Největší rakouský areál na ledovci láká mnoha zajímavostmi

Jeho rozlehlé prostory bývají výhodné ve chvíli, kdy je hodně zájemců o lyžování, ale málo středisek, kde to jde. Pokud vyjedete až na vrchol areálu a vyšlápnete si tu na plošinu Top of Tyrol (3210 m n. m.), která ční devět metrů do volného prostoru, uvidíte za příznivého počasí nejen desítky okolních třítisícovek, ale také si uděláte představu o zdejším středisku. Nabízí mix 65 kilometrů tratí nejrůznější obtížnosti. Nejdelší sjezdovka má 10 kilometrů a zvládnete na ní 1500metrové převýšení.

Ve středisku jsou rozsáhlé prostory pro jízdu ve volném terénu a velký park pro milovníky freestylu nebo snowboardu, můžete si tu vyzkoušet závodní slalomovou trať, na měřeném úseku snadno zjistíte svou rychlost a tak dále. Ale je pravda, že podobné věci nabízí spousta větších středisek v Rakousku i v okolních zemích. Proto mi připadají zajímavější spíš atrakce, které jinde tak snadno nenajdete. Třeba běžkařskou trasu v 2600 metrech, ze které je krásný výhled na okolní krajinu a zasněžené štíty hor.

Zajímavou atrakcí je rovněž ledová lezecká věž. Stojí ve stanici lanovek Gamsgarten. Můžete si tady půjčit horolezecké vybavení. Zajištěni na lanech, navíc pod dohledem instruktora nebo i za jeho pomoci, si pak vyzkoušíte, jaké to je zdolávat prakticky kolmé ledové stěny.

K neobvyklým zážitkům patřila ještě nedávno návštěva krásně nasvícené ledovcové jeskyně. Ta však zůstala v této sezoně zavřená kvůli tání ledu.

Ve středisku funguje také mateřská školka, kde děti rodičům i pohlídají, nebo speciální dětská restaurace. Nadstandardní je i vybavení zdejšího dětského areálu hned několika gumovými pásy, které kryjí průhledné plastové tunely poskytující ochranu před větrem a sněhem. Vyvážejí děti na mírný cvičný svah, kde se učí hravou formou lyžovat. Ve středisku si ale mohou vyzkoušet i slalomovou „závodní“ dráhu, jízdu na čas nebo si zajezdí přes různé překážky, pokud už lyžovat umí. Když je malým lyžařům méně než deset let, neplatí v doprovodu rodičů skipas a v půjčovnách jim půjčí lyžařské vybavení zdarma.

Příjemným zpestřením je nepochybně to, že se děti mohou svézt třeba v rolbě, když upravuje trať. A tak bychom mohli pokračovat ve výčtu různých aktivit. Ne náhodou získalo zdejší středisko řadu ocenění za vstřícný přístup k dětem a jejich rodičům.

Pokud začne na ledovci foukat silný a studený vítr, což se v polohách mezi 2600 až 3300 metry stává, nebo chcete jen vyzkoušet i něco jiného, můžete zajet do některého z níže položených středisek ve Stubaiském údolí: Schlick 2000, Elfer nebo třeba Serles. Každé z nich mé své výhody a nevýhody, stačí se na internetu podívat na jejich profily.

Nejpestřejší složení tratí má Schlick 2000, včetně výše položeného běžkařského terénu, navíc tam nabízejí adrenalinový zážitek: tandemový let s instruktorem při paraglidingu nad vrcholky Alp. V Elfers jsou zase tři dlouhé sáňkářské dráhy: dvě osmikilometrové a jedná dlouhá 5,4 kilometru. Na prvních dvou se v určité dny sáňkuje i večer. Paraglidingové lety tu organizují také.

V celém údolí jezdí mezi středisky a obcemi ski busy. Je praktické pořídit si takový typ ski pasu, díky kterému mezi nimi můžete jezdit bez komplikací a zdarma.

Na horských chatách, v samoobslužných restauracích a v barech u sjezdovek často lyžařům nabízejí různé tyrolské speciality. Uzeniny, sýry, těstoviny, špek a další kalorické bomby. Rád bych se zastavil u dvou trochu jiných specialit. Nemají tolik kalorií a chutnají skvěle.

První je vynikající pstruh nebo třeba ještě lepší siven. Dostanete je v různých podnicích, ale vyhlášené jsou ty na chatě Tschangelair-Alm (stojí hned u silnice na cestě z ledovce), anebo v hotelu Hoferwirt v Neustiftu (na Tripadvaisoru mají hodnocení 4,5 z pěti možných bodů). Ryby tu chovají v průzračném horském jezírku sami, takže jsou nejen kvalitní, ale i čerstvé. Navíc se po jídle cítíte lehce.

Ale největším kulinářským zážitkem v údolí byla večeře v Schallerhofu v Neustiftu. Hovězí, kuřecí a marinované hovězí plátky jsme si pokládali na vyhřívané kovové kužely s malými háčky. Říkají jim tady HUT, tedy klobouk. Maso se na nich krásně opékalo. Polévali jsme ho při tom šťávou nebo spíš zeleninovým bujónem z jakéhosi okapu na okraji kuželu, aby se nepřipálilo. Všechny tři druhy masa byly krásně aromatické a měkké. Mohli jsme si k nim vybrat různé přílohy, včetně zeleninových.

Zajímavá byla také restaurace v nedalekém Innsbrucku (asi 30 minut cesty autem z Neustiftu), hned pod skokanským můstkem nad městem. Je odsud nádherný výhled na okolní hory, na Innsbruck a na údolí, ve kterém leží. Navíc i tady dobře vaří. Pokud nespěcháte domů, samotné město a jeho atrakce stojí za návštěvu, zvlášť v pěkném slunečném počasí, jaké jsme měli my.