Na velikosti nezáleží. Malta svými lákadly strčí do kapsy i větší země

Přibližujeme se k hlavnímu městu. Autobus zastavil těsně před Vallettou, dál musíme po svých. Už od zastávky jsou vidět masivní pískově zbarvené hradby, které metropoli kolem dokola obíhají. Byly tím vůbec prvním, co z města vzniklo, když ho v roce 1566 nechal založit velmistr maltézských rytířů Jean Parison de la Valette.

Valletta nevznikla jako většina evropských měst, tedy tak, že by se na jádro postupně nabalovaly další stavby a město se rozšiřovalo do všech směrů. Stavělo se podle předem stanoveného plánu a výhradně uvnitř hradeb. I proto připomíná Valletta, což je patrné zejména při pohledu do mapy, americká města s jejich rovnoběžnými ulicemi. Prakticky jediná točitá dopravní tepna vede po obvodu poloostrova Sceberras podél pobřeží.

Vstup do Valletty je díky hradbám vskutku impozantní, stejně jako Tritonova fontána stojící těsně před bránou. Jde o takovou obdobu pražské sochy sv. Václava, v tom smyslu, že slouží jako místo k setkávání.

Ulice Valletty překvapí svou prostorností. Domy si od sebe udržují odstup, za což může právě podrobný plán, podle nějž se při stavbě města postupovalo. Platilo totiž nařízení, že budovy nesmějí vyčnívat, aby nezužovaly ulice, a tak si místní poradili jinak a opatřili domy arkýři. Ty jsou typickým znakem zdejší architektury.

Čtvrté nejmenší hlavní město Evropy na malebnosti ani přes stavitelskou akurátnost nijak neztrácí. Nezaměnitelnou siluetu dodává Vallettě bazilika Panny Marie Karmelské s velkou kupolí, která může připomínat třeba svatopetrskou baziliku ve Vatikánu.

Nejdůležitějším svatostánkem je nicméně takzvaná konkatedrála sv. Jana, která je katedrálou jen naoko, přestože má všechny typické znaky. A jakkoli mohou oba chrámy působit zvenčí kvůli pískové fasádě poněkud nudně, uvnitř oplývají vskutku nebeskou krásou.

Barva prakticky všech historických staveb na Maltě není nahodilá, jde o ryze praktickou záležitost. Písek foukající ze Sahary by totiž na bílých fasádách ulpíval, zatímco na žlutých či béžových se nijak nepodepisuje.

Valletta je možná malá metropole, ale lákadel má na tak titěrnou rozlohu opravdu mnoho. Je příjemné jen tak brouzdat uličkami, které se svažují k moři. A kdo chce, může zabrousit třeba do galerie či válečného muzea v přístavní pevnosti St. Elmo. Jednou z nejkrásnějších budov je palác Auberge de Castille, jemuž se někdy říká Kastílie. Jde o sídlo předsedy vlády.

Budova postavená v barokním slohu stojí hned vedle jedné z městských zahrad Barraka, odkud je krásný výhled na takzvané Trojměstí i pobřežní část Valletty. Češi by si neměli nechat ujít ani návštěvu Hastings Garden, kde od roku 2013 stojí pomník Václava Havla.

Při procházení kamennými ulicemi Valletty míjíme také několik britsky vyhlížejících hospůdek. Není to náhoda, Malta byla od roku 1814 britskou kolonií a nezávislost vyhlásila až v 60. letech 20. století. Dodnes se tu jezdí vlevo. Nedaleko Valletty také stojí bývalá rezidence princezny Alžběty a prince Philipa, kteří tu krátce pobývali, než byla mladičká dědička trůnu korunovaná na královnu.

Bývalé hlavní město Malty, Mdina, se tyčí na skalnatém pahorku. Nabízí výhled do krajiny, která na ostrově není popravdě bůhvíjak oslnivá. Vlastně je poměrně placatá a během léta i značně vyprahlá.

Mdina, které se přezdívá Tiché město, je vyhledávaná pro barokní architekturu a malebná zákoutí. I dnes je tu povážlivě ticho, což je tak trochu image, kterou si bývalá metropole pěstuje a udržuje.

Přezdívka se váže k období, kdy Mdina přišla ve prospěch Valletty o status hlavního města. Ulice se vyprázdnily a život ustrnul a utichl. K tichému průzkumu dnes vyzývají turisty cedule a ani auta nemají do centra, až na výjimky, povolený vjezd.

