Nejvyšší oltář na světě mají ve slovenské Levoči

Levočskému náměstí, které je po Mistrovi samozřejmě pojmenované, dominuje především gotický kostel svatého Jakuba, který slouží věřícím už asi 700 let. Široko daleko jen těžko najdete navštěvovanější kostelní stavbu a není se čemu divit. Kostel se totiž pyšní unikátní soustavou oltářů, z nichž ten hlavní měří na výšku 18,6 metru.

Z lipového dřeva jej vyřezal mezi roky 1507 až 1517 Mistr Pavel a vytvořil tak oltář, jenž je považován za vůbec nejvyšší na světě. Moc rád bych vám jej vyfotografoval, ale strážci památky se nedali obměkčit ani kartou novináře. Nezbývá než se podělit alespoň o pohlednici zakoupenou opodál.

O Mistru Pavlovi se toho vlastně moc neví. Není prý jisté, kde se narodil, odkud do Levoče přišel nebo jaké měl příjmení. Způsobily to nejspíš požáry, při nichž vzal v 16. století za své i levočský městský archív. Mnoho písemných pramenů o tomto umělci se tak nedochovalo. Před tím, než začal tvořit v Levoči, se pravděpodobně jako umělec inspiroval v polském Krakově či německém Norimberku.

Po roce 1500 se však usadil v centru zámožné spišské oblasti a přispěl k jejímu rozkvětu. Právě oltář v kostele sv. Jakuba je prý jediným dílem, s nímž je Mistr Pavel spojen přímo písemnou zmínkou. V epitafu na jednom ze zdejších náhrobků se totiž píše o tom, že zesnulá osoba je vnučkou řezbáře Pavla, jenž vyřezal hlavní oltář kostela.

Od oltáře se tak odvíjí určení dalších autorství u těch prací, kde je zřejmé, že je vytvořil tentýž člověk. Odborníci řadí Pavlova díla ještě k pozdní gotice, ovšem s dovětkem, že je v nich patrná předzvěst renesance. Jeho vyřezávané postavy jsou plné života a celkově jaksi přirozenější, než bylo typické pro předchozí uměleckou epochu.

Ale vydejte se také za hranice kostela a odpoutejte se od impozantního oltáře. Pustíte-li se na obchůzku po náměstí, neminete dům Mistra Pavla, kde je jeho dílu věnována muzejní expozice. Je to jeden z více než padesátky vzhledných gotických, renesančních a raně barokních patricijských domů s arkádovitými vnitřními dvory.

Minete dále sochu Ľudovíta Štúra a alespoň pohled věnujte zdejší pěkné renesanční radnici. Stojí uprostřed náměstí tam, kde v roce 1550 shořela původní gotická radnice i se zmiňovaným městským archívem. Hned vedle se zájemci mohou nechat zavřít do takzvané klece hanby, které se také jinak říká pranýř. Pobyt v neútulné klícce ze 16. století býval trestem za méně závažné prohřešky. Dnes už se ale na tento pranýř lidé vydávají dobrovolně, aby se mohli vyfotit.

Linii tří zajímavých staveb ve střední části náměstí kromě radnice a kostela sv. Jakuba dotváří ještě evangelický kostel. Historický ráz města pak středověké opevnění, které celé centrum ze všech stran obepíná.