Nejkrásnější mlékárnu světa mají v Drážďanech. Je i v Guinnessově knize rekordů

Drážďany jsou tak profláknuté, že máte dojem, jako by už ničím nemohly překvapit. Je tu množství nádherných barokních domů, Rezidenční palác, obrazárna Zwinger, Semperova opera… Na hlavní třídě Prager Strasse táhnoucí se do centra je množství obchodů a češtinu tu slyšíte doslova na každých pár metrech. V zimě se sem jezdí na tradiční vánoční trhy.

Kdo chce ale vidět něco mimo tradiční nabídku, musí zavítat na pravý břeh Labe do čtvrti Neustadt. Žije se tu moderněji než v centru, ulice jsou vzdušnější a nachází se tu právě i nejkrásnější mlékárna na světě, kterou pro její výzdobu zapsali roku 1998 do Guinnessovy knihy rekordů.

Jedná se o obchod se zdobenými, ručně malovanými kachličkami, kterých je na 3500. Vyrobila je drážďanská keramická dílna Villeroy&Boch, návrhářské oddělení výzdobu zhotovilo v tehdy módním novorenesančním stylu.

Obchod o velikosti 300 metrů čtverečních leží dost stranou, ale není těžké se k němu dostat. Přejdete most přes Labe, kde mě zaujala kovová plastika obří vlny připomínající velkou povodeň z roku 2002, minul jsem jezdeckou sochu saského kurfirsta a polského krále Bedřicha Augusta I. a přes Albertovo náměstí jsem zabočil do dlouhé, architektonicky trochu nezáživné Bautzner Strasse, až jsem narazil na číslo 79.

Dům, ve kterém Paul Gustav Leander Pfund se svým bratrem Friedrichem otevřeli svůj podnik, v ulici nikterak nevyčnívá, ale ježto před ním postávala větší skupina lidí, bylo jasné, že jsem na místě.

Paul přišel se svou ženou Matildou do Drážďan z krušnohorského Reinholdhainu koncem 19. století. Z hor si přivedli na tehdy málo zabydlené pozemky mimo město šest kravek a šest prasat. Paul už vydělával slušně na prodeji mléka, ale drážďanští obyvatelé ho chtěli čerstvé, někdy totiž cestou zkyslo. V té době se sváželo z okolních vsí jedenkrát denně na otevřených povozech a na hygienu se moc nedbalo.

Sedlák byl velmi podnikavý a rozhodl se jít zákazníkům naproti. Nejdříve zakoupil v roce 1879 pozemek na Görlitzer Strasse, kde zbudoval mlékárnu s obchodem. Pro drážďanské to bylo místo nákupu, zároveň i tak trochu exkurze, protože se něco dozvěděli o tom, jak se ten výborný produkt rodí.

Za Paulem následně přijel bratr Friedrich, v roce 1880 nastalo stěhování na Budyšínskou ulici (Bautzner Strasse), kde obchod působí dodnes. Tím se začala psát historie firmy Drážďanská mlékárna bratří Pfundových (Dresden Molkerei Gebrüder Pfund). Friedrich zemřel v roce 1883, podnik ale jel dál. Z počátečních asi 200 litrů mléka denně se ve 30. letech minulého století prodávalo 60 tisíc litrů.

To už ale byly známy moderní pasterizační metody, Paul s rodinnými příslušníky vybudoval vše potřebné pro chod firmy.

Nevyráběly se tu jen mléčné výrobky, Pfundové chtěli být co nejvíce nezávislí, čímž by se snižovaly náklady na provoz. Měli vlastní stádo krav, k tomu pracovala sekce výroby lepenky na obaly, štítků na zboží, ty byly nejen německé, ale i cizojazyčné, protože svou produkci později vyváželi.

Pfund vyráběl mléko, máslo, jogurty. Kefír, podmáslí nebo sýry, včetně těch zahraničních, se tu dají koupit dodnes a k tomu i hořčice, čokolády, dětské výživy, kosmetika…

Zaměstnanci, kterých stále přibývalo, byli na své místo patřičně pyšní - být zaměstnán u Pfunda mělo velmi dobrý zvuk. Pan šéf byl navíc sociálně smýšlející; nechal postavit byty, zřídit školku, na pracovišti měli koupelny, byli zdravotně pojištěni. Pfund jako první v Německu začal vyrábět z přebytků trvanlivé kondenzované mléko, v severočeských Lovosicích měl pobočku, kterou vedl jeho syn Kurt, odtud žádané zboží putovalo do Hamburku.

Po Paulově smrti v roce 1923 převzali mlékárny synové Kurt a Max. Impérium se postupně rozšířilo na 50 poboček. Vše prosperovalo, ale přišla éra NDR a podnik nevyhovoval novému socialistickému řádu. V roce 1972 ho zestátnili, o šest let později zavřeli a měl jít do demolice. Teprve v 90. letech někoho napadlo, že by to mohl být opět dobrý byznys.

Najali se špičkoví restaurátoři a podařilo se zachránit to, proč sem lidi chodí, což nejsou jen výrobky. Výloha je do půlky zaplněná produkty, takže nic moc nevidíte, ani dveře nikterak nezvou dovnitř.

Teprve uvnitř zjistíte, proč je prodejna nejkrásnější na světě. Trochu se budete mačkat s lidmi, kteří chtějí zrovna jako vy pořídit ten nejlepší záběr. Keramická dílna vyzdobila na přání majitelů stěny a stropy barevnými kachličkami.

Jsou sestavené do různých motivů, vzhledem k předchozímu zanedbání jde o repliky, takže ornamenty s motivy bájí, floristické nebo živočišné říše nejsou původní, ale to nevadí. Prostor pro konzumaci je tu malý, tísním se s ostatními návštěvníky u pultu a vybírám očima. Kvalita je vysoká, čemuž odpovídají i ceny, takže nákup je spíše symbolický.

Pokud už jste si přivoněli, načuchali se, nakrmili oči, je dobré se přesunout do vedlejšího krámku, který je oddělen jen malým průchodem.

Tady je prodejna lahůdkových hořčic, na jedlém papíře můžete ochutnat řadu vzorků, příchutí nabízejí mnoho, ani byste je nečekali. Hořčičný základ snese všechno, sladko, kyselo, hořko, na výběr jsou i hořčice afrodiziakální.