Nejslavnější švýcarské lyžařské středisko Zermatt je skanzenem bez aut

Jeho aureola vábí masový počet návštěvníků a zavání kýčem, přesto je Zermatt stále trochu tradiční a nezkaženou vesnicí o velikosti města. Určitě i díky tomu, že se nejtěžší zbraň turismu, auto, musí zastavit už 5 km před ní. Zvláštností je tu dost, ale na prvním místě těch přírodních.

Zermatt je turistické hnízdo usazené v horské krajině, kterou lze těžko pojmenovat jinak než jako velkolepou a ohromující. A je to hnízdo turistů v tom nejširším slova smyslu – vyrážejí odtud expediční alpinisté, pletou se tu Japonci lovící snímek bernardýna s Matterhornem a v zimě je tu samozřejmě i dost „obyčejných“ lyžařů.

Takový tavicí kotel nejrůznějšího turistického vyznání, nad nímž se jako strážce vypíná král hor, Matterhorn. Přitažlivost té zvláštně zkřivené a osamělé hory se dá sotva pochopit do té doby, než ji uvidíte na vlastní oči. Schválně si zkuste tipnout, kolikrát ji vyfotíte a pak to porovnejte!

Do příchodu první nohy turisty živořila chudá horská vesnička Zermatt jako každá jiná a kdo z místních měl nějaké ambice, odešel dolů. V roce 1838 otevřel Josef Lauber první gasthof se třemi postelemi pro cizince a brzy jej následovali další – na konci 19. století si přišedší turista mohl v Zermattu vybrat z dvaceti hotelů, největší z nich (Zermatterhof) nabízel 150 lůžek.

Zlom znamenalo úspěšné zdolání Matterhornu v roce 1865 s tragickým koncem. Sedm britských alpinistů vystoupilo na vrchol, při cestě zpět ovšem čtyři z nich přišli o život – primitivní lano, jímž se jistili, zřejmě neuneslo jejich tíhu a přetrhlo se.

Tragédie silně zapůsobila zvlášť v Británii, ovšem nejen jako do té doby největší turistická pohroma, ale hlavně jako nechtěná reklama – zájem o malou vesničku kdesi ve švýcarských Alpách vzrostl. Britský parlament po neštěstí projednával zákon zakazující pobyt britských občanů ve Švýcarsku, což popularitu Zermattu ještě zvýšilo.

Hotely začaly růst jako houby v pařníku. Ještě na sklonku 19. století vyjela první zubačka na Gornergrat. I když šlo dosud jen o letní turismus, právě svahy v okolí zubačky se před 2. světovou válkou staly prvními sjezdovkami. Po válce Alpy zachvátila móda lyžařského sportu, a Zermatt stál na prahu svého zlatého věku.

Domorodí se tehdy rozhodli zachovat původní ráz vesničky alespoň tím, že do města zakážou vjezd autům se spalovacími motory a v Zermattu od té doby bzučí jen elektrovozítka. Atmosféru staré vesnice připomínají ještě dřevěné budovy v centru nedaleko kostela, které se zachovaly jako skanzen, jinak se Zermatt postupně rozrostl v pěší město.

Co je tedy Zermatt? Rozlohou určitě město, má i čilý dopravní ruch, ale stále se tu všichni obyvatelé znají a většina lidí chodí po svých. V plné sezóně jsou vůči domácím turisté a sezónní pracovníci, často z Itálie či z Východu, v drtivé přesile. Turista obvykle nejvíce zápasí právě s dopravou – všude lze dojít pěšky, ale s lyžemi na ramenou a v přezkáčích to není žádný med.

Město dvacítkou křižují taxikáři v „ještěrkách“ na baterky, jsou ovšem poměrně drazí (cca 35 CHF/jízda pro max. 4 osoby) a jejich spolehlivost připomíná známý nešvar české metropole. Kdo se ubytuje dále od nástupních lanovek, volí k přesunu obvykle malý elektro skibus, který však ve špičkách nemá kapacitu pojmout všechny potenciální zájemce. Pěšky to nakonec není nejhorší a na jaře je to i pěkná procházka. Vzduch bez aut je opravdu voňavý jako málokde...

