Niagarské vodopády, které skoro nikdo nezná

Déšť je obvykle ten nejposlednější společník, kterého byste si na doprovod svými cestami vybrali. Pokud však míříte za reunionskými Niagarskými vodopády, tak trochu toho deště potřebujete - ideálně před vaší návštěvou. Tamější „Niagáry” se nacházejí na severu ostrova těsně za městem Sainte-Suzanne, které leží pouze necelých 20 kilometrů od hlavního města Saint-Denis. Ale než k nim dojedete, pojďme se ještě rozhlédnout po okolí.

Vzhledem k tomu, že do místního cukrovaru a destilérky vás jen tak nepustí, můžete si aspoň osladit život jako malé děti v chudších zemích - nákladním vozidlům totiž z korby často vypadne nějaký ten kmínek cukrové třtiny. Pak už stačí jen pár šikovných pohybů kapesním nožíkem a máte před sebou cukr v té nejpřírodnější možné podobě. Na rozdíl třeba od Indie zde však cukrovou třtinu ve stáncích nelisují, a tak budete muset pro dobití energie zapojit své zuby.

Co byste však měli vyzkoušet určitě, a na rozdíl od „znárodňování cukrových dřevíček” je to zcela legální, je návštěva pravděpodobně nejoceňovanější réunionské vanilkové plantáže La Vanilleraie.

Zde si můžete dopřát exkurzi, během které vám ukáží, co předchází tomu, že si můžete vanilkový lusk vůbec koupit. Tedy jak se lusky sází, pěstují, ošetřují a následně suší. Pokud nedisponujete francouzštinou, nemusíte zoufat, protože zde disponují i anglicky mluvícím průvodcem. Možnost nákupu čerstvé vanilky a produktů s její pomocí vyrobených je samozřejmostí.

Sainte-Suzanne není zrovna městem, kde by se turisté mačkali. I proto stojí za to vyjet doslova k sousedům - do vedlejšího města Saint-André. Právě tam totiž stojí jedna budova, která stojí za návštěvu. Nebo přinejmenším za pohled přes plot. K místnímu hinduistickému chrámu vás totiž blíže nepustí. Respektive pustí, u vstupu totiž stráže nestojí. Avšak jen na několik málo rychlých cvaků fotoaparátem, než vás místní hlídač zmerčí a ve vší slušnosti vyžene.

Poté, co vás vyženou od chrámu a vy už budete mít v batohu dostatek vanilky, už je na čase vyrazit k vodopádům. Pokud byste se ptali místních na vodopády bez bližšího určení, asi by vás poslali blíže centru města na Cascade Delices, kde se v horkých dnech rádi koupávají. Váš cíl je ale opravdu až za městem - dokonce i za brodem přes menší říčku. V období sucha tudy projdete se suchou nohou, ale pokud je po velkém dešti, bez auta s pohonem na všechny čtyři to mít lehké nebudete.

Pokud máte tu smůlu a na Réunion dorazíte v deštivějším období, může to pro vás být v případě návštěvy zdejších Niagarských vodopádů spíše požehnáním. Podle místního průvodce Patrice Lespèse zde po určitou část roku není příliš k vidění. Pokud sem však dorazíte po silných deštích, naskytne se vám úchvatný pohled na obrovskou sílu vodního živlu.

„Často se mi stane, že sem přijedu a vodopád stěží teče. Lidé se jdou vykoupat a jsou spokojení, že viděli hezké místo. Když se ale po deštích rozvodní, hučí to tu jako u těch známějších Niagarských vodopádů,” uvedl Lespès, který je původně z pevninské Francie, ale na Réunionu žije už zhruba deset let.

Úctyhodných 55 metrů vysoké vodopády skutečně umí nabrat na síle a vodní tříšť létá v jejich nejsilnějších chvílích na desítky metrů daleko. Jak už jsem zmínil v úvodu, pokud není zrovna víkend, mačkat se tu rozhodně nebudete. A na rozdíl od amerických vodopádových sestřiček se zde žádné vstupné zatím nevybírá...