Článek
První stavbou v prostorách dnešního hradu byla kruhová obytná věž z 11.–12. století. V roce 1249, v době tatarského vpádu, se na hrad uchýlil se svolením tehdejšího panovníka spišský probošt, který si tam postavil věž a palác. O hrad se bojovalo jak ve 13., tak i počátkem 14. století. Z té doby se také datuje jeho gotická přestavba a rozšíření.
Ještě víc hrad rozšířil Jan Jiskra z Brandýsa, který ho získal v roce 1443. Nejdříve nechal na svahu pod hradem postavit malou pevnost a poté dal vybudovat opevnění velkého nádvoří. Tak dostával hrad svou dnešní rozlohu.
Do roku 1464 byl Spišský hrad hradem královským. Tehdy ho panovník daroval rodu Zápolských, kteří z něj učinili své sídlo. Zmodernizovali ho a dostavěli prakticky do dnešní podoby. Postavili novou kapli, zvýšili a zesílili věž, v gotickém duchu přebudovali románský palác.
Je třeba říci, že na Spišský hrad se člověk dostal jen po dobrém. Od jeho vzniku ho nikdy nikdo silou nedobyl.
V březnu 1528 získali hrad Habsburkové a později byl ještě v majetku Thurzů a Csákyů. Těm sice patřil až do roku 1945, ale od požáru v roce 1780 byl opuštěný. Dlouho chátral a teprve v roce 1983, po letech oprav a konzervačních prací, bylo dolní nádvoří zpřístupněno veřejnosti.
Hrad se stavěl shora dolů, a tak je horní hrad nejstarší a nejcennější částí komplexu. Hned naproti vstupnímu prostoru je do skály vyhloubená cisterna. Vpravo se dostaneme k románské bráně a za ní se nacházejí původní gotické a renesanční obytné budovy, z nichž jsou dnes vyhlídkové plochy.
Arkády spojují hradní věž s gotickou kaplí z 15. století. Za tou je nejcennější část hradu, mohutný, původně třípatrový románský palác, který byl v 15.–16. století goticky přestavěn. Z původní architektury jsou nejhezčí jemné sloupky sdružených románských oken s hlavicemi. Konzervační a restaurátorské práce, které tuto část hradu teprve čekají, budou bezesporu patřit k nejnáročnějším.