Lyžařské terény obklopující Zermatt jsou francouzsky rozlehlé a pro lyžaře-kochače bezkonkurenční. Je to neopakovatelný zážitek, a to hlavně dík tomu, kudy sjezdovky vedou. Z centra města vyjíždí zubačka na Gornergrat, jehož jižní panorama od Monte Rosy přes Liskamm a Breithorn až po Matterhorn je ještě pohlednější než Eva Herzigová. Po mírně klesajícím hřebeni se nezáludně vlní širé sjezdovky, na nichž lze carvovat i s pohledem upřeným k okolním panoramatům.

Ze spodního okraje města se metrem a kabinou dostanete na Rothorn, „čokoládovou“ vyhlídku na Matterhorn, pojmenovanou podle toho, že z této perspektivy uvidíte Matterhorn snad na všech švýcarských čokoládách. Na planinách pod Klein Matterhornem už sice jeho zub nepůsobí tak oslnivě, ale to vynahrazují kreace ledovce stékajícího po úbočí Breithornu. Do Zermattu je to 16 km sjezdu, vydat se můžete i po deseti až dvanáctikilometrových svižnějších, i když ne tak „kochacích“ tratích do italské Cervinie.

Zermatt

FOTO: Snow

Dvě tepny z visutých a kabinkových lanovek přivádějí lyžaře z Zermattu k srdci areálu kolem skalního špičáku Klein Matterhorn, odkud z výšky téměř 4 000 m rolují po mírných ledovcových magistrálách k Trockener Steg a dále po (o třídu) svižnějších sjezdovkách k Furggu. Na něj navazuje menší, ale freeridově i sjezdovkově hodnotný areál na Schwarzsee, přímo pod samotným „králem hor“. Z Furi, mezistanice nevysoko nad městem, vede moderní kabinka ve zbrusu nové trase také na Riffelberg, k úpatí relaxačních sjezdovek z Gornergratu.

Z třítisícového vrcholu s nádražím, hotelem a hvězdárnou se kolem dokola vykresluje to nejvelkolepější panorama, které lze v Zermattu najít. Malá kabina odtud šplhá na Hohtälli, start liduprázdné červené tratě do Gantu a Riffelalpu, a jedna další na freeridový vrchol Stockhorn.

Zermatt

FOTO: Snow

Z Gantu je visutou kabinou přístupný jak Hohtälli, tak „vajíčkem“ sousední Blauherd – sem vede z Rothornu příjemná červená. Z vrcholu je nejlepší možný výhled na Matterhorn, který se odsud předvádí z toho nejkýčovitějšího úhlu, známého ze všech švýcarských čokolád. Červené i černé tratě odtud prostupují opuštěným údolím až k Patrullarve, kam se lze dostat i lehčími variantami přes Sunneggu (horní stanice metra z Zermattu).

Zermatt je tradičně oblíbená britská destinace – od nešťastného zdolání „zubu“ až dodnes. Nechybí ani v japonských programech cesty po Evropě, podobně jako Paříž nebo Praha. Neutuchající zájem o toto místo jej přirozeně nikdy nenutilo držet ceny při zemi. Zermatt jako exkluzivní destinace nemohl zůstat bez architektonických specialit jako je designový hotel Omnia nebo originální, ale laskavý Kulm Hotel na gornergratské observatoři.

Rozpačitou novinkou je plánovaný luxusní hotel na Klein Matterhornu, jehož věž by měla vrchol „navýšit“ na novou čtyřtisícovku. Vedle pětihvězdičkových hotelů má Zermatt i poměrně levné, turistické ubytování, kde se náklady na pobyt nevymykají tomu, nač jsme zvyklí třeba ve Francii. Ušetřit lze i pobytem v Täschi (na úkor dojíždění) nebo v Cervinii (na úkor genia loci), ale upřímně bych to nikomu nedoporučil.