Německá Postupim: Město paláců, zahrad a jezer

Zhruba před třemi staletími se malé tržní městečko Postupim začalo proměňovat v jedno z nejkrásnějších evropských královských sídel. Vyrostly zde opulentní paláce a skvostné parky na celkové ploše přes pět set hektarů, které jsou od roku 1990 zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO pod názvem Paláce a parky v Postupimi a v Berlíně. Mezi úžasnými památkami se jen občas mihne typická socialistická stavba či architektonické prvky připomínající, že město bylo až do sjednocení Německa v roce 1990 součástí NDR.

Postupim se prostírá v oblasti, kolem níž protéká ve tvaru písmene „U“ řeka Havel a společně s několika jezery z města vytváří regulérní ostrov. Jeho význam vzrostl v roce 1660, kdy bylo zvoleno za loveckou rezidenci kurfiřta a později pruského krále Fridricha Viléma I.

Postupim se tou dobou potýkala s následky pustošivé třicetileté války (1618 až 1648), během níž ztratila polovinu obyvatel. Král proto v roce 1685 vydal dekret uznávající náboženskou svobodu, aby do vylidněného sídla nalákal cizince pronásledované ve svých zemích, hlavně protestanty z Francie, Holandska a českých zemí. Přistěhovalci, často zruční řemeslníci a stavitelé, s sebou přinášeli svou kulturu i architektonické styly a město díky nim rychle rostlo.

O necelé století později se Postupim stala sídlem pruské královské rodiny. Za jejím následným rozkvětem stojí král Fridrich II. Veliký, osvícený muž a patron umění, během jehož vlády (1740–1786) byly vybudovány nejvýznamnější památky včetně slavného paláce Sanssouci.

Hlavním městem Pruska a později Německa byl Berlín, ale královský dvůr sídlil v Postupimi až do roku 1918, kdy císař Vilém II. abdikoval a říše se stala republikou. V létě 1945 Postupim hostila veledůležitou konferenci, která rozhodla o poválečné podobě Evropy.

Prohlídku města začínáme u majestátní Braniborské brány (pozor, neplést se stejnojmennou bránou v Berlíně), která připomíná římský Vítězný oblouk a zdobí ji vojenské insignie na oslavu vítězství Pruska ve slezských válkách. Od brány se vydáváme do centra po zdejší hlavní třídě Brandenburger Strasse. Je to rušná pěší zóna s desítkami obchůdků, restaurací, kaváren, cukráren a rychlého občerstvení, kde živou atmosféru dotvářejí pouliční hudebníci.

Dominantou ulice je kostel sv. Petra a Pavla. Katolický svatostánek v protestantském městě byl vybudován pro uprchlíky, kteří do města proudili od konce 17. století. Na sever od kostela se rozkládá nádherná Holandská čtvrť (Holländisches Viertel), tvoří ji celkem 134 typických nizozemských domů z červených cihel s bílými okny.

Na nedalekém náměstí Alter Markt stojí kostel svatého Mikuláše, budova bývalé radnice (dnes slouží pro občasné výstavy), nový parlament, vybudovaný po roce 1990, a muzeum Barberini.

Muzeum Barberini zvenku připomíná starý italský palác, avšak s velmi moderním interiérem. Při západu slunce vzniká zvláštní jev, kdy paprsky pronikající vysokými okny napříč celou budovou dopadají na čelní stranu protějšího kostela. Jde o mimořádně zajímavý efekt.

Na nádvoří muzea si všimněte originální sochy kráčející postavy, znázorňuje fašismus a komunismus jako dvě nejhrůznější období dvacátého století. Od náměstí přecházíme jen pár kroků k městskému přístavu u mostu Lange Brücke, který vede přes ostrov Freundschaftsinsel s kvetoucími zahradami a dětskými hřišti.

Za přístavem začíná park Neuer Lustgarten, který od sousedního parkoviště odděluje snad pět metrů vysoká „stěna“ z chmele. Kdysi tu stávala velká pivnice.

Palác Sanssouci (francouzsky Bez starostí) nechal vystavět Fridrich II. Veliký v letech 1745–1747 jako své letní sídlo a zároveň jakousi pruskou odpověď na Versailles, kde sídlil francouzský dvůr. K půvabnému komplexu v rokokovém stylu vedou dvě přístupové cesty, doporučujeme zvolit tu z jihu, kde stoupá velkolepé schodiště.

Vladař v paláci rád trávil čas se svými hosty, jedním z častých návštěvníků byl třeba skladatel J. S. Bach nebo francouzský filozof a básník Voltaire, který na Fridrichovo pozvání žil v Postupimi tři roky. Desítky obrazů z Benátek a Říma v jednom ze sálů připomínají, kde král získával inspiraci při plánování nové podoby města.

V knihovně jsou asi dva tisíce knih vázaných v červené kůži, přičemž vladař měl ve svých palácích celkem půl tuctu téměř identických knihoven. Zajímavým kontrastem k bezpočtu obrazů starých mistrů je v poslední místnosti umístěný portrét Fridricha od Andyho Warhola v pastelových barvách.

Na sever od centra se prostírá velký park Neuer Garten (Nová zahrada) ve tvaru obráceného Apeninského poloostrova. V tomto parku, který také patří na seznam světového dědictví UNESCO, sídlí dva významné komplexy. Prvním z nich je neoklasicistní Mramorový palác. Ten si král Fridrich Vilém II. nechal postavit koncem 18. století.

V té době se formovalo německé národní obrození a pod jeho vlivem vnější zdi ozdobily výjevy ze slavné ságy Nibelungů. V jednotlivých místnostech jsou hlavně antické sochy a mramorové krby, výjimku tvoří Orientální sál ve stylu luxusního tureckého stanu. Od paláce je vidět – otvorem k tomu účelu tradičně vyřezávaným ve větvích stromů – Paví ostrov, na kterém král nechával žít milenky.

Druhým důležitým komplexem v Neuer Garten je palác Cecilienhof, kde v létě 1945 proběhla Postupimská konference. Setkání tzv. Velké trojky – Stalina (za SSSR), Trumana (za USA) a Churchilla (za Velkou Británii) řešilo poválečnou správu Německa a budoucí uspořádání Evropy. Výsledkem jednání bylo v konečném důsledku spuštění železné opony a rozdělení světa na východní a západní část.

Cecilienhof ležící u výběžku poloostrova byl zvolen kvůli snadné ostraze a uspořádání, které napomáhalo složitým protokolárním pravidlům.

Výhodou byly stejně velké vchody, navíc na vhodných světových stranách, takže každá delegace mohla na konferenci přicházet zvlášť – Rusové dorazili z východu, Američané ze západu a Britové ze severu.

Na památku se zde můžete vyfotit na terase, ze které pochází ikonická fotografie trojice státníků. Jezero Jungfernsee, vzdálené jen pár desítek metrů od Cecilienhofu, patřilo v dobách totality k nejstřeženějším místům východního bloku.

Právě tudy totiž vedla hranice mezi východoněmeckou Postupimí a tehdejším Západním Berlínem a střílelo se tu bez vyzvání.

Na prohlídku Postupimi se hodí kolo, protože všude vedou cyklostezky. Centrum není velké, za vidění rozhodně stojí také rozlehlé parky a okolní jezera. Zajeďte se podívat třeba na most Glienicke, který vedl do Západního Berlína a za studené války několikrát posloužil pro výměnu zajatých špionů.