Článek
Pilská duna je největší, ale zdaleka ne jediná. Na jihozápadě Francie v departmentu Gironde, zhruba 60 kilometrů jihozápadně od Bordeaux se na pobřeží Atlantiku nachází kolem 1500 dun, z nichž mnohé si ve výšce s rekordmankou příliš nezadají. Název vystihuje podobu – slovo „pila“ pochází z gaskoňského „pilhar“, tedy kupa nebo hromada.
Výstup na vrchol usnadňují schody.
Nejvyšší bod se nyní nalézá 111 metrů nad hladinou moře. Pro představu je tedy tato „hromada písku“ stejně vysoká jako nejvyšší budova v Česku, brněnská AZ Tower. Také by se do ní vešly téměř dvě Petřínské rozhledny.
Pohled na Atlantik z nejvyššího bodu
Výstup na vrchol ve směru z pevniny značně usnadňují schody. Kdo je nevyužije, může po strmém svahu stoupat nahoru v podstatě odkudkoliv. Čím výše, tím lépe. Nádherný výhled na rozlehlou, 2700 metrů dlouhou, písečnou lokalitu v těsném sousedství oceánu a na ústí Arcachonské zátoky je odměnou pro všechny. Oku lahodí i mohutný borový les ohraničující dunu z pevniny. Požáry, které nedávno zasáhly i tento region, však nepochybně změnily vizuální dojem.
Vznik Pilské duny umožnilo obrovské množství písku, které se odhaluje při velkých odlivech, a také silný západní vítr, jemuž - díky obrovské vodní ploše oceánu - nestojí nic v cestě. Největší naměřená rychlost zde dosáhla 175 km/h.
Duna je dlouhá téměř tři kilometry
Rozměry písečného přesypu tvořeného 60 miliony kubíků písku se podle odborníků nemění, mění se ale tvar a poloha směrem do vnitrozemí. Rychlost „pohybu“ byla spočítána zhruba na pět metrů za rok, takže každoročně „zasype“ písek asi 15 tisíc metrů čtverečních lesa. Suchá torza stromů zadušených pískem, vyčuhujících na závětrné straně duny, jsou toho jasným důkazem. Výzkum navíc prokázal, že se tak začalo dít již 3 500 let před naším letopočtem.
Závětrná strana unikátního přírodního útvaru
Celkový zážitek jistě umocní vhodně zvolená denní doba návštěvy. Cesta nahoru během brzkého dopoledne, kdy ještě tolik nepálí sluneční paprsky ani písek pod nohama, je při „vymetené“ obloze tzv. sázkou na jistotu. Stejně jako následné osvěžení v Atlantiku. Zpáteční cesta pak ubíhá rychleji, máte čas všímat si třeba proměňující se barvy písku nebo v závěru pozorovat lidského hada sunoucího se v zesilujícím vedru vzhůru.