Na pouť po stopách Beatles jezdí do Liverpoolu tisíce lidí

Pouť obvykle začíná v muzeu nazvaném Beatles Story v renovovaném Albertově doku, kam přijde každý rok na 200 000 návštěvníků. Ačkoli muzeum nabízí řadu předmětů patřících "Broukům" - třeba první kytaru George Harrisona - doky nemají s Beatles nic společného.

Do jisté míry to platí i o klubu Cavern (Jeskyně), kde se proslavili a kde vlastně začala celá beatlemánie. Klub na Matthew Street v centru města sice existuje, ale o kus dál, než byl původní Cavern ve sklepě čtyřpatrového skladiště, které v 70. letech ustoupilo nákupnímu středisku.

Nynější Cavern je skoro přesná replika postavená v 80. letech z cihel původního klubu, kde Beatles poprvé hráli přes oběd 9. února před 50 lety a potom tu uspořádali ještě 291 koncertů. I když tedy jde o kopii, fanouškům Beatles to nevadí a proudí sem od časného rána.

Nový Cavern vzal na milost i Paul McCartney, který tu v roce 1999 zahrál. Ovšem ve vedlejším, novém a větším sále, kam se vejde normální pódium a asi 300 stojících diváků. Původní pódium je totiž tak malé, že se tam muzikanti sotva vejdou pod klenbu sklepa. Potvrzuje to McCartneyho slova, že prostor měl sice skvělou atmosféru, ale bylo to "klaustrofobické peklo".

Podle odhadů liverpoolského turistického úřadu každý rok přijede za Beatles na jeden den do města 826 000 návštěvníků a dalších 110 000 kvůli nim zůstane přes noc. Tento zhruba milión návštěvníků prý přináší liverpoolské ekonomice 50 miliónů liber za rok (1,4 miliardy korun).

Liverpool má osobitou atmosféru, za posledních 15 let zažil boom a v centru vyrostla řada nových budov, ale není to zrovna krásné město, kvůli němuž by se sem slétali zahraniční turisté. Není tedy divu, že se snaží zájmu o Beatles využít co nejvíc.

Každý den vyrážejí po pamětihodnostech spojených s Beatles pestrobarevné autobusy nazvané příznačně Magical Mystery Tour, své okruhy mají i taxíky. Zastavují nejen u Cavern, ale také u rodných domů všech členů, škol, do kterých chodili, u nemocnic, kde se narodili, na místech, kde hráli, i u radnic, kde se někteří ženili.

Cavern je v centru města, stejně jako řada míst, kde Beatles aspoň jednou hráli. Je tu i dům, kde byl obchod s deskami, který vlastnila rodina Briana Epesteina. Podle legendy tu místní teenageři chtěli koupit verzi známé lidovky o Bonnie v podání skupiny, o které Epstein nikdy neslyšel. Ale šel se na ni podívat do Cavern, okouzlila ho a nabídl jí, že bude jejím manažerem. Cesta ke slávě začala.

Beatles ale vyrůstali na předměstí a většina míst spojená s jejich mládím je několik kilometrů od centra. Na Forthlin Road je řadový domek, kde vyrůstal Paul McCartney a kde za školou s Johnem Lennonem napsali na 20 písniček, včetně hitů I Saw Her Standing There a Love Me Do. Zde Paul také v 16 letech napsal písničku When I'm Sixty Four.

Dům koupila v roce 1996 organizace National Trust, která spravuje britské památky. Nyní je i interiér domku restaurován do podoby, v jaké zhruba byl za Paulova mládí.

Podobně je zrestaurován nedaleko odtud na Menlove Avenue dům, kde vyrůstal John s tetou Mimi a napsal tu první velký hit skupiny Please, Please Me. V roce 2002 dům koupila vdova po Johnovi Yoko Ono a věnovala ho National Trustu. John zde žil až do roku 1963, kdy se tehdy již slavní Beatles přestěhovali natrvalo do Londýna.

Stejné štěstí nemá rodný domek Ringa Starra v Madryn Street v chudé čtvrti Toxteth. Ctitelům Beatles se ho nepodařilo zachránit a dům se zabedněnými okny čeká spolu s celou ulicí na demolici. Dům, ve kterém bydlel George Harrison, má soukromého majitele a je nepřístupný.

Z hlediska historie Beatles má klíčový význam kostel sv. Petra ve čtvrti Woolton. Na louce za kostelem hrál v sobotu 6. července 1957 při pouti šestnáctiletý John se svou skupinou The Quarry Men, kde ho poprvé viděl patnáctiletý Paul. Seznámil je tam společný kamarád a tehdy, jak řekl později John, "se věci daly do pohybu". Když uběhlo od historického setkání 40 let, byla dokonce na budově haly, kde se setkali, umístěna pamětní deska.

Ale fanouškům nejde jen o místa spojená s jejich idoly, ale také o místa, která Beatles zvěčnili v písničkách. Na hřbitově zmíněného kostela je náhrobní deska se jmény několika členů rodiny Rigbyových, včetně jisté Eleanor Rigbyové. Paul tvrdil, že jméno pro svou písničku Eleanor Rigby poskládal z křestního jména herečky Eleanor Bronové, která hrála ve filmu Help!, a z názvu firmy Rigby and Evens, jíž si všiml v Bristolu.

Později připustil, že ho podvědomě mohl inspirovat náhrobní kámen na hřbitově u kostela. Kromě toho je nedaleko hrob Johna McKenzieho, který je v písničce také zmíněn... Buď je to úplná shoda náhod, nebo podvědomí, řekl později McCartney, ale přiklonil se k podvědomí, protože na hřbitově s Johnem strávili hodně času.

Díky slavnému hitu přitahuje tisíce návštěvníků ospalá ulička v poměrně sešlé čtvrti - Penny Lane. Tudy chodil John jako kluk do školy a Paul v kostele svatého Barnabáše zpíval ve sboru. Na křižovatce, do které Penny Lane ústí, je stále přístřešek, o němž se v písničce zpívá, a který je nyní opuštěný, přestože jednu dobu fungoval jako bistro seržanta Peppera.

Povinnou zastávkou je také brána do bývalého sirotčince Armády spásy Strawberry Field. John rád vzpomínal, jak sem chodil jako dítě s tetou každý rok na zahradní slavnost. Dětské vzpomínky zvěčnil v písničce Strawberry Fields Forever.

Původní viktoriánská stavba byla v 60. letech stržena a na jejím místě vyrostla moderní budova. Přesto tu zůstal původní vchod a červená mříž, kterou někdo v roce 2000 ukradl. Naštěstí majitel sběrných surovin, který mříž od zlodějů koupil, si všiml v novinách zprávy o krádeži a mříž se vrátila na původní místo. Sirotčinci dala Yoko Ono několik peněžitých darů. Přesto byl útulek před šesti lety definitivně uzavřen a další osud areálu je otevřený.