Návštěva rakouského Lince uspokojí duši i tělo

Otázka, jestli Linec nějak souvisí s lineckým koláčem, bude v hlavě vrtat asi většině návštěvníků této hornorakouské metropole.

V Linci vám řeknou, že linecký koláč vymysleli zdejší cukráři, proč by se mu taky tak říkalo. Autorství této pochoutky si však nárokuje i Vídeň a podle některých dohadů – především z šumavské strany – je jeho autorkou česká kuchařka.

Ať je to jakkoliv, linecký koláč se stal jedním se symbolů města Lince a neochutnat ho u pravých lineckých cukrářů by byla věčná škoda. Těsto koláče je sice hodně křehké, zároveň však vydrží velmi dlouho, proto je možné si ho z linecké cukrárny Jindrak objednat do všech koutů světa.

Linec ale samozřejmě nestojí za návštěvu jen kvůli vynikajícímu koláči. Jako kulturní metropole Evropy pro rok 2009 se město prezentovalo ambiciózním sloganem Linz verändert – Linec se mění.

A podle všeho se mu to daří. „Nechceme turistům prezentovat pouze historické památky, ale především to, čím Linec žije v současnosti. Chceme ukázat, jak se v našem městě prolíná tradice s modernou,“ vysvětluje Georg Steiner z Linecké turistické kanceláře.

Stačí krátká procházka po městě a hned je jasné, co přesně měl na mysli. Historické budovy se tu odrážejí v oknech moderních staveb s prvky průmyslové architektury, v současnosti se v Linci nachází také největší kulturní staveniště Rakouska.

V dubnu roku 2013 by zde měl vyrůst nejmodernější operní dům na světě – linecké Hudební divadlo. „V divadle budou uváděna jak díla moderních skladatelů, tak klasické opery. Po celý rok navíc bude možné v Linci navštívit zajímavé koncerty, každoročně se například v parku u Dunaje koná akce Klangwolke, v níž se hudba propojuje s digitálními médii. Za návštěvu bude stát i festival Antona Brucknera,“ doplňuje Steiner. Příští rok se tak Linec pro změnu stane městem hudby.

Že v Linci spolu moderna a tradice vedou živý dialog, je možné pozorovat i na dvou významných lineckých muzeích. Stojí naproti sobě na břehu Dunaje, jedno má tvar písmene U, druhé vypadá jako jeho obrácený odraz. Muzeum umění Lentos bylo otevřeno v roce 2003 a na pravidelných výstavách se zde střídají díla malířů 19. a 21. století – Klimta, Schieleho nebo Warhola.

Stačí ale pár kroků přes most a člověk se dostane do zcela jiného světa – do světa moderních technologií a interaktivního umění v Ars Electronica Center. Centrum bylo otevřeno už v roce 1979, v roce 2009 bylo ale u příležitosti 30. výročí vzniku rozšířeno a dostalo moderní architektonickou podobu – jeho fasáda má největší LED osvětlení v Evropě.

Ars Electronica je zaměřeno na digitální média a nejnovější technologie. Výstavy jsou interaktivní, exponáty je tedy možné si osahat a na vlastní kůži zjistit, jak fungují.

Výstavy tak připomínají velkou futuristickou laboratoř, po které pobíhají nadšené děti a z míry vyvedení dospělí – z velké 3D tiskárny vylézá knoflík podle zadaných parametrů, speciální laser odhalí kostru i vnitřnosti skenované oběti, mluvící plastika připomínající mimozemšťana je představena jako mobil budoucnosti.

Velkou atrakcí centra je místnost nazvaná Deep Space, kde pomocí 3D brýlí cestují návštěvníci vesmírem, prohlížejí si zblízka Poslední večeři Leonarda da Vinciho nebo si vyzkoušejí virtuální sjezd na lyžích. Pro české návštěvníky je dokonce možné zařídit prohlídky v češtině.

„Češi tvoří třetí největší návštěvnickou skupinu, hned po Rakušanech a Italech. České skupiny provádějí po centru české studentky, které tady pracují. Kdo má o prohlídku v češtině zájem, musí se ale objednat předem, aby tu některá z nich skutečně byla,“ říká vedoucí návštěvnického centra Ars Electronica Renata Aignerová, která nás po centru provází.

Paní Renata je původem Češka a v Rakousku žije od roku 1982. V Linci bydlí a pracuje dlouhá léta, a tak může z vlastní zkušenosti potvrdit, že měnící se Linec není jen plakátové heslo.

„Dříve jsme ve městě trávili co nejméně času. Bylo tady špatné ovzduší kvůli průmyslu, a tak všichni na víkendy utíkali do kopců. Nakonec se ale musely splnit limity Evropské unie, vyčistil se vzduch a lidé se sem naopak vracejí,“ doplňuje Renata Aignerová.

Muzea, dobré jídlo a ještě lepší pití je jistě příjemný způsob, jak strávit například třeba prodloužený víkend v Horním Rakousku, do této oblasti se ale jezdí především za sportem. A tak hned z rána po vydatné večeři a ještě vydatnější snídani svižným krokem stoupáme do kopce a provázejí nás jen zvuky hustého lesa kolem nás.

Tentokrát nás doprovází zkušený horský průvodce, ten se naštěstí každou chvíli zastaví a nadšeně vypráví o místní fauně i floře. Les se za chvíli rozestoupí a před námi je vyhlídka s velkou informační tabulí. „A jsme tu, nejkrásnější místo na Dunaji,“ vykřikne nadšeně náš průvodce.

A i když nám podzimní počasí zrovna nepřeje, výhled na Schlögenský meandr skutečně stojí za to. Řeka totiž v tomto bodě několikrát mění směr svého toku a tvoří tak nádhernou smyčku lemovanou horským hřebenem. Kdo se vydá na Dunajskou turistickou pěší stezku, toho podobných výhledů čeká po cestě několik.

Stezka vede pod zalesněnými hřebeny podél toku Dunaje z Pasova do Greinu. Byla vybudována teprve v roce 2010, není tedy ještě tolik známá. Osaměle na ní ale bloudit nebudete, i za špatného počasí zde lze potkat skupinky výletníků s hůlkami na nordic walking.

Stezka je dlouhá 450 kilometrů a projít její hlavní úseky trvá asi 23 dnů. Na výletníky čeká rozmanitá krajina – zalesněné svahy, rokliny, propasti a malá městečka. Na pestrou přírodní scenérii upozorňují turisty informační tabule, odpočívadla a panoramatické vyhlídky.

Horní Rakousko mají v oblibě také cyklisté, podél Dunaje totiž vede cyklostezka z Pasova až do Budapešti a v minulém roce ji projelo 660 000 cyklistů. Pro turisty je také pohodlné najmout si turistickou kancelář, která celý pobyt zařídí – od půjčení kol až po ubytování, odborný servis a dopravu zavazadel. V roce 2011 byly podél cyklostezky vybudovány dobíjecí stanice, proto je možné celou trasu absolvovat na elektrokole.