Za návštěvu tu stojí zejména metropolitní katedrála sv. Pavla založená ve 12. století, která byla po zemětřesení na sklonku 17. století přestavěna do dnešní barokní podoby. Nakouknout můžeme na nádvoří několika místních paláců, zdaleka nejmalebnějším místem je však dům s tyrkysovými dveřmi a hustě porostlý fialovou bugenvileou, popínavou rostlinou tolik typickou pro přímořské oblasti.

Města na Maltě často navazují jedno na druhé, za což může omezený prostor ostrova. Mdina takto těsně sousedí s Rabatem, jehož hlavním lákadlem je dvojice katakomb. Ideální místo na zchlazení v letním žáru.

Mdina leží poměrně strategicky v centrální části ostrova, cesta z ní proto může vést na jižní pobřeží. Třeba k útesům Dingli anebo k jednomu z nejhezčích míst na Maltě, romantické Modré jeskyni. Jméno jí dalo zelenomodré moře, které je údajně nejhezčí po rozbřesku. V jeskyni podle pověstí žily nymfy, turisté mohou po jejich stopách vyrazit na loďkách. Opalovací krém s vysokým faktorem je při zhruba 40minutovém výletu nutný.

Malta nemá na jižním pobřeží množství písečných pláží, do moře se tu často skáče rovnou z útesů, samozřejmě nikoli z několikametrové výšky. Za pravým středomořským koupáním je záhodno vyrazit dále na sever, doporučit můžeme dvojici pláží Golden Bay a sousední Riviera Beach.

Populární je ale i plavba na ostrov Comino, kde se nachází Modrá laguna. Tyrkysově modrá zátoka je krásná, ale popravdě je to vcelku masová záležitost, s tím je tedy nutno počítat. Na druhou stranu by byla škoda nejmenší z ostrovů zcela minout, je totiž prakticky neobydlený, a tak je stranou turistického ruchu neposkvrněný a syrový.

Ostrov Gozo se v minulosti pyšnil vůbec nejznámější přírodní atrakcí Malty, Azurovým oknem. Krásný vápencový oblouk, který si zahrál i v první řadě seriálu Hra o trůny, se ale jedné noci za bouře poroučel do moře. Sedm let už je na jeho místě jen skalnaté pobřeží a prázdno.

Smutnit je ovšem zbytečné a zanevřít na Gozo jen kvůli absenci nejznámější atrakce by bylo poněkud nešťastné. I tady se totiž nachází několik míst, která je záhodno spatřit. Jedním z nich je krásná bazilika Ta’Pinu, významné poutní místo.

Svatostánek vzniknul až ve 30. letech 20. století v místech, kde původně stála menší kaple. Legenda praví, že se tu jistá obyvatelka nedaleké vesnice Għarb setkala s Pannou Marií. Té je také bazilika zasvěcena. Na chrámu nepoutá pouze jeho celkové vzezření, ale i zdobné prostranství před vstupem nebo štíhlá 61 metrů vysoká zvonice, která jako by sem doputovala z Benátek.

Impozantní je také rotunda Xewkija neboli chrám sv. Jana Křtitele. Její rozměry a ohromná kupole vyčnívající nad okolní zástavbu působí skoro nepatřičně. Tady se země tak trochu setkává s nebem.

Do poněkud hlubší minulosti se mohou návštěvníci ponořit v archeologickém komplexu Ggantija, což je prehistorický chrám patřící k těm vůbec nejstarším na světě. Jeho ohromné proporce se odráží i v názvu, který v překladu znamená Věž obrů.

Gozo nabízí ale i množství krásných zátok a stejně jako jinde platí, že kdo dřív vstane, ten si místa vychutná s méně lidmi. U zálivu Dwejra nebo Modré díry to platí dvojnásob. Druhá ze jmenovaných atrakcí navíc platí za jedno z deseti nejlepších míst v Evropě k potápění.

Malta je zkrátka typickým příkladem země, v níž platí, že na velikosti opravdu nezáleží, pomyslím si, zatímco v jedné z kaváren ve Vallettě usrkávám ledovou kávu. Poloha mezi Evropou a Afrikou přinesla na souostroví zajímavý kulturní mix, včetně unikátního jazyka, jenž je kombinací románské a semitské řeči. Podobně spletitá je i zdejší kuchyně a historie. I týden je proto málo na to, aby turista v klidu objel a poznal vše, co desátý nejmenší stát světa nabízí.