Článek
Obyvatelé si stěžují na to, že většina turistů se na Milford vydává pouze z důvodu, aby si ho mohli odškrtnout z takzvaného bucket listu, tedy seznamu míst či věcí, které chtějí do konce života stihnout. O procházku panenskou krajinou jim ve skutečnosti zas tolik nejde.
„Nasadí sluchátka, koukají do země, projdou přes Mackinnon Pass (nejvyšší bod cesty, pozn. redakce), udělají pár fotek a tím to pro ně hasne,“ řekl Ross Harraway z tamního Úřadu pro ochranu přírody. Podle jiného obyvatele teď trek připomíná spíše dálnici.
Mají o tom mimo jiné svědčit zvyšující se počty návštěvníků. V roce 2017 to bylo o 12 000 lidí víc než za rok 2016. V porovnání s dobou před 10 lety je to pak nárůst o 50 000 turistů.
Problémem ale nejsou samotné počty chodců, ale především pak odpad, který za sebou zanechávají. „V některých částech cesty můžete narazit na exkrementy a toaletní papír. Hned podél treku. Je to nechutné,“ uvedl jeden místní pro Radio New Zealand.
Krajina jako z pohlednice
Místní si myslí, že přistupovat laxně k tak krásné scénické cestě, jakou je Milford, je velká chyba. Turisté, kteří se jen trochu soustředí na přírodu, budou odměněni výhledem na čistá jezera, vrcholky hor ponořené v oblacích a působivá údolí. A není radno opomenout ani vodopády Sutherland Falls, které jsou se svými 580 metry těmi nejvyššími na Novém Zélandu.
„Za slunečného dne je cesta jako z pohlednice. Někteří turisté ale tvrdí, že pouze za deště, když se z kopců kaskádovitě valí voda, dokážete poznat skutečnou krásu Milfordu,“ uvádí web Newzealand.com.