Laciná jízdenka přilákala v Německu do vlaků více lidí, železnice je však na hraně kapacit

Jedenáct milionů předplatitelů z toho jeden milion nových zákazníků. Taková čísla přineslo v Německu prvních sto dní fungování tzv. Deutschlandticketu, tj. jízdenky v ceně 49 eur (asi 1180 korun) za kalendářní měsíc, na kterou je možné neomezeně cestovat všemi regionálními a městskými spoji veřejné dopravy v Německu.

Spolkový ministr dopravy Volker Wissing citovaný listem Süddeutsche Zeitung to označil za „bombastický úspěch (…) díky kterému železnice vstoupila do každodenního života Němců.“

Statistiky zveřejněné serverem ZDFHeute ukazují, že v květnu a červnu 2023 – tedy záhy po zavedení 49eurové jízdenky – počet cestujících v německých vlacích výrazně narostl jak v porovnání s předchozími měsíci (asi o pětinu), tak co do srovnání se stejným obdobím před vypuknutím koronavirové epidemie (plus 10 procent).

Podle průzkumů německých dopravních svazů je lidí, kteří se rozhodli pro laciné předplatné a před zavedením Deuttschlandticketu vlakem necestovali vůbec nebo jen výjimečně, asi 10 procent. Z auta do vlaku „přesedlo“ sedm až osm procent zákazníků.

Deutschlandticket byl spuštěn na začátku května jako nástupce tzv. devítieurové jízdenky, která coby pilotní projekt fungovala po tři měsíce v létě 2022. Na rozdíl od 9-Euro-Ticketu je Deutschlandticket nejen dražší, ale také primárně cílí na lidi, kteří pravidelně dojíždějí do zaměstnání. Jízdenku je možné pořídit pouze jako předplatné (kdo ji už dál nechce využívat, musí se aktivně odhlásit) a platí na všechny vlaky a autobusy tzv. regionální dopravy včetně MHD, nikoli však na dálkové expresy ICE.

Nárůst lidí ve vlacích ovšem přináší také problémy. „V řadě oblastí železnice teď funguje na hranici svých možností,“ řekl listu Tagesschau Detlef Neuss, předseda sdružení Pro-Bahn zastupující zájmy zákazníků německých železnic. Podle Neusse by další přírůstek cestujících přinesl na řadě míst kolaps, protože na nejvytíženějších tratích již není možné z důvodu kapacity přidávat další spoje.

Vyřešené není ani budoucí financování projektu, do kterého byly zatím z veřejných zdrojů investovány 3 miliardy eur (asi 72 miliard korun). O částku, která postačí do konce tohoto roku, se rovným dílem podělily spolková vláda a jednotlivé spolkové země. Otázka visí nad pokrytím tzv. dodatečných nákladů spojených s digitalizací, propagací projektu apod. – tyto problémy je nutné vyřešit do konce října.

Deutschlandticket přináší vedle radikálního tarifního zjednodušení – jedna jízdenka platí všude – také finančně velmi výhodnou nabídku. Při pořizování jednotlivých jízdenek by se totiž zákazník za částku 49 eur daleko nedostal, běžná jednosměrná jízdenka na vzdálenost 100 kilometrů stojí bez uplatnění slev kolem 18 eur. Měsíční předplatné na městskou dopravu ve větším městě stojí zpravidla mezi 40 a 55 eury.

Zjednodušení tarifních systémů je v posledních letech v západoevropských zemích jednoznačným trendem. Např. v Rakousku mohou cestující využít tzv. KlimaTicket v ceně 1095 eur za rok (asi 26500 korun) – cena je sice vyšší než v Německu, jízdenka však platí i na dálkové spoje. Jedna čipová jízdenka na všechny dopravní prostředky veřejné dopravy funguje v Nizozemsku, podobné prvky zaměřené na pravidelně dojíždějící cestující existují v některých oblastech Španělska.

V Česku zatím funguje tzv. one-ticket, platný na většinu vlakových spojů. Tato jízdenka je však vzhledem k velikosti země a kupní síle poměrně drahá (28 728 Kč za rok) a nelze ji využít na městskou dopravu ani meziměstské autobusy.