Německá gastronomie vystupuje ze stínu a překvapuje turisty

Pro orgie chuťových buněk je to na první pohled snad nejméně příhodné místo. Uprostřed se k nebi vypínají čtyři obří tovární komíny, o kus dále se seřadily tovární haly, před nimi se můžete zkusmo projet v elektromobilu. Na vše shlíží logo, v němž se do sebe zasekly dvojité a jednoduché véčko.

Automobilový gigant Volkswagen, toho času světová dvojka se ctižádostí jedničky, otevřel v květnu 2000 v severoněmeckém Wolfsburgu svůj Autostadt, tedy město ve městě. Nejnavštěvovanější automobilový zábavní park na světě nabízí kromě předváděcích ploch, muzeí, hotelů, obchodů, jezírek a pavilónů i devět restaurací. Nechybí mezi nimi nabídka mezinárodní, italské a japonské kuchyně nebo vídeňská kavárna. Ročně si do nich najde cestu na půl miliónu hostů.

Jednoho listopadového rána roku 2008 se Sven Elverfeld ocitl pod palbou. Přátelé, známí, ale i soupeři ho zasypali blahopřejnými SMS, elektronickou poštou, vzkazy na Facebooku a Twitteru. Právě totiž vyšel Michelinský průvodce na rok 2009 a Sven se vyšvihl na nebe plné hvězd. Tří michelinských hvězd. Ty si drží pověst ve světě nejuznávanějšího ocenění gastronomické dovednosti.

Když v roce 2000 nastupoval jako šéfkuchař do restaurace Aqua v noblesním až starosvětském pětihvězdičkovém hotelu Ritz-Carlton, věděl přesně, co chce. Jakmile poprvé spatřil rozestavěný hotel, nechal architekty překreslovat – tu něco zvětšit, onde ubrat, posunout pár zdí. Vyučený mistr cechu kuchařského a cukrářského si vydobyl ostruhy u cateringu aerolinek Lufthansa, v několika německých hotelích včetně dvou zámeckých, neztratil se ani v Dubaji, Japonsku či na Krétě.

„Kdybych měl vyslovit své krédo, nejspíš bych řekl: nově objevovat jednoduchou kuchyni. Právě rafinovanost se často skrývá v jednoduchosti,“ podotýká. To se snadno vysloví, avšak uvést to do života není žádná selanka. Stačí však nahlédnout do čtyř až sedmichodového menu (105 až 140 eur, tj. 2645 až 3530 korun) v Aqua a i nejnáročnější labužník dá šéfkuchařově vizi za pravdu: špíz z jehněte z Müritz s frankfurtskou zelenou omáčkou nebo husí játra s kozím sýrem a flambovaným ovocem, popř. řízek po cikánsku s francouzskou mrkví. Nápadité, chutné, původní.

„Máme poměrně dost stálých hostů a ti si občas přímo řeknou, na čem by si ten den chtěli pochutnat,“ vysvětluje Sven fakt, že kombinování pochoutek podle přání nepovažuje za nic výjimečného. A ještě jeden přístup Sven nepodceňuje. „Spolu se svým týmem se snažíme upoutat i fajnšmekrův zrak. A věřte nevěřte, načinčat pochoutky mě baví a napíná právě tak jako je připravovat,“ svěřuje se Sven.

Dosáhnout na tři hvězdy od Michelina – v Německu se to letos podařilo ještě osmi podnikům – se pochopitelně nedá bez nejkvalitnějších surovin. Všech devět restaurací Autostadtu dává přednost místním drobným dodavatelům, případně spolupracovníkům z nepříliš vzdáleného okolí.

„Vaříme samozřejmě z absolutně čerstvých surovin. Vybíráme si z farem, mlékáren a statků, které jsme viděli na vlastní oči. A farmáře zveme k nám do Autostadtu. Hodně si ceníme toho, že jejich i naše slovo má váhu,“ vysvětluje Daniel Kluge, šéfkuchař restaurace Chardonnay v Autostadtu. Na jídelní lístky píší dodavatele. Např. hovězí jim obstará farma ze sousedního Meklenburska-Předního Pomořanska, od níž odebírají veškerou produkci. „Víc než 90 procent surovin snese označení bio. Nezastírám, že občas nás potkají potíže. Naposledy se týkaly jahod, kde jsme museli nečekaně dlouho hledat,“ připouští.

Odpověď na otázku, co i v těžších časech spojuje jeho skvosty na talířích a vozy VW, má Sven pohotově po ruce: „Kvalita. A kvalita nezná krizi.“

Ve východoněmeckém Lipsku se celkem běžně stává, že si třeba o víkendu vyrazí celá rodinka do tamní zoologické zahrady. Na tom přece není nic pozoruhodného, namítnete. Ale ano – lidé tam míří také na oběd nebo na večeři. Zdi, stropy, zábradlí zdobí dřevořezby z Bali, také světla a veškerý nábytek nezapřou asijský styl. Barevné záclonky na oknech vytvářejí příjemnou atmosféru, zatímco se místností line vůně východoasijských pochoutek připravovaných na originálních pánvích. A to vše shora pozoruje velký barevný Buddha. Vítejte v Patakanu, restauraci, kde na vlastní kůži zažijete atmosféru tropů.

„U nás si pochutná nejen běžný návštěvník zoo, ale pořádáme také konference, firemní oslavy a dokonce i svatby,“ upozorňuje Nico Heinzelmann, šéf restaurace s 90 zaměstnanci. „Patakan v thajštině označuje malou, ale dobrou restauraci. My nejsme malí – můžeme obsloužit až 450 hostů. Samozřejmě že jejich složení je jiné než v centru Lipska. Lidé si sem přicházejí odpočinout, jsou uvolnění, nespěchají.“

V Autostadtu si sice můžete dopřát vybrané kulinářské zážitky, ale je to přece jenom svět automobilů. Především za nimi a jejich příběhy tam lidé chodí.

Jak už to tak bývá, za vším hledej ženu. Bertha Benzová, manželka stvořitele prvního automobilu oficiálně označovaného jako Benzův patentovaný motorový vůz, 5. srpna 1888 naložila bez vědomí svého muže syny, čtrnáctiletého Richarda a patnáctiletého Eugena, a vyrazila na 106 kilometrů dlouhou cestu za matkou z Mannheimu do Pforzheimu. Při vůbec první dálkové jízdě na světě mohla z vozidla, přesněji řečeno kočáru s jednoválcovým motorem (984 ccm, 0,88 PS), vyždímat až 16 km/h.

Replika vozu odvážné Berty patří v Autostadtu mezi skvosty tzv. Zeuthausu, tedy přehlídky toho, jak šel čas s volantem. Našinec nepochybně zaplesá nad nablýskaným autem značky Laurin & Klement z Mladé Boleslavi z roku 1905. Nepřehlédněte ani legendární Fordovo „Téčko“ z roku 1913, první vůz vyráběný na pásu. Prodalo se ho 15 007 033 kusů, čímž vytvořil rekord pokořený až v roce 1972 Broukem od VW.

Ten, kdo se zajímá o to, v čem se vozili kmotři z Chicaga, se zastaví u Cordu L29 Phaeton Sedan z roku 1930. Jezdil v něm gangster Al Capone a pořídil si do něj zesílený motor i plech. První mu mělo usnadnit útěk před policií, druhé lépe chránit před olověnými pozdravy střelců z jiných „rodin“.