Nejadrenalinovější letiště na světě, kam se odváží jen ostřílení piloti

Blízko centra hlavního města Hondurasu, v Tegucigalpě, leží nechvalně známé mezinárodní letiště Toncontin. Roku 2008 bylo podrobně zkoumáno po neštěstí, kdy zde zahynulo pět osob. Letiště bylo otevřeno roku 1934, kdy slabší letadla nepotřebovala tak dlouhé přistávací a vzletové dráhy.

Dráha v Toncontinu má něco přes 2 130 metrů, nachází se v údolí obklopeném horami. Ačkoli je ranvej dost krátká, přistávají zde běžně letadla velikosti Boeingu 757. Úřady v Hondurasu již zahájily jednání na přesun komerční dopravy na bezpečnější letiště Soto Cano Air Base.

Přistání na mezinárodním letišti v kultovním lyžařském středisku Courchevel ve Francii vyžaduje ohromné umění, při kterém vstávají lidem vlasy hrůzou. Ranvej je dlouhá asi půl kilometru, ale opravdové překvapení představuje obrovský kopec přímo před přistávacím pruhem. Navíc malá letadla by v momentě, kdy vypnou motory, mohla být silným větrem vytlačena přes okraj ranveje. Piloti musí mít speciální certifikát, aby mohli přistávat na tomto nebezpečném letišti.

Většina velkých měst má vlastní letiště, ale zřídka bývají postavena jen osm kilometrů od centra jako v metropoli Sao Paulo. Letiště Congonhas se uprostřed města ocitlo díky tomu, že bylo vystavěno roku 1936. Rapidní rozvoj města nastal právě během následujících let.

Congonhas v blízkosti centra usnadňuje dopravu cestujícím do města, ale komplikuje práci pilotům. Je poměrně náročné dostat letadlo bezpečně na dráhu. Naštěstí jsou vysokopodlažní budovy dostatečně daleko od letiště.

Malá přistávací dráha na ostrově Sv. Bartoloměje nedaleko karibského ostrova Sv. Martin je poměrně dobrodružná sama o sobě. Měří jen 661 metrů. Pokud je silný vítr, může být i nebezpečná, přístup často komplikují turbulence. Piloti musí mít speciální osvědčení, aby zde mohli přistávat a vzlétat.