Hlavní obsah

Nablýskanou knihovnu jako z pohádky střeží netopýři

Novinky, Jakub Kynčl

Kdybyste se sta lidí zeptali, která knihovna je podle nich nejkrásnější na světě, málokdo by si vzpomněl na tu uvnitř známé univerzity v Coimbře. V budově, která sloužila dříve jako královský palác, zaujímá Biblioteca Joanina vskutku čestné místo. Na její honosné podobě má obří podíl panovník Jan V. Portugalský (v portugalštině João), po kterém je knihovna pojmenována. Inu, Coimbru nesymbolizuje pouze vášnivé fado.

Foto: Jakub Kynčl, Novinky

Biblioteca Joanina vyrazí návštěvníkům dech na první dobrou. Podobně okázale vybavené prostory uvnitř univerzity nikdo moc neočekává.

Článek

Budování samotné knihovny započalo teprve roku 1717. Vedení univerzity požádalo hlavu státu o příspěvek na její výstavbu a Jan V. Portugalský, velký milovník umění, kultury a vědy, odvětil, že plány univerzity jsou příliš skromné. Ač sám nebyl intelektuál, na knihovnu uvolnil výrazně větší jmění, než o které byl žádán. Disponoval totiž nemalým bohatstvím díky zlatu přiváženému z Brazílie a měl tak větší prostor sponzorovat podobné ušlechtilé projekty.

Architekt Gaspar Ferreira knihovnu navrhl v barokním stylu. Skládá se ze tří sálů s masivními dubovými policemi, které ukrývají přes čtvrt milionu svazků. Některé z nich jsou ručně psané, jiné tištěné. Pochází v naprosté většině z období od 15. do 19. století. Jde o díla věnující se lékařství, geografii, historii, humanitním vědám, právu, filozofii a mnoha dalším odvětvím.

Nepropustné dvoumetrové zdi

Průchody mezi sály dekorují erby jednotlivých univerzitních fakult. K vidění je ve formě pozlacení i mnoho motivů inspirovaných tehdejšími objevy v Orientu. V případě velkých studijních stolů si pak nelze nevšimnout, že byly vyrobeny z exotických dřev přivezených na lodích z Brazílie.

Knihy umístěné v knihovně mají obrovskou hodnotu, a tak není divu, že je o ně velmi dobře postaráno. Obvodové zdi díky své tloušťce 211 centimetrů skvěle udržují stálou teplotu 18 až 20 stupňů a pomáhají v tom i masivní teakové dveře, které se otevírají při odchodu návštěvníků vždy jen na krátký moment.

Okřídlení ochránci

Samotné police jsou vyrobené výhradně z dubu, který je velmi pevný a je dobře známo, že je pro hmyz velmi těžké jej napadnout. A jeho aroma navíc působí jako přirozený repelent proti nejrůznější havěti. V neposlední řadě pak v temných částech knihovny žijí netopýři hvízdaví, kteří po nocích hodují na všem, co by se mohlo chtít živit vzácnými knihami. Okny posléze vylétají ven se napít a před východem slunce se opět vrací zpět.

Kuriózní je, že nikdo přesně neví, kdy se netopýři v knihovně usídlili. Knihovníci si však jsou jisti tím, že uvnitř pobývají přinejmenším od 19. století. Uvnitř se navíc stále používají tradiční plachty vyrobené ze zvířecí kůže importované z carského Ruska k zakrytí vzácných stolů z 18. století. Přece jen čas od času totiž netopýři pošlou k zemi nějaký ten „pozdrav”. I proto se musí každé ráno před vkročením prvních návštěvníků bezpodmínečně vytírat.

Výběr článků

Načítám