Článek
Stát leží nedaleko výběžků Apenin a jeho dominantu tvoří ostrý vápencový kopec Monte Titano s hlavním městem San Marino na východní straně. Území o rozloze 60,5 km² je rozděleno na devět obvodů a žije zde zhruba 23 tisíc obyvatel.
Podle pověsti se ve 4. století na Monte Titano uchýlil před pronásledováním výnosů císaře Diokleciána křesťanský kameník Marino, který přišel z Arbe (Rábu), ostrova v Dalmácii, aby pracoval na stavbě přístavu v Rimini.
Zanedlouho za ním doputovali další a vytvořili na hoře Titano první společenství, jež se nerozpadlo ani po Marinově smrti.
Zhruba v 10. století začali Sanmarinští stavět opevnění a ochranné zdi, aby uchránili svoji svobodu. Potvrzením skutečné existence opevněného města je „diploma di Berengario“ z roku 951 a „Bolla di Onorio III“ z roku 1126. Rukopis nejstarší ústavy, která se zachovala až do dnešní doby, pochází z roku 1295, pak následovalo šest dalších, poslední 21. září 1600.
Sanmariňané (na rozdíl od Italů) vždy žili svobodný život. Na jeho obranu vytvořili ozbrojené oddíly a výborně cvičené útvary, zákony schvalovala rada zvaná Arengo. Odmítli podřídit stát vládě papeže (první 1291), aby platili daně, i všechny další pokusy o podmanění. Nezávislost San Marina a jeho zařazení mezi evropské země stvrdil roku 1815 kongres ve Vídni.
Město San Marino bylo opevněno a chráněno třemi hradebními zdmi z různých období. První hradba zahrnovala i vnější zeď tvrze a pokračovala až k okraji skály. Druhá hradební zeď ze začátku 14. století chránila město až po místo, kde stojí vládní palác. Třetí zeď podle projektu Belluzziho její stavitelé dokončili v roce 1549.
Prodali dům, aby si splnili sen. Italská rodina vyrazí na plavbu přes půl světa
Na třech vrcholcích hory do nich byly „zasazeny“ tři pevnostní věže, jež se staly symbolem republiky a jsou zobrazeny jak ve státním znaku, tak na vlajce. Patří mezi nejznámější turistická lákadla a zároveň poskytují úžasné výhledy.
Při prohlídce San Marina proto nelze vynechat procházku podél třetího traktu opevnění, který spojuje Skalní bránu (Porta dela Regue) s bránou sv. Františka (Porta di San Francesco) a věží divadla Titano. Z druhé hradby zůstala část, restaurovaná před sto lety, která klesá od druhé věže (Fratta) až k parkovišti.
A unikátní historické centrum města? Je plné klikatých uliček, paláců, kostelů a zcela právem se dostalo na seznam památek UNESCO. Připomeňme, že část ostatků sv. Marina se nachází pod oltářem v bazilice Svatého.
Vedle historických objektů však nelze opomenout ani muzea starých aut, voskových figurín, mincí a poštovních známek a další. Zkrátka každý turista si tu najde to své. Pozornosti žádného z nich ovšem nemůže uniknout hlavní náměstí Piazza della Liberta, kde vojáci v barevných uniformách, jež dotváří kolorit pozoruhodné zemičky, střeží sídlo vlády (Palazzo Publico).
Vedle dojmů zrakových je třeba uspokojit i ty chuťové. Tradiční italská kuchyně, včetně vína nebo lahodného citronového likéru, to vše servírované pozorným usměvavým personálem dokonale umocní zážitky z tohoto maličkého, ale nesmírně zajímavého, kousku naší planety.