Nice: Po čertech příjemný víkend v zátoce Andělů

Město bylo kdysi součástí Savojského vévodství, mluvilo se tu italsky a patřilo k Itálii. Proto mohou úzké a místy také křivolaké uličky starého města, ale i zdejší život na ulici připomínat ducha italských měst. Podobně jako tržnice v centru města. Prodávají tu ovoce, zeleninu, ryby, ale třeba také krásně pestrobarevné květiny. Jednou týdně je tu bleší trh.

Turisté se tu mísí s místními lidmi, kteří sem nepřicházejí jen nakupovat, přicházejí si i popovídat s obchodníky, kteří spoustu z nich znají osobně. Tržnici to dodává příjemně familiární nádech. Ochutnal jsem tu místní specialitu, soccu, křupavou placku z cizrny, pikantně okořeněnou. A pak jsem se šel projít po nábřeží.

V souvislosti s barevnou tržnicí a prosluněným Azurovým pobřežím se traduje historka o slavném malíři Henrym Matissovi. Tento představitel fauvismu využíval na svých obrazech zářivé a někdy i divoké barevné kombinace, aby zapůsobil na diváky. Přijel sem ze studeného a často pošmourného severu Francie, aby si tu léčil bronchitidu. Těšil se na zdejší teplo, světlo a jasné, syté barvy, které miloval.

Jenže místo hřejivého slunce se dočkal jen zatažené oblohy a deště. Pršelo tu s přestávkami déle než týden. Matisse se rozhodl, že se vrátí domů. Když si ráno otevřel okno otočené k tržnici, aby se před cestou nasnídal, užasl. Na azurovém nebi vycházelo slunce. Měl pocit, jako by se všechny barvy venku rozsvítily a rozechvěl se vzduch. Ten obraz ho uchvátil natolik, že v Nice zůstal do konce života. Dnes už je dávno mrtvý, ale zdejší barvy a slunce okouzlují návštěvníky města dodnes.

Stál jsem na kopci nad starým městem a zátokou Andělů. Na vodopád, jehož vody se tříštily za mým zády, svítilo fialové světlo. Hezky se doplňovalo s modrofialovou oblohou po západu slunce a zlatavou hladinou moře. Na zdejší vyhlídku vystoupá jen málo lidí, přitom je odsud jeden z nejhezčích pohledů na Nice.

Do začínajícího šera se rozsvítilo osvětlení promenády Angličanů, která se stáčí podél pobřeží, ale i světla legendárního hotelu Negresco s jeho luxusními apartmány a salony ve stylu klasicismu, baroka nebo secese a také s drahou michelinskou restaurací.

Pokud budete mít možnost do hotelu nahlédnout, udělejte to. Ale počítejte s tím, že v ležérním plážovém oblečení vás dovnitř nejspíš nepustí. Kuriózní je, že hotel založil Henri Négresco, syn hospodského z vesničky u Bukurešti, díky svým známostem v těch nejvyšších kruzích, které si udělal v jednom podniku v Monaku.

Podle legendy ho k návrhu růžové kopule na vrcholu stavby inspiroval tvar prsou jeho milenky. Hotel, který připomíná palác, otevřel začátkem roku 1913 za účasti více než sedmi korunovaných hlav. Od samého počátku přitahoval vévody, hrabata, královny a movité boháče všeho druhu. První rok provozu vydělal 800 tisíc zlatých franků, a to tehdy byly nějaké peníze. Vaz mu zlomila až první světová válka. Ale jeho nápady rozvinuli později další podnikatelé.

Seběhl jsem dolů na staré město do restaurace Chez Davia. Jde o rodinný podnik a Davia byla babička současného kuchaře Pierra Altobelliho, který má za sebou zkušenosti z renomovaných podniků v Monaku, Paříži, Šanghaji, Hongkongu, Tokiu a v dalších městech. Dnes se vrátil k místním jídlům s důrazem na kvalitu. Já si tu dal marinované maso z tuňáka nakrájené na kostičky a rybu, které se říká mořský jazyk. Má jemné bílé maso a nejlepší je udělaná na másle.

Pokud se restauraci rozhodnete navštívit, nenechte se zaskočit jejím skoro až tuctovým vzhledem. Zaskočit se nechte spíše cenami. Ke konci minulého roku se většina z nich pohybovala od 13 do 21 eur, což jsou ceny běžné restaurace. Dražší byla jen 3 z 16 nabízených jídel. Při pohledu na ně a na hodně obyčejný vzhled jsem nemohl uvěřit, že podnik, který doporučuje michelinský průvodce i Gault Millau, může být cenově tak dostupný. Cedule u vchodu to ale potvrzovaly jasně. Navíc má příznivé hodnocení i na Tripadvisoru.

Muzeí a galerií je v Nice, pátém největším městě Francie, hodně. Mě nejvíc zaujalo muzeum Marca Chagalla, které stojí uprostřed zahrady. Jeho obrazy jsou pro mě zjevením. Nejen kvůli tomu, jak svobodně a s jakou představivostí na nich kombinuje prvky různých malířských stylů, ale hlavně kvůli jejich originalitě.

Chagall se narodil na začátku 20. století v židovské komunitě v běloruském městečku Vitebsk. Díky talentu i houževnosti se dostal do Petrohradu a pak také do Paříže, mezi malířskou avantgardu. Co všechno přitom musel překonat, to můžeme jenom tušit z detailů, jako bylo třeba povolení, bez kterého nesměl tento žid vkročit do Petrohradu. A když nebylo vše podle představ carské policie, putoval krátce i do vězení.

Před bolševiky později prchl do Francie a před fašisty poté do USA. Rodný Vitebsk byl ale na jeho obrazech přítomen stále. Najdete ho také na obrazech inspirovaných Starým zákonem, které visí tady v jeho muzeu v Nice. Ale nejen Vitebsk, daly se tu najít i záblesky Francie a spousta dalších věcí, kterým rozuměl a které měl rád.

Co je však nadčasovým poselstvím pro dnešní často vulgární, rozhádaný a znepřátelený svět, to je zvláštní hřejivá lidskost, porozumění a soucit, které z nich cítíte. A to i na výjevech, které jsou někdy hodně dramatické nebo drsné.

Pokud jde o vína, jsou místní specialitou ta z vinařství Chateau Bellet, jehož většina AOC vinic leží na území velké městské aglomerace, zřejmě jako jediné ve Francii. Na začátku 19. století kupoval toto víno americký velvyslanec ve Francii a později prezident Thomas Jefferson. Bílou půlkruhovitou budovu vinařství, která stojí hned vedle kostela, můžete navštívit a vína ochutnat. Jinde než v Nice nebo na Azurovém pobřeží je okusíte těžko, malou produkci vinařství vypijí prakticky celou právě tady.

Pokud vám připadne drahá, zkuste zajít do vinného sklípku Pierra Bianchiho na starém městě na ochutnávku dalších provensálských vín nebo si vyberte naslepo v supermarketu pár odrůd, které máte rádi. Případně v podniku mimo centrum vysvětlete místním, co máte rádi, a oni vám většinou rádi poradí, co si objednat. Mně doporučili stolní růžové, s hladkou ovocitou chutí, které jsem si v podvečer překvapivě užil.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Zájezdy do Francie