Nácvik v simulátoru i dechová cvičení. Kurz pomáhá překonat strach z létání

Je sobota ráno a v učebně v pražském Czech Aviation Training Centre už je přichystáno jedenáct cedulek se jmény. Za chvíli se tu sejde skupinka lidí, kteří se sice cestování letadlem děsí, svůj strach ale chtějí překonat. Někteří to zvládnou už po absolvování jednodenního kurzu, pro jiné jde o první krok k „vyléčení“.

„Strach z létání se objevuje celkem často, celosvětové statistiky uvádějí, že jím trpí 15 až 20 procent lidí,“ říká nám na úvod jedna z lektorek Eliška Kirchnerová.

„Někdo se bojí turbulencí, někdo výšek, zavřených prostor, jiný je ze své povahy úzkostlivější člověk nebo mu vadí, že nemá nad strojem kontrolu,“ zmiňuje důvody, které vedou lidi do podobných programů.

„A nejsou to jen obavy z letu samotného, u někoho ten strach pramení už z toho, že by měl dojet na letiště, projít halou, odbavením a celou procedurou až k letadlu,“ upozorňuje.

Podle Aleny Krejčíkové, která má na starosti organizaci kurzů, je navštěvují muži a ženy zhruba ve stejném poměru. „I když ženy občas lehce převažují. Ale zrovna v tom dnešním kurzu budeme mít víc mužů,“ upřesňuje s úsměvem. Nejčastěji tu obavy z létání pomáhají překonat lidem ve věku 35–40 let.

Někdy sem přijde i více členů rodiny najednou, třeba jako podpora pro toho, kdo má s létáním problémy. Na dnešek se shodou okolností zapsal otec se synem. Ale možná jsou to jen fanoušci létání, kteří program využili jako možnost poznat zblízka, jak to v letectví chodí.

I takové tu potkávají. Během osmi hodin totiž účastníci nesedí jen za stolem v učebně, ale dostanou se také do moderních leteckých trenažerů, v nichž si můžou leccos „osahat“, osobně vyzkoušet nebo si popovídat s pilotem.

„Začínáme psychickou stránkou strachu z létání, pak následují prožitky v jednotlivých simulátorech,“ potvrzuje Kirchnerová. Hydraulických simulátorů mají v centru celou řadu, dnešní skupinka se dostane do dvou z nich a podívat se do nich mohly i Novinky.

V Airbus A320 Cabin Emergency Evacuation Trainer se běžně cvičí palubní průvodčí. Zvenku simulátor vypadá jako trup letadla, vevnitř téměř nejde rozeznat od toho skutečného. Tady lze nasimulovat všechny části letu, od vzletu až po přistání, i s případnými nouzovými situacemi. Využívají ho také filmaři na natáčení, jak se při prohlídce dozvídáme.

„Lidem, kteří se bojí létat, tu ukazujeme například použití kyslíkových masek, jak se zachovat v případě turbulence, dekomprese, jak otevřít nouzový východ nebo si mohou sjet po záchranném skluzu,“ vyjmenovává nám Kirchnerová.

„Vždycky když má člověk možnost si něco odzkoušet nebo prožít, tak se ta nedůvěra zmenšuje. Myslím si, že praktický nácvik je jedna z podstatných záležitostí kurzu,“ věří bývalá letuška.

„Vysvětlujeme jim také, jak jsou posádky letadel cvičeny třeba pro případ evakuace na souši i na vodě,“ dodává. Cestující se tak nemusí bát, že jsou letušky a stevardi na palubě jen proto, aby nabízeli občerstvení a zajišťovali pohodlí.

Mnohdy prý slouží jako jakýsi barometr dění na palubě. „Ano, jsme zvyklí, že pasažéři pozorně sledují, jak se tváříme,“ směje se tým lektorů. Když je posádka při letu v klidu, uklidňuje to i cestující.

„Součástí kurzu je i nácvik relaxačních technik, jak pracovat s dechem. Když už je člověk v letadle a panika či hrozný strach přichází, díky nim může zatáhnout tu záchrannou brzdu, aby strach negradoval nebo byl na nějaké únosné míře,“ říká Kirchnerová.

„Práce s dechem je alfa a omega toho, co můžeme využít,“ potvrzuje její kolegyně Jana Kociánová. „Mezi ty techniky patří hlavně hluboký nádech a výdech, a to, že se cestující zaměří právě na ten dech a nevěnuje tolik pozornosti okolí a tomu, co se děje,“ doplňuje.

Typicky jdou tyto techniky využít při nepříjemných turbulencích, které zůstávají jedním z velkých strašáků cesty letadlem a orosí mnohdy čela i jinak zkušených cestovatelů.

Na kurzu zazní také fakta o létání a jeho technické aspekty, vykládá je přímo kapitán. „Třeba to, že ty běžné strachy, které se u lidí často objevují – že letadlo spadne, že turbulence je fatální a tak podobně – nejsou ve skutečnosti opodstatněné,“ vysvětluje lektorka s tím, že strach z létání nejčastěji pramení právě z neznalosti.

„Dneska mám připravenou takovou nepříjemnou situaci, vzlet z Prahy, z dráhy 24, to znamená zhruba na západ. Je tady silná bouřka, kroupy. Ale ta bouřka není jen jedna, je jich tady několik,“ ukazuje zkušený pilot Rudolf Vyhnálek na rozsvícenou přístrojovou desku před sebou. Za okny kokpitu je simulované šero a hustě prší na ranvej.

To už sedíme ve druhém trenažeru, A320 Full Flight Simulator pro výcvik pilotů. Tady můžou účastníci kurzu zažít třeba ony zmiňované turbulence. Anebo si na chvíli vyzkoušet řízení letadla.

Ne všichni jsou však tak odvážní. „Často se tu objevuje pláč, ať v tom simulátoru, nebo ve třídě, už jen z toho pocitu, že jsou blízko letiště,“ zmiňuje Kirchnerová.

„Měli jsme tady například paní, která na začátku skoro nezvládla být s námi v učebně. Následně nám posílala fotografie s vnoučaty z Nového Zélandu. A vím, že létá doteďka,“ vypráví jeden z příběhů se šťastným koncem.

Účastníkům nabízí dokonce samostatný „absolventský let“. „Je to takový let nanečisto, byť je to normální komerční linka. Ten člověk ale neletí sám, letí s instruktorem, který mu dělá doprovod,“ vysvětluje letuška. Po celou dobu ho provází, vysvětluje, uklidňuje, radí či třeba jen drží za ruku.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Czech Aviation Training Centre