Článek
Patří k nejzajímavějším, tedy aspoň pro Číňany, pro které je Trevír při cestách po Evropě důležitou zastávkou na trase Paříž–Berlín. Ve vstupní hale domu proslulého filozofa se podobný zástup tísní před regály se suvenýry. Je libo červené víno nebo čokoládu v rudém obalu s portrétem Karla Marxe? Máte je mít. Triko s červeným potiskem Marxovy hlavy stojí necelých dvacet eur, rudý hrneček vyjde asi o polovinu levněji. I nápisy na zdech jasně ukazují, kdo je tu hlavním hostem. Vedle povinné němčiny a angličtiny se všude skvějí čínské znaky.
Uvnitř však řadu hostů čeká zklamání – místo nábytku tu čekají prázdné místnosti ozdobené plakáty o zakladateli marxismu. I tak ale čínští turisté pozorně naslouchají audioprůvodci a nenechají si ujít jediný detail.
Muzeum v Marxově rodném domě navštíví ročně kolem 30 tisíc lidí, Číňané z toho tvoří třetinu. Celé je to ale tak trochu omyl. Rodina židovského advokáta Heinricha Marxe, do níž se Karel jako třetí dítě v květnu 1818 narodil, totiž dům na Brückenstrasse měla jen krátce pronajatý. Po roce a půl se přestěhovala do vlastního – do menšího domku o pár stovek metrů dál. Tady Marx žil až do maturity a toto místo pro něj představovalo domov. Dnes jej zdobí jen pamětní tabulka, v přízemí domu sídlí obchod s názvem Euroshop. „Karl Marx se možná teď obrací v hrobě,“ říká se smíchem průvodkyně.
Za rok ukážou Kristovu tuniku
Trevír má ale co nabídnout i návštěvníkům, kteří si zrovna v idejích marxismu nelibují. Založil jej roku 16 př. n. l. římský císař Augustus, a je tak jedním z nejstarších německých měst. Řada římských památek se tu dochovala dodnes a mnohé z nich organizace UNESCO zařadila na svůj seznam světového dědictví. Impozantní je například Černá brána na kraji historického centra, která je největší dochovanou branou na světě. Turisté si mohou prohlédnout také obrovskou baziliku – bývalý císařský trůnní sál o délce 67 metrů, šířce 27 metrů a výšce 33 metrů, který dnes slouží jako luteránský kostel.
Zajímavé jsou i zbytky římských veřejných lázní, které se ve městě dochovaly na několika místech. Nejnovější jsou Císařské lázně, jež ve čtvrtém století po Kristu nechal vystavět římský císař Konstantin Veliký. Z budov už se dochovala jen jedna zeď, v podzemí se ale skrývá 1,6 kilometru dlouhý systém kanálů, které si návštěvníci mohou projít.
Velké lákadlo má Trevír přichystané na příští rok pro věřící. Místní biskupství se chystá vystavit roucho, které prý nosil sám Ježíš. Tunika je uložena v místní katedrále a veřejnosti ji ukazují zřídka. V minulém století byla ke zhlédnutí jen třikrát, v jedenadvacátém století budou mít zájemci možná jen jedinou šanci, a to právě příští rok.
Metropole sektu
Nezapomínejme, že Trevír leží na řece Mosele, v oblasti proslulé dobrým vínem. Na své si přijdou hlavně milovníci bílého, k dostání je ale i kvalitní červené. Ochutnat je třeba také místní sekt, za jehož německou metropoli místní Trevír označují. Kdo pak nemá chuť na víno, může si dát trevírskou specialitu – lehce alkoholický jablečný mošt Viez, pro svou kyselost ředěný vodou nebo limonádou.
K vínu si pak můžete objednat některou z výborných klobásek nebo ryb. Za ochutnání stojí také bramborové knedlíky plněné mletým masem a zapečené v sýrové omáčce.
Něco na památku nakoupíte v některém z četných butiků, parfumerií nebo obchodů se suvenýry. V místních obchodech je ale trochu dráž než v ostatních německých městech. Jezdí sem totiž za nákupy obyvatelé 15 kilometrů vzdáleného Lucemburska, kde jsou platy i cenová hladina vyšší. Němcům se naopak do Lucemburska vyplatí jezdit pro benzin – litr prý vyjde asi o 35 centů levněji.
Nejrychlejší cesta do Trevíru je letadlem do některého z okolních velkoměst a pak autem. Například zpáteční letenka z Prahy do Kolína nad Rýnem vyjde u nízkonákladové společnosti od pěti tisíc korun, let trvá asi hodinu.