Článek
A také řadu krásných výhledů ne nepodobných těm, na které lze narazit v mnohem vyšších českých horách. Další výhodou dnešního putování je skutečnost, že na své cestě asi moc lidí nepotkáte. Většina těch, kteří vyrazí do našeho nejstaršího českého pohoří, jsou totiž „chrti“, kteří to „střihají“ po jeho půvabné hřebenovce. Vedlejší kopce a pamětihodnosti je tedy moc nezajímají. Jejich škoda.
Náměstí jako z knížek o Kájovi Maříkovi
Dnešní trasu je lepší absolvovat z jihu, stoupání není tak strmé a dlouhé jako od Berounky. Cestu začneme v Mníšku pod Brdy, malebném městečku přímo pod hřebenem Brd, jehož náměstíčko je jako vystřižené z knížek o příhodách Káji Maříka. Konečně děj tohoto legendárního braku se odehrává právě zde.
O tom, že kultura v Mníšku ale kvete i dnes, poutníka přesvědčí divadlo, skryté přímo pod zámkem. Samotný pětitisícový Mníšek pod Brdy dostal prý svoje jméno po velkém požáru, který někdy ve 14. století sežehl široké zdejší okolí i se vsí, která tu před ním stála. Protože se o návrat lidí do těchto míst zasloužili i mniši z dnes již zaniklého, ale ve své době slavného kláštera na ostrově u Davle, dostalo nové sídlo jméno po nich.
Zpočátku zde stála jen obyčejná trhová ves, později neopevněné městečko s královským hrádkem. Už za Karla IV., který město dokonce zmiňuje ve svém kodexu Maiestas Carolinas, ale Mníšek dostal díky své strategické poloze na Zlaté stezce významná městská práva. Včetně práva trestat smrtí.
Brandlův obraz
Posledním šlechtickým majitelem Mníšku byl až do roku 1945 rod Kastů z Rakouska, kterým byl pro jejich kolaboraci s německými okupanty celý jejich majetek konfiskován.
Mezi další pamětihodnosti Mníšku patří i kostel sv. Václava, který skrývá vzácný obraz sv. Maří Magdalény od Petra Brandla. Tento původně nástropní obraz umístěný na Skalce byl v době devastace tamního areálu přenesen na plátno a přemístěn do tohoto kostela, na jehož opravu mezi sebou občané vybrali přes 200 tisíc korun. Také čerstvě rekonstruovaný zámek by si poutník neměl nechat ujít. Už kvůli jeho vnitřní výzdobě od Karla Škréty. Pro veřejnost byl objekt dlouho uzavřen, protože zde za komunismu byl archív ministerstva vnitra.
Nad městem se na místě s krásným výhledem tyčí barokní poutní místo Skalka. Pokud byl pro historii Mníšku významnou osobou koželuh Servác, pro historii Skalky je to zase jeho syn, který v roce 1692 najal známého stavitele Kryštofa Dienzenhofera, aby zde podle vzoru kaple ve francouzském Aix en Provence postavil kostel sv. Maří Magdalény.
Jeho zvláštností je vnitřní výzdoba, připomínající krápníkovou jeskyni. Ten samý architekt postavil také nedaleko stojící klášter a poustevnu pro mnichy. O něco později zde byla postavena barokní poutní křížová cesta, která se také dochovala do dnešních dnů.
Velkou ránu areálu přinesla těžba železné rudy v jeho blízkosti, která zde probíhala po 2. světové válce až do roku 1966. I když důlní činností poškozené stavby jsou dnes již částečně opraveny, původní život se sem již nevrátil. I tak, nebo možná právě proto, je zde tak krásně.
Oblíbené místo trampů
Na ještě krásnější místa ale poutník narazí na své další cestě, vedoucí už jenom hustými lesy. Nejprve dojdeme na místo zvané Jezírko, což je bývalý lom, dnes zatopený, který si už za 1. republiky oblíbili trampové.
Jejich potomci si zde postavili řadu krásných dřevěných srubů, které do zdejších lesů a skal pěkně a přirozeně zapadly. Jen o necelé dva kilometry dojdeme na vrch Babka, kde archeologové objevili stopy po keltském oppidu.
Odtud už naše cesta začíná klesat po sutinách a krásnými smíšenými a dubovými lesy plnými hub do Řevnic. Cestou přetneme trasu tzv. Pražské čáry, linie betonových opevnění, která zde byla postavena v roce 1938 jako poslední obranná linie před Prahou. Okamžitě po okupaci Československa sice Němci tyto bunkry rozkázali zničit, ale jejich zbytky tu jsou občas patrné i dnes.
Samotné Řevnice jsou městečkem už od roku 1253, jsou tedy mnohem starší než Mníšek. I zde tepe kulturní život, v letním areálu v lesích nad Řevnicemi se hraje divadlo, před několika týdny zde proběhlo i celostátní finále trampské Porty.
Jak se tam dostat
Do východiště naší cesty, Mníšku pod Brdy, jezdí kromě vlaků Českých drah také příměstské autobusové linky č. 317, 318, 320, 321, 322, 330 a 338, které začínají na Smíchovském nádraží. Z Řevnic se do Prahy dostaneme nejlépe osobním vlakem zpět na Smíchov.
