Článek
Historie české menšiny v Rumunsku sahá do první poloviny 19. století. V roce 1823 se vydali první čeští kolonisté do tehdejšího pohraničního pásma rakouské monarchie. Pod příslibem přidělení půdy a osvobození od vojenských povinností a daní sem přišli na popud podnikatele Magyarlyho mýtit les a těžit dřevo. Ještě toho roku byla založena první česká osada, Svatá Alžběta, po níž brzy následovala další obec Svatá Helena.
Postupně tu vznikaly další české obce - Bígr, Eibentál, Rovensko, Šumice a největší Gernik (Obec Svatá Alžběta později pro nedostatek vody zanikla). Počet českých obyvatel těchto šesti sídel činí zhruba dva tisíce osob. Pokračuje však stálý odliv, který začal počátkem 90. let, kdy řada zejména mladých lidí odešla z Rumunska zpět do České republiky.
Je obdivuhodné, jak si zdejší Češi i přes téměř dvě staletí trvající odloučení od rodné země, uchovali výbornou češtinu, takřka bez vlivu rumunštiny. Samozřejmě je nutné počítat s jistými archaismy - luft (vzduch), ksicht (obličej) nebo třeba stolice (židle), hadry (šaty), namučit se (nadřít se).
Koupání v Dunaji jen pro otrlé
Ačkoliv je Dunaj takřka na dohled, například ze Svaté Heleny, která leží nejníže z českých vesnic, je k němu zhruba tři kilometry a pohled na něj v horkém létě láká, měli bychom na koupání v řece raději zapomenout. Důvody jsou minimálně dva. Prvním jsou četní hadi ve vodě, druhým nepořádek a nečistota.
Rumuni sice tvrdí, že znají místo nedaleko městečka Moldova Nuoa, kde je možné se koupat, kdo tam však vyrazí, bude brzy litovat. O pláži v našem pojetí totiž rozhodně nelze mluvit, spíš o smetišti, nacházejícím se doslova v areálu betonárky a v sousedství odkaliště nečistot z dnes už zavřených dolů na měď.
Místo k Dunaji je proto lepší vyrazit do hor a za poznáním života našich krajanů. Pokud je skutečně teplo, nezapomeňte při svém putování na pokrývku hlavy. Zapomnětlivci mohou za 60 českých korun koupit slamák například v obchodě ve Svaté Heleně. Nejde sice o žádnou zdejší rukodělnou produkci, svému účelu ale poslouží.
Oblast Banátu je možné přirovnat k Českomoravské vrchovině. Je vhodná nejen pro pěší turistiku, ale na své si přijdou i vyznavači cyklistiky, zejména majitelé horských kol.
Díky aktivitě Klubu českých turistů je vydaná podrobná mapa území (lze ji koupit v Čechách, ale snáze se sežene přímo v Banátu za 90 korun) a existuje kvalitní turistické značení. Kromě Šumice, která leží stranou zbývajících pěti obcí, spojuje všechny české vesnice červeně značená turistická značka. Z ní jsou vytyčeny odbočky k přírodním zajímavostem, jakou je například jeskyně Turecká díra, Lacul Dracului (Čertovo jezírko), Kulhavá skála nebo na Kopřivu, nejvyšší kopec v okolí Bígru (911 metrů).
Při toulkách krajinou Banátu budete míjet mnohé salaše, proto je třeba počítat se setkáním s ovčáckými psy. Není nutné mít z nich přehnaný strach, nebezpečnější může být setkání s hadem. Na břehu Dunaje pod Svatou Helenou se objevují užovky obojkovité a užovky podplamaté, horší následky pak může mít setkání se zmijí růžkatou, dorůstající až 110 centimetrů.
Vodní mlýnky U Petra
Kouzlo kraje tkví i v tom, že jsou zde stále živé činnosti, které z našeho venkova již dávno vymizely. Součástí většiny domácností jsou koně nebo alespoň kravky, které nejen dávají mléko, ale zapřahají se i do vozu.
"Voly zapřahují jenom Rumuni, Češi nikdy. Protože co s volkem na poli. Kráva vůz odtáhne, pak se napase a večer dá mlíko," říkají místní.
Dosud funkční je také soustava pěti jednoduchých vodních mlýnků, takzvaných vodenic v lokalitě U Petra nedaleko obce Gernik. Zhruba dva kilometry od obce v malebném údolí teče dravý a chladný potok Gramensca, který pohání prostřednictvím původně dřevěných, dnes již většinou kovových horizontálních vodních kol jednoduchý mlýn.
Vzhledem k jednoduchosti a tudíž i nedokonalosti zařízení, je rozemleté zrno nutné doma ještě čistit. Pytel mouky o hmotnosti asi 30-40 kilogramů se mele zhruba hodinu, plný vůz zrní se semele za deset hodin. Navíc se často mele v noci, kdy není možné se věnovat jiné činnosti. Aby za tuto dobu koně nebo krávy, zapřažené do vozu, neprochladly, má většina vodenic dva oddělené prostory - vlastní roubená mlýnice a zděný chlév.
Ubytování a strava
Díky zavedení pravidelné letní autobusové dopravy z Čech přímo do Banátu je možné srovnat pobyt v této části Rumunska třeba s výpravou do Orlických hor. Samozřejmě až na časově náročnější putování do cíle a skutečnost, že v Banátu bude jednodušší a nejspíš i levnější se ubytovat. S vlastními stany se díky vstřícnosti zdejších obyvatel vejde i větší skupina například na místní fotbalové hřiště.
Nabízí se ale také i ubytování v soukromí - za přespání se platí 150 korun, se stravou 300 korun. Noclehy u krajanů znamenají sice skromné, ale přeci jen komfortnější přespání. Navíc jsou i unikátní možností nahlédnout do běžného života obyvatel, spřátelit se s nimi a v neposlední řadě i ochutnat místní kuchyni, v níž se mísí typické české pokrmy s rumunskými a srbskými vlivy.
Obvyklá jsou proto jídla z kukuřičné mouky, častěji se používají rajská jablka a papriky. Ochutnat, případě zakoupit můžete i zdejší pálenku (s menším obsahem alkoholu, přesto zrádnou) a vynechat byste neměli ani výborný kozí sýr. Například kilo kozí brynzy je možné získat za 90 korun.
Návštěvníci Banátu by si měli uvědomit, že ať tak či tak, svým způsobem narušují klid a zvyklosti původních obyvatel. Měli by se snažit být co nejméně nápadní a respektovat pravidla a obvyklý životní styl. Pokud například hodláte fotografovat místní obyvatele, zeptejte se, zda jim to nevadí.