Nic pro akrofobiky: 8 architektonických skvostů na okraji propasti

Jedním z nejznámějších souborů staveb na skalních pilířích jsou řecké kláštery Meteora v Thesálii. Budovy „mezi nebem a zemí“, jak se překládá jejich název, začaly vznikat ve 14. století, přestože poustevníci se v oblasti začali usazovat o zhruba 300 let dříve. Mniši se kdysi do svých orlích hnízd dostávali pomocí košů a rumpálů, jednotlivé kláštery mezi sebou nicméně soupeřili, což nakonec vedlo k jejich vysídlení. Dnes se do nich mohou alespoň podívat turisté.

Gruzínský skalní pilíř Katskhi se řecké Meteoře velmi podobá. S výjimkou, že tato skála stojí zcela osamocená a svatostánek na jejím vrcholu je menších rozměrů. Přesto zde původní klášter vznikl už někdy v 9. století, ale kolem roku 1400 byl kompletně vylidněn a opuštěn na dalších 500 let. Dnes místo v západní Gruzii u vesničky Katskhi, podle níž je pojmenován i skalní pilíř, obývá jediný nájemník. Je jím mnich Maxime Qavtaradze. Návštěvníci se na vrchol pilíře, kam vede pouze železný žebřík, bohužel nepodívají. Mnich povoluje vstup jen ve výjimečných případech.

Přestože má svůj čínský název, běžně se mu říká Visící chrám. To proto, že je bez nadsázky přilepen na skalní stěnu. Stavba je o to úchvatnější a nepochopitelnější, že její historie sahá do doby před 1500 lety. Mimo svou architekturu je ale svatostánek významný i tím, že se v něm potkávají tři hlavní čínská náboženská a filozofická učení — buddhismus, taoismus a konfucianismus. V roce 2010 zařadil magazín Time chrám na seznam deseti nejpodivnějších a nejnebezpečnějších staveb světa.

V o něco lepších podmínkách je vybudována asi nejznámější bhútánská památka, chrámový komplex Paro Taktsang. Jednoduše se mu ale říká Tygří hnízdo, což zní nejen pěkně poeticky, ale také jako z filmů o asijské mytologii nebo o kung-fu. Klášter obývají buddhističtí mniši, kteří do jeho prostor pustí i turisty. Jakmile ale projdou bránou, mají přísný zákaz fotografování. Návštěvníci odlehlého svatostánku by se ale měli připravit na pořádný výšlap, Paro Taktsang leží v nadmořské výšce 3120 metrů v Himálaji.

Když budete procházet středem korsického městečka Bonifacio, zřejmě vás ani nenapadne, že některé z budov stojí úplně na okraji útesu, na němž je tohle krásné místo vybudováno. Kvůli svému umístění se jedná o jedno z nejfotografovanějších míst na ostrově, a stejně tak zajímavá jako jeho podoba, je i historie. Městečko bylo založeno už v roce 828, celá oblast byla osídlená už v neolitu. Legendy také hovoří o tom, že ithacký král Odysseus se právě zde, na jižním cípu Korsiky, zastavil během svého desetiletého putování.

Zpět do Asie. Další budova patří opětovně do kategorie náboženských staveb. Není překvapením, že kvůli uctívání bohů nebo životě v izolaci jich vzniklo nesčetné množství. Na stolové hoře v Myanmaru například vyrostl klášter Popa Taungkalat. Žádné lezení po žebříku se naštěstí nekoná, na vrchol vedou schody, ale je jich 777. Odměnou může být návštěvníkům dechberoucí rozhled do jinak rovinaté krajiny. Jen pozor na makaky, kteří tu také bydlí a jsou známí svými loupeživými sklony.

Možná nejrozlehlejší památkou v našem výběru je klášter Montserrat ve Španělsku, stojící ve stejnojmenném pohoří. Vlastně je kolem něj vybudováno celé městečko a jeho návštěva je něčím, co by si neměl nechat ujít nikdo, kdo navštíví Barcelonu. Montserrat totiž leží asi jen hodinu cesty vlakem od katalánské metropole. Nahoru ke klášteru jezdí lanovka nebo zubačka. Tou se lze vydat ještě výš do pohoří, kde oceníte několik turistických tras, a hlavně výhledy na homolovité skály.

Ozdobou městečka Aiguilhe u Le Puy-en-Velay ve Francii je kaple sv. Michaela. Ta byla postavena v roce 969 na 85 metrů vysoké skále. Z vrcholu, na nějž vede 268 schodů vytesaných do kamene, jsou krásné výhledy do okolí, i když krásná je kaplička i zdola — to snad, kdyby se vám nechtělo šlapat nahoru. Na vrchol skály se prý chodívala modlit Isabelle Romée, matka Johanky z Arku.

Může se Vám hodit na službě Firmy.cz: