Nezider: víc než jezero volavek

Vinzenz Gangl tady zná každičký kout. Ví, kam se uchylují nádherní orli mořští, kde si libují hravé potápky a kde vystopovat vzácného a plachého dropa. Žádný div, vždyť kromě vinařství provozuje povoznictví a hosty ve svých „kočárech“ vozí dobrých 35 let.

S největším stepním jezerem v Evropě a současně nejrozlehlejším u našich jižních sousedů to je jako se sklenicí naplněnou do půlky. Optimista ji chválí jako zpola plnou, pesimista naříká, že je napůl prázdná. Ten, kdo nahlíží na svět růžovými brýlemi, zdůrazňuje, že Nezider je dost obří na to, aby hladina v dáli končila obzorem jako u nekonečného moře. Škarohlíd nepochybuje o tom, že má co do činění s rybníkem, možná až „kachňákem“, brouzdalištěm či větší vanou.

Teď tudíž nastal nejvyšší čas představit se. Neziderské jezero se německy řekne Neusiedler See podle města Neusiedl (Nové sídlo), jemuž vdechli ve středověku život Chorvati prchající před tureckou rozpínavostí.

Větší – severní – část se rozkládá v Burgenlandsku, jižním cípem zasahuje do Maďarska. Měří 36 kilometrů na délku, šest až dvanáct na šířku, do hloubky dosahuje nanejvýš 1,8 metru a vzalo na sebe podobu lžíce na boty.

Maďarský národní park Fertö Hanság vznikl v roce 1991, rakouský Neusiedler See – Seewinkel o rok později. A v roce 2001 korunoval dílo zápis na seznam světového dědictví UNESCO.

Zdejší rákosiny, dosahující až osmi kilometrů, a výběžky pusty si oblíbilo 140 ptačích druhů – volavek, sýkořic vousatých, moudivláčků, bahňáků, kachen, husí, čírek, čajek, motáků, lysek, vodouchů. Dalekohled a fotoaparát se vyplatí, obzvlášť na některé z pozorovatelen.

Krajem se netoulají černé ovce, ale bílí osli. Chovat je začali uherští grófové – Esterháziové a Rákoczi. Jednak jako zábavu pro děti, jednak jako symbol svého postavení. Jedno upozornění, když dovolíte: nekrmit!

Mělká, v létě egyptsky či tunisky teplá, tedy 26stupňová, vodní plocha magicky přitahuje surfaře, plachtaře, plavce, výletníky na šlapadlech, loďkách s elektromotory či velkých parnících.

A ještě někdo se tady vyřádí až do aleluja – bruslaři a obzvlášť cyklisté. Po březích se vine parádní stezka o délce 138 kilometrů. Ten, kdo si šlape podle svých sil a rozmaru, se současně kochá – načančanými domky, z nichž nejeden zdobí střechy z rákosu, jehož se tady ročně „vytěží“ 10 tisíc tun.

Pečlivě udržovanými lukami, žírnými vinicemi, božími mukami uprostřed záplavy květů, kolem typických studní s okovem. Pro rozpoložení duše, jež se dostaví, Němci, a tudíž i Rakušané používají obrat Entspannug. Otrocky se dá přeložit jako „odnapěťování“, hezky česky jako odpočinek.

Horká suchá léta a od podzimu noční mrazy, půdu vstřebávající spraše, černozemě i písčitý podklad a na Rakousko rekordních 300 slunečních dní nepřehlédli už Římané.

„To by bylo dlouhé povídání. Takže jenom v kostce: zdejší pozoruhodné mikroklima přeje klidnému dozrávání hroznů i na sklonku září. Dostatek, z českého i moravského pohledu až nadbytek, slunce a vydatnost úrodné půdy se postarají o jiskru a barvu,“ odpovídá Jaroslav Řeháček, marketingový manažer a ctitel lahodného moku, na otázku, jak přišly místní odrůdy ke své výjimečnosti.

Vybírá si přitom z nabídky 400 druhů – od stolních pro každého až po skvosty – v Domě vína v obci Gols, baště 90 významných rakouských vinařů.

A pak nastává nejvyšší čas posadit se, vydechnout a vychutnat si Dionýsův mok. Říkejme tomu Entspannung.