Na sametovou revoluci čekal jako na smilování. První cesta za hranice pro něj byla šok

Touhu poznávat, co je za dalším horizontem, měl Šrámek již od dětství. Coby malý kluk cestoval s rodinou výhradně po rodné zemi, a to i vzhledem k velmi omezené možnosti vycestovat kamkoli do zahraničí. Sametová revoluce, díky níž Češi konečně získali svobodu pohybu, nemohla pro tehdy 25letého kluka přijít v příhodnější chvíli.

„Svoboda je pro člověka naprostý základ a cestování je jeden z jejích klíčových principů. A jelikož jsem ročník 64 a žil jsem v totalitě, uvědomil jsem si, jaké je svobodu nemít. Je to paradoxní, ale té hrozné době, kterou jsem zažil, mohu vděčit za to, že jsem si uvědomil, jaké hodnoty jsou pro člověka důležité,“ konstatuje Šrámek.

Dodává, že po revoluci se mu najednou otevřelo mnoho možností a jedna z prvních věcí, na kterou myslel, bylo právě vydání se za hranice. „Před rokem 89 jsem neměl možnost vycestovat ani do Vídně, natož někam na Západ. Pro dnešní mladé lidi je to nepochopitelné a nepředstavitelné,“ tvrdí Šrámek, který si hned v roce 1990 založil cestovní kancelář specializující se na poznávací zájezdy, díky níž se začaly odvíjet jeho první cesty.

„Byl jsem po škole i po povinné vojenské službě. A přesně v momentě, kdy jsem se chystal vykročit do života, přišla sametová revoluce. Měl jsem v sobě touhu někam vyrazit a něčeho dosáhnout – 25 let je přesně ta doba, kdy si člověk myslí, že právě on změní svět. Byl jsem ve správnou chvíli na správném místě a chytil jsem šanci za pačesy,“ říká o založení cestovky, jejíž činnost před několika lety, mimo jiné i kvůli covidu, ukončil.

Šrámek v roce 1990 čekal, až se schválí zákon, který umožňoval začít s podnikáním. „Když prošel, dostal jsem koncesi. Bylo to zcela unikátní, protože jsem byl jedním z prvních, kdo mohl začít v turismu podnikat.“ Podle Šrámka byla na začátku 90. let neuvěřitelná poptávka po cestování, protože lidé chtěli vidět, jak se ve svobodném světě žije. „Státní cestovky, předtím zřizované socialistickým režimem, nebyly na něco takového vůbec schopny zareagovat,“ tvrdí.

První výpravu uspořádal Šrámek pro blízké a kamarády a vedla do zemí Beneluxu. Coby mladý kluk bez jakýchkoli průvodcovských zkušeností si vše nastudoval v knížkách, ale s odstupem času považuje takový přístup za velmi punkový. „Jezdil jsem do měst, kde jsem v životě nebyl. Optikou dnešní doby je to naprosto diletantské a nepředstavitelné. Tenkrát jsem měl ale vůli a vitalitu, a i když jsem byl jednooký mezi slepými, tak se mnou lidé jeli,“ vzpomíná Šrámek.

V začátcích podle něj bylo mimo jiné složité shánět ubytování kvůli nekonvertibilní koruně. „Sehnat valuty jinak než u veksláků v temném průchodu nebylo možné, ale to jsem zase nemohl vykázat do papírů,“ popisuje Šrámek porodní obtíže vstupu do svobody.

Přesto na okruh po Beneluxu vzpomíná jako na něco výjimečného, ačkoli první setkání se Západem bylo v mnoha ohledech šokující. „Táta se v roce 68 postavil proti ruské invazi, takže naše rodina měla černou kaňku v kádrových materiálech. Měl jsem kvůli tomu i problémy, když jsem se hlásil na školy, a dostat se na Západ byl neuvěřitelný sen. Už jen vidět hloupé supermarkety, které jsou dnes v každé menší obci… Já od nás znal jen konzumy s ženou za pultem,“ vzpomíná Šrámek, jenž první zkušenost ze zahraničí popisuje jako Jiříkovo vidění.

„Nechci to hnát do extrému, ale ten šok, kam jsme to při budování socialismu dopracovali, byl opravdu neuvěřitelný.“

Postupně začal český cestovatel objevovat i další evropské země, coby průvodce se nakonec podíval na všechny obydlené kontinenty. Navštívil mimo jiné Island, Kyrgyzstán, Austrálii, jihovýchodní Asii, procestoval všechny státy USA. „Vždy jsem s klienty směřoval hlavně za poznáním, žádné turistické masokombináty typu Bibione,“ zdůrazňuje.

Přestože si Šrámek oblíbil řadu míst po celém světě, celkově procestoval více než stovku zemí, nejraději má Evropu. Výhodou starého kontinentu podle něj je, že není až tak velký, jak se může při pohledu do mapy zdát, a zajímavá místa jsou rozeseta prakticky všude. Jen se musejí umět prodat, s čímž podle ostříleného průvodce rozhodně nepomáhají encyklopedická fakta, ale spíše zajímavosti, mýty či legendy.

Šrámek, jenž o svých putováních napsal i několik knih, přičemž ta poslední nazvaná Toulavá cesta vyšla letos na podzim, má za to, že bychom však pro zahraničí neměli zapomínat na Česko. Rodnou zemi popisuje cestovatel jako exotické místo, kde se na velmi malém prostoru nachází řada jedinečných památek.

„Když si vezmete kružítko a zapíchnete ho do mapy Evropy nebo i Česka a vykroužíte si rádius do 20 kilometrů, tak v tom rozpětí najdete něco zajímavého. Třeba v Americe nebo Austrálii najdete taky řadu turistických hitů, ale jsou od sebe i 500 kilometrů daleko,“ konstatuje Šrámek, podle nějž bychom ke světadílu, z nějž pocházíme, neměli přistupovat přezíravě.

VŠECHNY DÍLY PODCASTU SLEPÁ MAPA NAJDETE ZDE

Jak se cestovalo krátce po sametové revoluci? Jak se cestování za tři dekády proměnilo? Jakými schopnostmi musí oplývat dobrý průvodce? Proč je Evropa nejlepším světadílem na cestování? A zapomínáme pro krásy světa na rodné Česko? Nejen to se dozvíte v obsáhlém hodinu a čtvrt trvajícím rozhovoru; tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si ho pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Máte k nim nějaké připomínky, výtky či pochvaly? Dejte nám vědět na adresu michael.svarc@novinky.cz a do předmětu uveďte „Slepá mapa“.