Národní park Hainich z ptačí perspektivy láká na záplavu stromů

Stromy všech velikostí a bizarních tvarů, ztrouchnivělé kmeny obrostlé mechem, lišejníkem a houbami, tisíce různých rostlin a přes 180 druhů ptáků. To je národní park Hainich s rozlohou asi 7500 hektarů, ostrůvek nedotčené divočiny uprostřed důkladně obdělávané krajiny Durynska. K návštěvníkům je velice přívětivý, kromě naučných a vycházkových okruhů vede územím parku také několik cyklotras.

Hlavní atrakcí je však stezka. Z návštěvnického centra u vesničky Craula k ní dojdete za deset minut. Smyslem krátké procházky je prohlédnout si zespodu stromy, které vzápětí uvidíte shora. Cestou vás možná zdrží rašelinové jezírko, pod jehož hladinu se dá nahlédnout obřím periskopem. Pro vstup na stezku slouží vyhlídková věž, kam se dostanete buď po schodech, nebo výtahem.

Stezku tvoří dva okruhy, ten úvodní začíná asi 10 metrů nad zemí, tedy zhruba v úrovni poloviny vzrůstu zdejších stromů a zvolna stoupá až do výšky 25 metrů. Sklon je takový, aby jej snadno zdolali i vozíčkáři. Na stezce jsou stanoviště věnovaná vždy některému z typických místních živočichů (netopýr, datel), nebo tématu, které souvisí s pralesem (např. fotosyntéza).

Jsou tu krátké a srozumitelné popisky, žádná nezáživná odborná pojednání, spíše obrázky, nákresy a úkoly pro děti. Větve kypí (hmyzím) životem, poskakují po nich ptáci a listy v této výšce vypadají jinak než ty u země.

Průvodce ukazuje, jak se dá taháním za větev rozhoupat celý strom. Je to zvláštní pocit, lidskou silou rozpohybovat obrovský kmen tak, že se kýve jako při silném větru. Na zastřešených vyhlídkových plošinách jsou lavičky a pro neposedné děti lanové překážky.

Ve finále rozhodně vystoupejte na vrchol věže ve výšce 44 m (nejvyšší místní strom má 47 m), odkud je skvělý panoramatický výhled. Na východě leží městečko Bad Langensalza, většinu okolní krajiny však pokrývají nekonečné husté lesy. Uvnitř věže jsou modely, které zobrazují vývoj místní krajiny od doby ledové až do současnosti.

Součástí návštěvnického centra je interaktivní muzeum, kde se téměř všechny exponáty dají osahat, posouvat, otáčet apod.

První část expozice představuje park v různých ročních obdobích (protože stromy jsou listnaté, nejkrásnější je na podzim). Podle zvuku se poznávají ptáci, podle doteku kožešiny její původní majitelé, podle listí druh stromu atd.

Druhá část je věnována životu pod povrchem. V místnostech je šero, na stropech se klikatí kořeny stromů, lavička má podobu housenky, místnosti jsou propojené temnými tunely. Největším zážitkem pro děti je dotyková obrazovka, kde proti sobě vysílají do souboje různé druhy hmyzu: kdo koho sní a pochutná si, kdo koho sní, ale bude se přitom ošklíbat, a kdo si nad kým nechá zajít chuť.

Jedním ze symbolů parku je divoká kočka. V Hainichu volně žijí zhruba čtyři desítky těchto vzácných predátorů a několik dalších je k vidění v mini zoo vesničky Hutscheroda.

Mají výběh s jezírky a dřevěnými konstrukcemi na šplhání a živí se syrovým masem, které jim dvakrát denně nosí ošetřovatel.

Krmení s výkladem probíhá nepravidelně, aby si kočky nezvykaly na stálý režim, čas se dá předem zjistit na wildkatzendorf.com. Na první pohled kočky vypadají neškodně jako jejich domácí příbuzné, ale když jedna z nich na naší výpravu nečekaně vztekle zasyčela přes plot, všichni jsme leknutím uskočili.

Zoo je vzdálená asi 400 m od parkoviště, cesta je stylově značená otiskem kočičích tlapek. Ani tady nechybí malé muzeum s kinosálem. Na sedmikilometrovém okruhu je vyhlídková věž, odkud — máte-li štěstí — můžete zahlédnout divoké kočky v přírodě.

Jen pár kilometrů od Hainichu leží starobylý Eisenach, nad nímž se tyčí hrad Wartburg. Od parkoviště k němu vede ostrý, asi 300 metrů dlouhý výstup. Hrad byl podle pověsti založený roku 1067 a jeho hlavní budova z pozdějších let je považována za nejlépe dochovanou románskou stavbu severně od Alp. Ve středověku byl Mekkou kultury a hostil pěvecké souboje minesengrů – jeden z nich použil Richard Wagner v opeře Tannhäuser.

S hradem jsou spojeny osudy několika osobností, které ovlivnily německé i světové dějiny. Žila tam později svatořečená Alžběta Uherská (sestřenice sv. Anežky České) a v letech 1521 až 1522 se za jeho zdmi ukrýval Martin Luther, který tam překládal do němčiny Nový zákon. Příští rok je 500. výročí od zveřejnění jeho 95 tezí kritizujících katolickou církev, tedy od počátku reformace. Na místech, kde Luther žil, se k jubileu chystá řada výstav a akcí.

V Eisenachu je k vidění dům J. S. Bacha, který se zde narodil, historické památky, související s Lutherem a počátky protestantské církve. Milovníci retra ocení muzeum věnované historii vozů Wartburg, která se tam začala psát už v roce 1899.