Německý Lübeck. Město u Baltu je krásné i pod sněhem

Lübeck byl půl tisíciletí centrem hanzy, spolku severoevropských měst, která společně vytvořila nejvýznamnější středověkou nadnárodní obchodní „korporaci“. Historické centrum s úzkými křivolakými uličkami vinoucími se mezi náměstíčky, gotickými kostely a celkem třinácti sty domy se prostírá na hustě zastavěném ostrově mezi řekami Wakenitz a Trave.

Právě tuto oblast za druhé světové války poničil spojenecký nálet, avšak po dlouhé rekonstrukci byla obnovena do původní krásy a v roce 1987 se stala součástí kulturního dědictví UNESCO. Lübeck je domovem tří univerzit, osmnácti muzeí a marcipánu. Na území dnešního Starého města vznikla v osmém století malá osada, kterou vybudovali Polabští Slované, jak dokládá její název Liubice nebo zkráceně Lub (láska).

V roce 1143 Lübeck získal městská práva, později se stal součástí Svaté říše římské a kolébkou i srdcem hanzy. Ta v dobách své největší slávy sdružovala osmdesát měst a obchodovala na území od Londýna až po Novgorod. Status nezávislého města si Lübeck uchoval až do roku 1937. V období po druhé světové válce se počet obyvatel zvýšil ze 150 tisíc na 220 tisíc kvůli uprchlíkům z východních oblastí Německa pod sovětskou okupační správou.

Během studené války vedla přímo kolem města ostře střežená hranice mezi tehdejšími NSR a NDR.

Prohlídku Lübecku začínáme u Holštýnské brány. Pochází z roku 1464 a měla sloužit k obraně stejně jako ke zvýšení prestiže města. Průčelí gotické stavby s dvojicí válcových věží zdobí latinský nápis: CONCORDIA DOMI FORIS PAX (Svornost doma, mír venku). V 19. století zbývala z brány pouhá ruina a její současná podoba je výsledkem restaurátorských prací, které schválil městský parlament v roce 1863 rozdílem jediného hlasu.

Dnes jsou obě věže Holštýnské brány - všimněte si, že ta jižní se naklání - domovem muzea s expozicí přibližující historii Lübecku a Hanzovní ligy.

Dále zamíříme ke kostelu Panny Marie, který byl vybudován v letech 1250 až 1350, aby symbolizoval moc a prosperitu města. Dvě věže kostela, jenž se stal vzorem pro německou cihlovou gotiku, se tyčí do výšky 125 metrů.

Pak se jdeme pro srovnání podívat na impozantní Dóm sv. Jana Křtitele, který založil v roce 1173 vévoda Jindřich Lev. Tento svatostánek se také pyšní dvojicí věží. Zbývající tři do sedmi věží „dodávají“ kostely sv. Jakuba, sv. Jiljí a sv. Petra.

Stejně působivá jako sakrální stavby je radnice, která kdysi sloužila coby centrum moci hanzy. Průčelí této gotické zděné budovy trochu připomíná pohádkový hrad.

Další typicky gotickou stavbou je Špitál svatého Ducha, jedna z nejstarších sociálních institucí na světě. Středověké centrum není žádné „open-air muzeum“, naopak žije bezpočtem obchůdků všeho druhu, na každém rohu je restaurace nebo bar, v parčících a na nábřeží nechybí lavičky.

Využíváme úzké uličky (Gänge), jež nabízejí nenápadné zkratky přes zdánlivě kompaktní zástavbu. Díky jedné takové se ocitáme před budovou Niederegger, domovem stejnojmenné firmy, která již od roku 1806 vyrábí - podle přísně střeženého receptu - slavný lübecký marcipán.

V přízemí je prodejna, v prvním patře kavárna a ve druhém muzeum marcipánu. To bohužel nestíháme, protože jdeme do „konkurenčního“ muzea v klášteře svaté Anny. Ze zdejších expozic nás nadchla sbírka řezbářského umění plná oltářů s otočnými křídly.

Co se týká kulinářské scény, v rozmanitosti se Lübeck nemůže měřit třeba s Berlínem, ale pokud se spokojíte s dary (Baltského) moře, budete zaručeně spokojeni. Na základě mnohých doporučení jsme si vybrali restauraci Schiffergesellschaft, „námořnický“ podnik vhodný nejen pro milovníky lodí, jejichž modely visí ze stropu.

Ochutnáváme pečený filet z lososa s rajskými zrníčky, meruňkami, humrovou omáčkou, listovým špenátem a bramborovou kaší. Nemá chybu. Další den se stejně dobře najíme u obyčejného stánku, z řady rybích rychlovek doporučujeme matjesy s cibulí v housce a Bismarcka - bagetku se sleděm.

Z místních vín pak určitě ochutnejte červené Rotspon. Je vyšlechtěné z odrůd z francouzského Bordeaux, které obchodníci přivezli do Lübecku již ve 13. století. Traduje se, že Rotspon si velmi oblíbil Napoleon, když v roce 1806 obsadil město. Vojevůdci i jeho důstojníkům prý chutnalo víc než francouzský „originál“.

Mezi výčtem památek nesmí chybět domy s expozicemi věnovanými třem laureátům Nobelovy ceny, kteří ve městě žili: spisovatelé Thomas Mann, Günter Grass a politik Willy Brandt. Pětice zmíněných „hlavních“ kostelů občas slouží pro konání varhanních koncertů. Během naší návštěvy nebyl žádný na programu, přesto jsme si odvezli krásný hudební zážitek.

Na Hudební konzervatoři (Musikhochschule) téměř každý všední den probíhají večerní zkoušky a recitály studentů, kam má veřejnost přístup zdarma. Na nástěnce u vchodu do školy na ulici An der Obertrave najdete program, vystoupení mají široký záběr, od rockových koncertů až po vážnou hudbu. My jsme viděli skvělé jazzové trio.

Asi pětadvacet kilometrů směrem na severovýchod od města leží známé Travemünde, kdysi ospalá rybářská vesnička, která se již v devatenáctém století začala proměňovat v oblíbený přímořský resort.

Travemünde s nejstarším majákem v Německu přitahuje nejen turisty, ale také obyvatele Lübecku, kteří tam po práci jezdí na koupání a pikniky. S překvapením se dozvídáme, že některá z typických proutěných křesel Strandkorbe, která jsou rozeseta po vzorně uklizených plážích, se dají pronajmout i na přespání. Do nabitého programu se nám to nevejde, ale pokud se do Lübecku ještě někdy podíváme, slibujeme si, že jednu noc strávíme na pláži pod hvězdami a budeme usínat se šuměním moře.