Největší český drak střeží dodnes Rumburakův hrad, pomáhají mu kozy

Na konci 13. století byly Pardubice mnohonásobně menší, ale už tehdy zde stál vodní hrad. Z něj příliš nezbylo, protože již ve století následujícím přišli páni z Pardubic a přestavěli jej. Po husitských válkách dostal nové hradby i se střílnami. V roce 1491 hrad koupil Vilém z Pernštejna a začala goticko-renesanční přestavba. Hrad se postupně měnil z neútulného místa na honosné sídlo rodu, který patřil mezi nejbohatší a nejuznávanější u nás.

Precizní prací, která je dnes velmi dobře patrná, bylo vybudování obranného systému s mohutnými lichoběžníkovitými valy a dělovými rondely. Před hradbou byl navíc vodní příkop a barbakán. Obranný systém byl zřejmě nejlepší ze všech pernštejnských hradů.

Rod hrad prodal v roce 1560 králi a ztratil na významu. Byly v něm různé komerční prostory a správy statků. Ve 20. století byl rekonstruován. Když však po válce přešel pod stát, začal se pomalu rozpadat. V 70. letech se propadaly stropy. Další zkáze zabránila až revoluce a celková obnova. Dnes patří kraji.

Prohlédnout si v něm můžete dva okruhy, rytířské sály s kaplí nebo okruh zaměřený na architekturu a výtvarné umění. Za prohlídku však stojí také nádvoří nebo valy, po kterých vede naučná stezka. Doprovázejí vás přitom pávi, kteří jsou velmi neodbytní, pakliže máte v ruce jídlo.

Poněvadž nás čeká asi desetikilometrová cesta, opouštíme zámek hlavní branou, odkud vede červená značka k Labi. O chvíli později zastavujeme u neobvyklého objektu, jimž jsou Automatické mlýny u Chrudimky. Velkomlýn bratrů Winternitzů byl postaven na začátku 20. století. Jako náhon využíval umělý kanál Halda, který byl vybudován v roce 1495 Pernštejny v délce 10 kilometrů. Odváděl vodu z Loučné do rybníků a sádek a později také do mlýnů.

Cesta od mlýnů vede rovnou k Labi, na kterém zrovna plula výletní loď, s níž se dostanete až do Kunětic. Stezka u řeky nemůže být jak jinak než perfektní. Pořád je na co koukat, navíc když zpoza stromů vykoukne také cíl dnešního putování – hrad Kunětická hora. Následuje scenérie jako ze starých pohledů – řeka obklopená stromy a přes louky v pozadí zelený kopec s dechberoucím hradem na mohutné skále vyvřelé někdy v třetihorách.

Po asi půl kilometru míjíme chaty a vcházíme do zalesněného náspu mezi Labem a kanálem Halda. Šířka je asi pět metrů, z čehož podstatnou část zabírají stromy. Pro někoho, kdo trpí fobií ze stísněných prostor, by to nebylo to pravé ořechové. Kanál je zřejmě docela hluboký a voda v něm proudí rychle, zajímavé jsou také zvednuté lávky chatařů, kteří se po spuštění dostanou na druhý břeh suchou nohou. Jak to zde vypadá o povodních? Přemýšlíme, když se před námi objevuje jedna houba za druhou. Plodnice jsou však značně sežrané.

Zanedlouho jsme přímo u zdroje, a sice u jezu na Loučné, kde náhon Halda začíná. Kolem slunečnicového pole jsme za chvíli v Počaplech a Kuněticích, kde nám obsluha z pardubického informačního centra poradila zkusit výtečnou zmrzlinu. Byla tak velká, že každou chvíli hrozilo, že se zřítí jako pověstný domeček z karet.

Co by kamenem dohodil jsme pod Kunětickou horou aneb Rumburakovým hradem, poněvadž se zde natáčela Arabela. Značka vede kolem dokola jižní stranou magmatické hory, která vznikla alpínským vrásněním v třetihorách a následným odnosem okolních sedimentů. Kopec sahá do nadmořské výšky 304 metrů a vyčnívá tudíž o 75 metrů nad okolím. Kunětická hora je významná nejen z geologického pohledu, ale také z přírodního. Je chráněná jako přírodní památka a evropsky významná lokalita kvůli hmyzu, zejména pachníku hnědém, který je vázaný na staré doupné stromy.

Cesta na hrad není nijak špatná a zanedlouho jsme u první i druhé brány. Původní stavba vznikla asi na přelomu 13. a 14. století, pravděpodobně z iniciativy krále. Brzy ale zanikla a její zbytky použil v roce 1421 husitský hejtman Diviš Bořek z Miletínka na stavbu svého sídla. Na konci 15. století Kunětickou horu získali Pernštejnové a začala opět velkolepá přestavba. Nechyběly ani charakteristické sklípkové klenby v rytířském sále a v kapli sv. Kateřiny. Vystavěny byly zemní valy, rondely, příkopy, šestice bran a dvě věže.

Zadlužené panství však spadlo v roce 1560 pod královskou korunu a začalo chátrat. Navíc jej zpustošila švédská vojska. Udržována byla jen kaple. K záchraně hradu se postupně přistoupilo od 19. století. Od roku 1923 se na obnově podílel také známý stavitel Dušan Jurkovič.

Hrad má dnes co nabídnout. V několikapatrovém paláci můžete spatřit nejen historii stavby a rodu, ale ve sklepení také popis archeologických výzkumů s nalezenými předměty. Mimochodem hrací kostkou ze 14. století nebo keramickou píšťalku. Zajímavostí je také expozice pohádkových kostýmů z filmů jako Anděl Páně, Lotrando a Zubejda, O princezně, která ráčkovala či Krkonošské pohádky. Po 130 schodech můžete vystoupat na věž, odkud je bravurní pohled na Pardubicko. Za dobrého počasí však i na Krkonoše a Orlické hory.

Hrad se chlubí také tím, že na něm sídlí největší drak ze všech českých hradů. Létá si nad mučírnou, kde se mimo jiné dozvíte, že v 18. století se platilo katovi za stětí hlavy šest zlatých. K prohlídce je také rytířský sál, hladomorna a kaple sv. Kateřiny. Na částečně odkryté zdi si v ní můžete všimnout kreseb tehdejších vandalů s letopočtem 1680. Kaple jako jediná je dostupná pouze s průvodcem.

Projít se lze po dvou rondelech, které byly určeny pro děla, nebo sledovat z nádvoří místní strážkyně – kozy pobíhající na skalách, nejsou jediná lákadla. V podhradí je kromě loveckého zámečku s muzeem perníku rovněž mini zoo. Najdete tam srny, jeleny, ale i pštrosy nebo pár zubrů a muflony.

Výlet najdete na Mapy.cz. Nebo si můžete jedním kliknutím do mapy naplánovat vlastní.