí tu několik původních budov, ale většina jsou moderny. U jednoho z vodních kanálů stojí malý pomník s kovovou mapou Československé republiky a podobiznou T. G. Masaryka. Tady se zastaví málokdo, skulptura moc neupoutá.

Český, slovenský a nizozemský nápis hlásá, že na druhé straně kanálu bydlel v hotelu Weiman (zničeném později při náletu) v říjnu 1914 Masaryk a formuloval tu svou představu uspořádání střední Evropy. Tu předložil zástupcům Dohody, vize se naplnila a po skončení války vedla ke vzniku republiky s Masarykem jako prezidentem.

Je třeba také připomenout, že ve starém Rotterdamu působil od roku 1860 do 1862, kdy tu zemřel, jako operní dirigent tvůrce naší hymny František Škroup. Je ve městě pochován.

Kousek odtud, nad kanálem plným historických plavidel, se tyčí jeden z moderních architektonických výtvorů, komplex obytných domů Kijk-Kubus z let 1978 až 1984 architekta Pieta Bloma.

Žlutobílé dílo má podobu stromu, obytné krychle jsou postaveny na hranu, spojovací schodiště je ukryto v dutém kmeni. Vše je nakloněné, nedokážu si představit, jak to uvnitř vypadá.

Pod krychlemi, kterým Rotterdamští říkají Paalwoningen, dům na sloupech, vycházíme na velké náměstí, jemuž vévodí obří, z obou stran prosklený a uzavřený tunel tržnice. V Markthal dostanete všechno, je tu množství obchodů s lákavým zbožím. Okolí stavby je nákupní a občerstvovací zónou, jsou tu obchody, restaurace, kavárny, bistra, palačinkárny, cukrárny. Nabízejí tu ryby i sýry, také množství suvenýrů.

Další neobvyklou stavbou je obytný kruhový dům se špičatou střechou, říká se mu Tužka nebo Pastelka. O kus dál stojí starý gotický protestantský kostel, ten rekonstruovali a dostavovali v 70. letech minulého století. Na plácku před ním stojí socha Erasma Rotterdamského.

Nezvyklý pohled na město se naskýtá ze 185metrové vyhlídkové věže Euromast, kterou postavili ve tvaru lodního stěžně. Je to jeden z městských symbolů, bohužel při naší návštěvě byla v částečné rekonstrukci, takže s minimálním výhledem z restaurace Panorama, nacházející se ve 100metrové výšce.

Věž postavili při příležitosti největší květinové výstavy na světě v roce 1960, to měřila „pouhé” 104 metry. Ale protože následně vyrostly mrakodrapy, které její slávu vymazaly, tak ji v roce 1970 zvýšili na 185 metrů.

Výškový zázrak jsme kvůli zmíněné rekonstrukci viděli jen odspodu, výhled je částečný, ovšem vstupné chtějí plné. Dát patnáct euro a nic moc nevidět, není zrovna to pravé ořechové.

Mrakodrapy slouží převážně bankám a administrativě, ale je jich tu i řada obytných. Ve městě je mnoho typických domů s velkými okny a cihlovou fasádou, klid maloměsta najdete ve staré přístavní čtvrti Delfshaven, stojí tu i pravý větrný mlýn.

Přehlédnout se nedá ani secesní Witte Huis, Bílý dům, první mrakodrap v Evropě, ten přečkal i německé bombardování. Budova je nizozemskou národní památkou. Dům postavili v secesním stylu v roce 1898, byl první výškovou budovou v Evropě, měří 43 metry a má deset pater. Ve stínu okolních mrakodrapů působí jako hračka.

Místo, kde stojí, se nachází metr nad mořem, měkká půda v podloží podle názorů skeptiků nemohla budovu udržet. Proto bylo do země zatlačeno 1000 pilotů, aby udržely vysokou zátěž. Konstrukce je ze železa, oceli a betonu.

Vyhledávaným cílem je Museum Bojimans Van Beuningen, jsou tu dvě soukromé sbírky milovníků umění - F. J. O. Bojimanse a D. G. van Beuningena. Pánové odkázali městu umělecká díla zabírající umění od středověku po modernu. Najdete tu Bosche, Brueghela, Rubense, Tiziana. Nejoceňovanější je Breughelova Babylonská věž, jež vznikla v roce 1553.

Dále je vyhledávané Námořní muzeum nebo etnografické Wereldmuseum se sbírkami z celého světa. A příznivci sportu zpozorní při vyslovení jména fotbalového klubu Feyenoord Rotterdam. V letech 1978-1982 ho trénoval Václav Ježek.

Druhé největší město Nizozemského království začali stavět v roce 1230, městský status mu udělil až roku 1340 hrabě Vilém IV. Holandský.

Námořní a obchodní centrum z něj učinil až vodní kanál dokončený ve 12. století. Postupně se rozšiřoval přístav, tím rostlo a bohatlo město, kde přistávaly obchodní lodě z Francie, Anglie, Německa…