Našla druhý domov v zemi úsměvů. Na českou mentalitu si po návratu do vlasti stále zvyká

Poprvé o sobě dala Srí Lanka vědět v příhodnou chvíli. Petroušková prý po vysoké škole neměla nijak výjimečnou práci, a když se zcela náhodou potkala se skupinou Čechů, kteří ji pozvali do Asie, změnilo to její dosavadní život. „Nejdřív jsem jejich pozvání odmítla, protože jsem neměla peníze. Pak mi to ale vrtalo hlavou. Napsala jsem jim e-mail, že kdyby někoho v surfařském kempu hledali na výpomoc, ať mi dají vědět,“ vzpomíná Češka na začátek svého životního dobrodružství.

Nejprve se sice dočkala odmítavé odpovědi, o týden později už byla situace jiná. „Napsali mi, zda tam můžu za tři týdny být. Balila jsem se hodně narychlo a ani jsem v té době o Srí Lance nic nevěděla, kromě toho, že tam byli Zikmund s Hanzelkou,“ připouští Petroušková. „Vybrala jsem stavební spoření a jela jsem. Všechno bylo domluvené přes e-mail, ale já jsem střelec, do všeho se vrhám po hlavě.“

Strach z neznámého Češka neměla, protože nešlo o první spontánní rozhodnutí, které v životě učinila. Srí Lanka na ni navíc okamžitě zapůsobila svou autenticitou, tehdy tam ještě nebylo tolik turistů jako dnes. „Dorazila jsem vlastně tři roky po konci občanské války, země se stále dávala do kupy, i když na jihu to nebylo tak drsné jako třeba v Kolombu,“ tvrdí.

Pobyt na Srí Lance si naplánovala na tři měsíce, poté se vypravila ještě sama cestovat po jihovýchodní Asii. Zprvu se zdálo, že tímto vztah s ostrovní zemí končí, to pravé dobrodružství Češku ovšem teprve čekalo.

Po nějaké době, kdy si vyzkoušela i život v kosmopolitním Londýně, se na Srí Lanku vrátila, to se psal rok 2014. Oslovila ji totiž kamarádka s prosbou o pomoc s přestěhováním kavárny.

„Chtěla jsem jet na dva měsíce a pak se vrátit do Británie, kde jsem si zažádala o stáž v BBC a čekala, až se ozvou. Nakonec jsem ale zůstala,“ konstatuje Češka, která v zemi vydržela dlouhých šest let. A kdyby se nemusela kvůli nemocné mamince vrátit do rodné vlasti, asi by byla na Srí Lance dodnes.

Na ostrově, který proslul jako jeden z předních producentů čaje, si sama postupně založila surfařskou a plaveckou školu, ale také vlastní značku oblečení. „Návrat na Srí Lanku pro mě byla mise ohraničená konkrétními daty. Jenže jsem tam potkala svého někdejšího německého přítele a rozhodla jsem se dát našemu vztahu šanci. Říkala jsem si, že kdyby to nevyšlo, odletět můžu vždy.“

Za tu dobu měla Petroušková, která se dodnes na Srí Lanku pravidelně vrací a sní o tom, že se tam jednoho dne vrátí, možnost důkladně poznat místní obyvatele. Ty popisuje jako velmi usměvavé, přívětivé a ochotné – i proto se o ostrově často hovoří jako o zemi úsměvů. Zároveň potřebují lidé ze Západu i notnou dávku trpělivosti, protože Srílančané mají na vše spoustu času. „Nic pro ně není problém, ale nikdy nevíte, zda dorazí za hodinu, nebo za dva dny, když vám něco slíbí,“ konstatuje Češka.

Zároveň si pochvaluje i volnější tempo, na které se během života na Srí Lance naladila. Její dny byly doslova zalité sluncem. Ráno často začínala tím, že vzala prkno a šla si zajezdit na vlny. „Oproti tomu místní obyvatelé zametají. Mají taková proutěná košťata, jejichž zvuk mám dodnes v hlavě. Zametají listí a pak ho v šest ráno zapálí. Dřív se tam pálilo vše, protože neexistoval svoz komunálního odpadu,“ uvádí Petroušková.

Za dvanáct let, kdy Češka Srí Lanku poznává, se země proměnila i v mnoha dalších ohledech. Nejvíce je samozřejmě vidět posun v turismu, který vnímá i s negativy. „Změnilo to i některé lidi, kteří teď v turistech vidí chodící peněženky. Srí Lanka se chce navíc v mnohém přiblížit Západu.“

Návrat zpátky do Evropy byl pro Petrouškovou z mnoha důvodů náročný. Ne že by se na starý kontinent během celých šesti let nevypravila, tentokrát šlo ale o konec jedné etapy „Myslela jsem si, že se vracím na léto, jenže se ukázalo, že nemoc maminky je mnohem vážnějšího charakteru, takže jsem na Srí Lance prodala, co se dalo, a jela do Evropy.“

Na českou mentalitu, která je zcela odlišná od té srílanské, si stále zvyká i několik let po návratu. „Jsem veselý člověk, a když se něco nedá změnit, nechám to být a jdu dál,“ konstatuje a dodává, že cestování člověku hodně změní pohled na svět. Chápe, že lidé, kteří možnosti poznávat svět nemají, mohou být často zapouzdření ve své vlastní bublině.

„Možná, že kdybych nikdy z Česka neodjela, bylo by to snazší. Teď už vím, že člověk může žít u oceánu a mít slunce celý rok. Výlet do Prahy nebo do Vídně vás pak už ze židle nezvedne,“ dodává.

VŠECHNY DÍLY PODCASTU SLEPÁ MAPA NAJDETE ZDE

Čím vším může Srí Lanka okouzlit Evropany? Jak se ostrov plný usměvavých lidí za posledních dvanáct let změnil? Co Srílančany charakterizuje? Jak těžké je v zemi začít podnikat? A co tu kromě slavné Lví skály vidět? Nejen to se dozvíte v kompletním hodinovém rozhovoru, tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si ho pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Máte k nim nějaké připomínky, výtky či pochvaly? Dejte nám vědět na adresu michael.svarc@novinky.cz a do předmětu uveďte „Slepá mapa“.