Článek
Dnes je Bardsey, nacházející se nedaleko pobřeží severního Walesu, znám jako „ostrov 20 000 svatých“, čímž odkazuje k tomu, že největší část jeho populace spočívá právě pod zemským povrchem. A není to málo, když uvážíme, že je ostrov jen 1,6 kilometru dlouhý.
Románské legendy tvrdí, že Bardsey byl posvátným místem keltských druidů nebo že se ve skutečnosti jedná o bájný ostrov Avalon, na kterém měl být pohřben král Artuš. Jiné mýty říkají, že duše těch, kteří zde zemřeli, rozhodně nešly do pekla.
Díky tomu se z ostrova na počátku středověku stalo jedno z nejsvatějších míst v Británii a později i významný politický bod. Údajně se říkalo, že tři cesty na Bardsey vyjdou nastejno jako jedna pouť do Říma.
Ostrov se v průběhu časů pomalu proměňoval. Po roce 1536 se stal útočištěm pirátů. Tamní komunita začala vzkvétat až kolem 19. století díky rybolovu a prodeji humrů, ústřic a krabů. Ale o několik desítek let později, v roce 1931, se populace snížila na 54 lidí, když obyvatelé zamířili do osídlenějších oblastí.
Na ostrově zbývá dnes jen pár domků - jediný obchůdek, ve kterém se prodávají například pohledy, domácí med, proutěné košíky či vlna, a z původních devíti farem zde zůstala pouze jedna. Školu zavřeli už v roce 1950. Díky své minulosti se však Bardsey stal poměrně oblíbenou destinací archeologů.
Místní tvrdí, že kdekoliv na ostrově byste chtěli kopat, narazíte na tělo. Archeologové zde objevili 25 středověkých hrobů, jedno z těl mělo v ústech minci z 10. století.
Ostrůvek podléhá pomalé modernizaci, například se zde už používají solární panely a díky satelitu mají rezidenti lepší spojení s pevninou. I tak se podle místních jedná o místo na hony vzdálené 21. století — místo, kde se zastavil čas.