Nejbarevnější města světa, která připomínají rozsypané lentilky

Domky ve čtvrti Bo-Kaap, nebo chcete-li Cape Malay v Kapském městě připomínají spíše rozsypané bonbony Lipo. Pastelové i křiklavě strakaté barvy lemují celé ulice.

Bo-Kaap patří mezi kulturně a historicky nejzajímavější části Kapského města. Mnoho místních obyvatel patří mezi potomky zajatých otroků z Indonésie, Srí Lanky, Indie a Malajsie, které sem přivezla Nizozemská Východoindická společnost v 17. a 18. století.

Přes 400 let si obyvatelé uchovali své muslimské vyznání a kulturní identitu, což dodává této čtvrti nezaměnitelný ráz. Udržované domy v sobě snoubí nizozemský a edvardovský architektonický styl.

Ve vnitrozemí středního Mexika najdete rozlehlé město Guanajuato, které se vám možná na první pohled nebude zdát tolik barevné. Kvůli ne tak často opravovaným omítkám sice domky nezáří do dálky, přesto i zde najdete vesele barevná zákoutí.

Guanajuato bylo založeno roku 1554 společně se stříbrnými doly, které zajistily městu dostatečný zdroj financí. Není tedy divu, že si obyvatelé stavěli honosné domy koloniálního rázu. Historické centrum města bylo zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO roku 1988.

Naší třetí zastávkou je město Willemstad na ostrůvku v Karibském moři poblíž pobřeží Venezuely. Až do října roku 2010 bylo hlavním městem Nizozemských Antil, nyní mu zůstal status největšího města Malých Antil.

Díky architektuře inspirované Holandskem se mu také říká "Amsterdam západního světa". Holanďané se zde usídlili již roku 1634, aby vytvořili zázemí pro obchodování. Přístav se vyvíjel nejen pod vlivem Holanďanů, ale vzhlédl se i ve španělských a portugalských koloniálních městech.

Střed města si zachoval svůj ráz více jak 300 let. Není divu, že bylo historické centrum roku 1997 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.

Valparaiso leží na pobřeží Tichého oceánu, asi 100 kilometrů severně od Santiaga de Chile. První osadu zde založil Pedro de Valdivia roku 1544. Specifický tvar amfiteátru nebo domy rozprostřené po svazích údolí - takový vzhled získalo město po roce 1730, kdy kraj zasáhlo katastrofální zemětřesení, které donutilo lidi nastěhovat se právě do kopců.

Kromě barevných fasád se může Valparaiso pochlubit i zachovalým rázem industrialismu 19. století. Jednou z podivných průmyslových vymožeností jsou výtahy, pomocí kterých se místní vyrovnali se strmými svahy. Historické centrum bylo zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO roku 2003.

Pelourinho je historická čtvrť největšího brazilského města Salvador de Bahia na severovýchodním pobřeží Brazílie, kterému se říká také "brazilské hlavní město Štěstí", a to díky pohodovým obyvatelům a častým oslavám. Snadno zde narazíte na barevné karnevaly či pouliční oslavy.

Salvador de Bahia je třetí nejlidnatější brazilské město, hned po Sao Paulu a Rio de Janeiru a je devátým nejlidnatějším městem v Latinské Americe.

Pelourinho je známé díky své portugalské koloniální architektuře s historickými památkami, které se datují od 17. až přes 19. století. Na seznam světového dědictví UNESCO bylo zapsáno v roce 1985.

Jodhpur je druhé největší město v indickém státu Rádžasthán. Původně bylo založeno roku 1459 jako sídlo knížat. Dnes je Jodhpur oblíbeným turistickým cílem díky palácům, chrámům a pevnostem, rozkládajícím se na Tharské poušti.

Jodhpur je známý také jako "Slunečné město" díky krásným slunečným dnům, které zde mají téměř celý rok. Někteří mu přezdívají "Modré město", protože pevnost Mehrangarh je obklopena na modro namalovanými domy. Staré centrum Jodhpuru je obklopeno silnou kamennou zdí, za kterou se ukrývají tajemné klikaté uličky.

Americkému Charlestonu v Jižní Karolíně se říká Svaté město, které díky silnému postavení církví získalo panorama s nesčetnými věžičkami. Během 18. století patřil Charleston mezi jedno z mála míst, kde platila náboženská tolerance, vyjma katolického vyznání.

Charleston byl tak jedním z prvních koloniálních měst, kde mohli Židé praktikovat svoji víru bez omezení. Začátkem 19. století se zde nacházely nejbohatší židovské komunity v Severní Americe. Stahovali se sem také hojně Hugenoti. Roku 1670 se první osadníci pod Williamem Saylem usídlili na západním břehu řeky Ashley, několik kilometrů severozápadně od současného města, které se časem rozšířilo v bohatý a prosperující přístav.