Nadité bankovní konto mu díru v srdci nezalepilo. Smysl existence našel bývalý ajťák až na cestách

Ještě před deseti lety pracoval Pavel Klega v IT. Kancelář mu však začala být těsná, protože, jak sám říká, v srdci mu zela černá díra. Rozhodl se s prací skončit a vyrazit za dobrodružstvím. Přestože se mu jeho bankovní konto značně zeštíhlilo, svojí volby nelituje ani trochu.

„Byla to dlouhá, nesnadná a trnitá cesta plná překážek. Život se mi ale stal tou pravou školou,“ uvedl cestovatel pro Novinky. Zkušenosti sbíral například stopováním, zkraje ho to táhlo zejména do arabských zemí a do Afriky.

„V roce 2011 jsem byl poprvé mimo Evropu, poprvé v muslimské zemi – v Maroku – a poprvé jsem slyšel modlitební volání z mešity. Přišlo mi to povědomé. Rozpoznal jsem volání mé duše. Zavolala mě na Blízký východ,“ ozřejmil Klega svou motivaci. Snad i proto ho první velká cesta po výpovědi v práci opět zavála do Afriky, kam dojel stopem.

„Posledního srpnového dne roku 2014 jsem vyrazil z mého rodného Hlučína na cestu kolem světa s otevřeným koncem. Projel jsem východní Evropu a Turecko. V Gruzii se to zlomilo, chtěl jsem stopovat lodě, a tak jsem musel do Afriky a pak až na americký kontinent. Po dvou a půl letech na cestě jsem dojel do hlavního města Etiopie Addis Abeby,“ vzpomíná Klega, který krátce žil také v Egyptě, Jordánsku či Kuvajtu.

Nakonec mu ale učarovala země Česku mnohem bližší, a to Albánie. Tu navštívil už šestkrát, naposledy na podzim, a považuje ji za stále autentickou, ryzí a neglobalizovanou.

„Na světě jsou i další místa, která mi taktéž učarovala,“ konstatuje Klega s tím, že jejich společným pojítkem je často politická či ekonomická izolace.

„Těmi místy jsou například Írán, Súdán nebo méně známý ostrov Pemba, který je součástí Zanzibaru. V Evropě je to pak Albánie,“ vysvětluje.

Na Albánii Klega vyzdvihuje tamní obyvatele, kteří se kvůli drsnému komunismu a totální izolaci semkli. „Prošli si těžkými věcmi, které je spojily do zdravé pospolitosti,“ dodává cestovatel. Zároveň nesouhlasí s tím, že by byla Albánie taková divočina, jak je často mnohými vykreslována.

„Já se tam cítím bezpečněji než v České republice. Samozřejmě to není nijak vyspělý právní stát, pravidla jsou odvozena od zvykového práva, které se tam utvářelo po staletí – soubor těchto zákoníků se jmenuje Kanun. Ten například říká, že dům v Albánii patří nejprve bohu, pak hostu a až potom Albánci,“ vysvětluje Klega.

Dodává, že přívětivost obyvatel je rozhodně jednou z albánských předností, pomine-li člověk nádhernou přírodu.

„Pokaždé si říkám, že už jsem zažil vše a že už na mě vytáhli všechny trumfy. A ono to vypadá, že jich mají nekonečně mnoho. Ale podotýkám, že jsem většinu svých pobytů strávil na venkově,“ upozorňuje český cestovatel.

„Například letos jsem opět navštívil známé termální prameny Permet. Kempovali jsme tam s kamarády a potřebovali jsme dřevo na oheň. Po letním návalu turistů byly všechny soušky v okolních lesích vysbírané. Šel jsem se proto k nedalekým lidem zeptat, odkud mají dřevo oni. Starší albánský pár z města Korča mi řekl, ať si vezmu jejich dřevo – všechno, které si dovezli. Dokonce i to, které již hořelo v ohništi. To je jen ukázka albánské pohostinnosti,“ konstatuje Klega.

