Největším ženským koncentračním táborem povede ve Svatavě na Sokolovsku naučná stezka

„Všechna prozkoumaná místa budou označena tabulemi s QR kódem, kde si bude moci návštěvník stáhnout aplikaci,“ popisoval Novinkám vedoucí výzkumu Pavel Vařeka z Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni.

„Díky trojrozměrnému modelu, který se mu zobrazí v mobilu, zjistí, kde se přesně v koncentračním táboře nachází,“ pokračoval vedoucí výzkumu. „Anebo si bude moci pustit kupříkladu vzpomínky vězeňkyň, které byly po válce dokumentovány. Uvidí tam i historické fotografie nebo archeologické nálezy, které jsme tu učinili,“ doplnil Vařeka.

Ten prozradil, že archeologický průzkum odhalil jen několik centimetrů pod úrovní terénu objekt někdejší táborové kuchyně, konkrétně její betonovou podlahu. „V troskách tábora jsme našli součásti vybavení vězeňských baráků, ale i zbytky plotu, kterým byl tábor obehnán,“ ukazoval archeolog na poškozené porcelánové izolátory a zrezlé ostnaté dráty, které bývaly pod vysokým napětím. Mezi nálezy bylo i torzo pušky a baterky strážného.

Poslední dva roky se podle starostky Svatavy Evy Třískové zvedl mezi místními obyvateli zájem o někdejší koncentrační tábor. Na začátku května se již dvakrát za sebou uskutečnila setkání obyvatel u památníku, který připomíná historii pracovního lágru.

Svatavské ženy na připomínkové setkání přišly s pampeliškami, tedy s květinami, s kterými vězeňkyně v květnu 1945 vítaly osvoboditele z americké armády. Místní se také postarali o vyčištění někdejšího vchodu do podzemního protileteckého krytu uprostřed lesíka za městysem, což je jediný dochovaný hmotný pozůstatek tábora. Starostka Třísková by byla ráda, kdyby vznikl ucelený okruh s chodníčky v celém areálu někdejšího tábora.

Ředitel sokolovského muzea Michael Rund poukázal, že k historii svatavského lágru vyšlo již několik publikací. Do muzea dodnes nosí potomci žen, které přežily nelidské zacházení v táboře, různé dokumenty. Jedná se kupříkladu o fotografie, dopisy, ale také o pruhované mundúry.

V zapsaných vzpomínkách lze podle něj nalézt například popisy mučení, kdy i v zimních měsících si musely ženy klekat do místního rybníka, dokud se nepřiznají k něčemu, co vůbec neprovedly. Když si stěžoval někdo na jídlo, nedostal za trest tři dny najíst.

Archeologický průzkum provádí patnáct studentů Západočeské univerzity a britské univerzity v Cambridge. Svatavský lágr pro ženy byl založen na osmnácti tisících metrech čtverečních v roce 1943 jako pobočka většího tábora ve Flossenbürgu.

Lágr ve Svatavě nebyl vyhlazovací, ale pracovní. Vězeňkyně z řad Židovek a účastnic odboje ze zemí celé Evropy se musely podílet na výrobě součástek pro letadla Messerschmitt v nedaleké továrně. Přesto se ve svatavském lágru umíralo. Jen deset procent území někdejšího lágru je od roku 1958 kulturní památkou.