Na poznání Pekingu jedna dovolená nestačí

Zakázané město, náměstí Nebeského klidu, stadión Ptačí hnízdo, buddhistické chrámy, procházky v zanikajících tradičních čtvrtích, výlet na Velkou zeď, podzemí, nespočetné parky, pochoutkami napěchované restaurace — od toho všeho uvidíte v Pekingu jen kousek a budete litovat, že má den pouze 24 hodin.

První silný zážitek čeká hned po příletu. Moderní letiště ohromí svou rozlehlostí a vybaveností i architekturou. Budete-li mít po dlouhém letu náladu cokoli obdivovat, můžete rovnou začít a první dojmy vstřebávat už ve vláčku, který vás z příletové haly odveze k výdeji zavazadel.

To zkrátka musíte vidět. Na prohlídku více než šest staletí starého Zakázaného města si ve svém programu vyhraďte ideálně celý den. Kvůli rozloze v kombinaci s tisícovkami turistů se výlet rychleji jen těžko stíhá.

Na prohlídku Palácového muzea, jak dnes zní oficiální název Zakázaného města, se vydáte z největšího náměstí světa, náměstí Nebeského klidu (Tchien-an-men), kde si předtím po vystání několik set metrů dlouhé fronty můžete prohlédnout nabalzamované ostatky Mao Ce-tunga v jeho mauzoleu.

Po projití brány Nebeského klidu na severní straně náměstí jste již jen kousek od vstupu do placené části císařského města s téměř 40 metrů vysokou Poledníkovou branou (Wu Men). Tady se můžete rozhodnout, zda si za poplatek půjčíte audioprůvodce i v českém jazyce, či město prozkoumáte na vlastní pěst.

Rozlehlá nádvoří, zdobené paláce, které byly domovem 24 císařů, ale také davy lidí vás nenechají na chvíli v klidu. Uvažte už jen podle názvů – síň Nejvyšší harmonie, síň Duševního rozvoje, síň Válečnické udatnosti. Tváří v tvář vznešeným názvům ovšem raději zapomeňte na slušné vychování a chcete-li pořídit dobrý záběr či nahlédnout oknem do některého z paláců, prostě se cpěte a tlačte. Jen tak uvidíte alespoň něco z dosud dochovaných přibližně 9000 místností.

Proklouznout mezi prsty si nenechte ani výstavy v areálu, za které si však budete muset zvlášť připlatit – pokladnice či muzeum hodin za pár jüanů navíc stojí. Nebo už jste viděli hodiny ve tvaru květiny, která v každou celou rozkvétá?

Ještě se ani nevzpamatujete z návštěvy císařských paláců a již máte nutkání vyrazit na Velkou zeď, která měla chránit císařství před opakovanými vpády kočovnických národů – tedy dokud mongolská vojska zeď prostě neobešla. Nejvíce navštěvovaným místem v pohodlné vzdálenosti několik desítek kilometrů od hlavního města je rekonstruovaná část Velké zdi Badaling.

Na výběr máte cestu autobusem č. 919 z autobusového nádraží u stanice metra Deshengmen či taxíkem, který si domluvíte na recepci v hotelu. Bez ohledu na počasí a teploty, které mohou být v létě na rozpálené kamenné zdi vražedné, volte v každém případě pevnou obuv. Pak už jen přibalte dostatek pitné vody, sluneční brýle a paměťovou kartu do fotoaparátu.

Po procházkách v centru města pro vás davy lidí nebudou překvapením. To ovšem může obstarat nejen monumentalita stavby s dnes udávanou délkou 6430 kilometrů, ale místy i její strmost, kdy se do schodů budete muset komicky sápat po čtyřech. Sotva popadnete dech v troše stínu, který poskytují strážní věže, už vás fantastický výhled, korunovaný zdí plazící se z vrcholku na vrcholek, požene dál.

Nebudete-li mít po obhlídce zdi dost, navštivte ve spodní části parkoviště muzeum věnující se Velké zdi s mnoha nálezy, fotografiemi, kresbami i modelem původní vojenské pevnosti. Máte-li více času, zkuste si přes personál hotelu sehnat řidiče, který vás odveze na vzdálenější divočejší části zdi v Simatai či Jinshanlingu, kde nepotkáte ukřičené prodavače triček a pohlednic.

V pekingských parcích můžete do omrzení sledovat nejen rybáře, ale třeba i hromadný nácvik pochodů prvomájového typu, početné tančení s kruhy hula-hop, skupinový trénink standardních tanců či nezbytné ranní rozcvičky. Nebo můžete jednou dokola obejít supermoderní stadión Ptačí hnízdo, který vznikl pro olympijské hry v roce 2008.

Chcete-li alespoň trochu okusit atmosféru starého Pekingu, která kvapem mizí pod betonem a sklem moderních administrativních budov, z nichž je většina městského centra poskládána, najděte si čas na známou Uměleckou uličku u stanice metra Hepingmen. Malé obchůdky s výtvarnými potřebami, čajem a uměleckými artefakty jsou přesným protikladem obchodních center, kterými se to v moderním Pekingu jen hemží.

Ve čtvrti Chongwen se zase můžete na chvíli ukrýt před sluncem při prohlídce labyrintu podzemních tunelů a chodeb, který byl vybudován v době vlády Mao Ce-tunga a měl sloužit jako protiletecký kryt v případě válečného konfliktu se Sovětským svazem. O rozsáhlosti podzemního města svědčí fakt, že v případě potřeby mělo sloužit jako úkryt pro necelou polovinu obyvatel Pekingu!

Milovníkům historických staveb bude asi více vyhovovat prohlídka svatostánků dvou odlišných náboženství, které jsou naštěstí pro turistu jen pár desítek metrů od sebe u stanice metra Yonghegong – Konfuciův chrám a turisty vyhledávanější chrám Lámův. Jednou z možností, jak se na jinak ploché město podívat z výšky, je zdolání úzkých dřevěných schodů Bubnové či Zvonové věže.

Kromě výhledu nabízejí věže, jak název ostatně prozrazuje, prohlídku bubnů a zvonů určených k informování o plynoucím času. V okolí věží se můžete vydat do původních starobylých čtvrtí (hutongů), které pomalu ale jistě z Pekingu mizí a ustupují moderní výstavbě. Přízemní malé domky se specifickou výzdobou a architektonickými detaily jsou pro mnohé dodnes symbolem Pekingu.