Ten zároveň potvrzuje, že Albánci jsou samozřejmě temperamentnější, tak jako většina jižanů, a spory se mezi balkánskými národy mohou rozhořet rychle. Turisté se něčemu takovému mohou snadno vyhnout, pokud ctí všechny tradice a zvyky.

„Ale to je univerzální přístup, ať už jsme na návštěvě v jakékoliv zemi,“ míní Čech. A dodává: „A když už občas něco z neznalosti porušíme, jsme na to upozorněni a omluvíme se. Není to žádná velká věda.“

Na Albánii se Klega nedívá růžovými brýlemi, které by mu znemožňovaly vidět realitu. V zemi zažil prý i pár rizikovějších okamžiků. Jednou ho například při přespání na již neexistujícím vlakovém nádraží obtěžovali opilci. Při druhé epizodě ho okradli o peníze, dron a notebook.

„Škoda byla asi 30 tisíc. Zloděj mi nechal jen pas a kreditku. Nahlásil jsem to na policii, ale ta mi bohužel nepomohla. Letos na podzim jsem se nicméně dozvěděl, že tenhle dotyčný zlodějíček už sedí za mřížemi.“

O svých dobrodružstvích natáčí Klega, jenž na sociálních sítích vystupuje jako Pavel Adventurer, videa. V nich chce zmapovat vše, co Albánie (ale nejen ona) nabízí. „Tedy přírodu, lidi, jídlo nebo kulturu. Také jsem začal z Albánie dovážet různé pochutiny – olivový olej, oregano, léčivé bylinky a další.“

Mimo jiné propadl místní šalvěji, na kterou poprvé narazil už v roce 2014, když tudy projížděl v rámci své cesty stopem kolem světa.

„Vrátil jsem se v roce 2017 a poprvé si nasbíral hrst lístků na čaj, v zimě jsem si udělal známý odvar z babského ucha. Při dalším pobytu v roce 2022 jsem ze šalvěje začal vázat svazky na vykuřování,“ konstatuje Klega, který díky cestování nalezl také spirituální přístup k životu.

„Šalvěj je z latinského slova salvare, což znamená zachránit nebo spasit. Vykuřování šalvějí mimo jiné vyhání zlé duchy z domu a ničí choroboplodné zárodky plísní. Anebo si díky němu uděláte jen hezký večer a dopřejete si chvilku pohody,“ tvrdí Klega, který se označuje kromě cestovatele také za šamana.

Přestože mu Albánie tolik přirostla k srdci – na podzim ji poprvé projel vlastním autem –, o přestěhování do balkánské země neuvažuje.

„Narodil jsem se v Česku a trvale nechci bydlet nikdy jinde než mezi Čechy. Mám tady rodiče a kořeny a největším bohatstvím pro mě je hovořit každý den mateřským jazykem,“ konstatuje Klega s tím, že cestování ale jinak považuje za velmi přínosné a obohacující.

Běžným turistům by návštěvu Albánie vřele doporučil. Z míst vypichuje například riviéru, pohoří Prokletije, kterému se říká rovněž Albánské Alpy, město Berat, mys Rodon a další.

„Preferuji autentické zážitky, ale ty můžete najít i na turistických místech. Vše se odvíjí od toho, jak je člověk takovým zážitkům otevřen. Já sám nejraději nocuji v nejodlehlejších místech přírody, abych si po návratu do civilizace vychutnal třeba teplou sprchu.“

Klega plánuje na jaře opětovně vyrazit na cesty, tentokrát do Střední Asie. Tam si nenechá ujít Afghánistán, který prý volá jeho duši. „Vše budu dokumentovat a pořízené záběry budu během cesty i po ní zveřejňovat.“

Právě trávení času u notebooku kvůli střihu videí považuje Klega za maximum „běžné práce“. Ke svému starému životu by se už nevrátil.

„Z kanceláře jsem odešel, abych netrávil tolik času koukáním do obrazovky. Nakonec do ní koukám i tak hodně. Rozdíl je v tom, že teď dělám to, co mě baví a živí. Snažím se mít čas také v rovnováze, a tak když zrovna nekoukám do obrazovky, sbírám a svazuji šalvěj anebo koukám do ohně,“ uzavřel.