Oslnivá nevěsta Jadranu falešné nálepky nepotřebuje

Boka Kotorská, nebo rovněž Kotorský záliv, je považována za jedno z nejkrásnějších míst Černé Hory; obstála by ovšem i v evropské konkurenci. Tvoří ji čtyři menší zálivy situované kolem měst Herceg Novi, Risan, Tivat a samotného Kotoru.

Spletitou historii jednoho z nejstarších černohorských měst ovlivnili zejména Benátčané, díky nimž má Kotor nepopiratelný italský ráz - ať už v podobě úzkých dlážděných ulic, kamenných domů s barevnými okenicemi, nebo kostelíků s typicky štíhlými zvonicemi. Podobnou architekturu lze koneckonců spatřit i v Chorvatsku, na jehož pobřeží se vliv Benátčanů rovněž odráží. Dubrovník by se dal s nadsázkou označit za jakéhosi historického rivala Kotoru.

„Kotor patří k nejzachovalejším městům Černé Hory. Jeho výjimečná poloha ho ochránila při obléhání Osmany i před dalšími konflikty,“ uvedla průvodkyně Vlasta Stanišičová, která je původem ze Slovenska, ale v Černé Hoře žije bezmála 40 let.

Strategická poloha je dobře pozorovatelná nejen při pohledu z hor nad městem, ale i před branami historického centra, které je kompletně lemováno hradbami. Ty se klikatí směrem do kopců a působí jako poněkud zmenšená verze Velké čínské zdi.

„Některé části opevnění vznikly už za Římanů či v době Byzantské říše, většina jich však pochází z benátského období,“ doplnila průvodkyně Vlasta s tím, že délka hradeb je pět kilometrů. Obejít je kolem dokola zabere vzhledem k převýšení klidně dvě hodiny.

Právě díky skvěle zachovalým středověkým hradbám, na jejichž vrcholu stojí pevnost sv. Jana, byl Kotor v roce 1979 zapsán na seznam kulturního dědictví organizace UNESCO. Kromě délky opevnění zaujme i jeho výška, která dosahuje až 20 metrů, šířka je pak 10 metrů.

Uvnitř centra Kotoru stojí za to jen tak probádat křivolaké dlážděné ulice; za největší dominantu lze považovat bělostnou katedrálu svatého Tryfona, lákadlem jsou ale i nejrůznější obchůdky, kavárny a restaurace. Ve městě se nachází také detašované pracoviště černohorské univerzity. Jinak ale klidný a ospalý středozemní ráz dýchá ze všech koutů.

Tedy pokud je ráno či dopoledne a člověk má štěstí na málo turistů. V zálivu přímo u břehů Kotoru totiž kotví ohromné výletní lodě. Je proto ideální vychytat dobu, kdy jejich pasažéři ještě podřimují a nezaplavují ulice. Historické jádro a širší centrum jsou jinak poměrně málo obydlené, žijí tu řádově tisíce lidí. S přilehlými městečky, jako je třeba idylický Perast s malebným ostrůvkem Gospa od Škrpjela, to je potom přes 22 tisíc.

„Město Kotor je v Černé Hoře spolu s Budvou cílem téměř všech turistů. Navštěvují tady historické centrum s katedrálou sv. Tryfona nebo hradby, ze kterých je nádherný výhled na celý Kotorský záliv i na město s úzkými uličkami,“ řekla Novinkám mluvčí CK Čedok Kateřina Pavlíková.

„Zajímavostí je i Muzeum koček, těch tady totiž potkáte opravdu hodně. Navíc již brzy plánují přímo z Kotoru spustit na vrchol pohoří Lovčen novou lanovou dráhu,“ doplnila.

Básnické pojmenování nevěsta Jadranu je pro Boku Kotorskou příznačné. Podle průvodkyně Vlasty vystihuje, že je celý záliv stejně krásný jako každá nevěsta ve svatební den. Široké panoramatické výhledy si lze užít z hor nad městem, kam vede silnice do vnitrozemí. Ačkoli je dvouproudová, na mnohých úbočích je prostor sotva pro jedno vozidlo. A když v protisměru frčí autobus a řidiči musejí umně, takřka akrobaticky manévrovat, není to chvíle pro slabší povahy.

Na nejvyšší vyhlídkový bod na Kotorský záliv vede celkem 32 ostrých zatáček, všechny jsou označeny cedulí, a tak je může osazenstvo postupně počítat a modlit se, aby těch protijedoucích vozidel bylo po cestě co nejméně. Občas je to skutečné dobrodružství, ale místní řidiči jsou na terén zvyklí a situaci zvládají se stoickým klidem.

Na vrcholu, jen krátce předtím, než se cesta stočí do vnitrozemí a k bývalému hlavnímu městu Černé Hory Cetinje, stojí i krámek se suvenýry. Nejhezčí upomínkou, kterou si turisté mohou odvézt, je ale výhled na největší přírodní záliv jižního Jadranu. Za dobré viditelnosti, když se ve vzduchu nedrží opar, lze vidět všechny jeho čtyři části. Opravdu svým podlouhlým tvarem připomíná norský fjord. Ale dechberoucí je i tak, nemusí fjordem ani doopravdy být.