Spreewald – zelené Benátky tři hodiny od Prahy I.

Spreewald (česky Sprévský les) by bylo možné označit za takové zelené Benátky. Řeka Spréva se zde totiž dělí v nespočet kanálů hustě protkávajících celou oblast, která je od roku 1991 biosférickou rezervací UNESCO. Nezřídka se tak stává, že do řady míst se ani dnes nelze dostat jinak než po vodě.

Dokonce i pošta se zde po většinu roku rozváží lodí. To znamená jediné – Spreewald je dokonalým místem pro vodáky. Tedy aspoň pro ty, kteří neholdují divoké vodě. Zdejší mělké a klidné vody jsou ale ideální třeba pro rodiny s dětmi.

Do srdce Němci oblíbené prázdninové oblasti nacházející se zhruba tři hodiny jízdy autem od Prahy, na půli cesty mezi Drážďany a Berlínem, se s mezinárodní skupinkou novinářů vydáváme na podzim. Při pohledu na program a předpověď počasí máme trochu obavu, zda na tzv. „wellness plavbu“ lodičkou není vzhledem k teplotám už přece jen trochu pozdě, a tak trochu doufáme, že se před deštěm raději schováme někam do tepla. Nakonec máme štěstí a déšť ustává zrovna v momentě našeho příjezdu do Burgu, největší německé vesnice.

Ubytováváme se v hotelu Zur Bleiche, který si dle slov personálu (překypujícího ochotou a úsměvy, jak jinak) na nějaké ty hvězdy nehraje. Už na první pohled je jasné, že se nejedná o místo, kde by mohl složit hlavu průměrný český turista. Zdejší restaurace s michelinskou hvězdou, ale i dalších sedm tematicky zařízených hotelových restaurací, překrásné wellness centrum, ale třeba i taková chuťovka jako vlastní knihovna s 15 tisíci svazky nebo sýrová komůrka, kde se servírují vybrané sýry, – to vše jen potvrzuje, že sem jezdí za oázou klidu vybraná klientela. To ale neznamená, že by se sem nemohl podívat nikdo jiný, ba naopak. Hotel může být velmi atraktivním místem například pro svatební cesty.

Kdo by si myslel, že v polovině října je ve Spreewaldu už dávno po sezóně, ten by se hrubě mýlil. Podle slov místních byly minimálně v době našeho pobytu snad všechny ubytovací kapacity kompletně obsazené. Ve všední den, kdy ještě navíc vládlo vskutku sychravé podzimní počasí, jsme ale v lodičkách proplouvali spícími vesnicemi a lesy sami. Díky tomu jsme si ale, zachumláni v teplých dekách a na měkkých polštářích, mohli naplno vychutnávat krásná zákoutí, jež jako by snad nebyla ani z dnešního světa. Opojné ticho narušuje jen zpěv ptáků a občasné šplouchnutí tyče, kterou náš lodivod ponořuje pod hladinu a odráží se ode dna.

Sem tam potkáme kachny či nutrie. K tomu popíjíme víno, sekt i pivo a ukusujeme spreewaldské okurky. Prostě idylka. To už pak jeden chápe, proč se taková plavba nazývá „wellness“. V duchu si jen představujeme, jak tu asi musí být rušno v létě, kdy jsou kanály plné loděk a kánoí. Částečně se o tom přesvědčujeme už týž víkend, kdy vysvitá slunce a v přístavech se to jen hemží turisty pomalu se chystajícími k nástupu na některou z desítek připravených lodí.

Spreewald ale není jen o lodích. Možností aktivního trávení dovolené je zde daleko více. O nich se dočtete v dalším dílu tohoto článku.