Na podzim hrají hory i jezera v italském Trentinu všemi barvami

Užívat si italského životního stylu, kdy hlavní roli hrají jedinečné scenérie i skvělá gastronomie, můžeme začít v údolí Val di Non, místě patřícím jabloním. Dřív se tady sice pěstovala hlavně vinná réva, pak ale vše ovládla jablka – a tak najít dnes v údolí vinaře je trochu problém. Na druhou stranu, cenu jablek ve světě podle místních určuje právě úspěšnost jejich sklizně.

Při příjezdu do oblasti po silnici SS43 je dobré se zastavit v obci Segno, kde ve skladech zrají desetitisíce kusů proslaveného sýra Trentingrana. Malá prodejna je hned naproti obrovským zrárnám. Tady můžeme začít ochutnávku „Dolce Vita“, sladkého života. Kdo chce trochu kultury, může ze stejné silnice odbočit do obce Thon na zachovalý hrad Castel Thun, kde ale nezůstalo nic z vnitřního vybavení středověké stavby.

Dalším zajímavým místem v údolí je městečko Coredo, kde už od roku 1850 funguje řeznictví dnes zvané Dal Massimo Goloso. V nabídce je mimo jiné bílé lardo, slanina naložená ve vodě a bylinkách, speck, což je místní šunka z nejkvalitnějšího masa, a také specialita zvaná mortandela.

S proslavenou mortadelou nemá nic společného, dělá se z mletého vepřového masa ochuceného bylinkami a solí. Malé bochánky se na závěr obalí v syrové vepřové bránici, dvanáct hodin se suší a poté několik dní udí studeným kouřem. Na hranici Coreda se sousední obcí Sanzeno je na strmém skalním výběžku proslavený klášter San Romedio, složený z pěti staveb kostelů a kaplí. Budovaly se asi 900 let od roku 1000 do roku 1918.

Val di Non tvoří tři náhorní pěšiny, kde se střídají pozvolné svahy s hlubokými roklemi, jež tady vyhloubila řeka Noce. Na pěší túru – stezky mají všude v Trentinu červené a bílé značení CAI-SAT – se dá vyrazit třeba na chatu Malga Tassulla ve výšce 2087 metrů nad mořem.

Chata je obklopena rozlehlými pastvinami, kde se od června do září pasou krávy, kozy, ovce i koně. V jedné ze tří budov Malgy si můžete v sezoně koupit čerstvé mléko. Po cestě se naskytne krásný pohled třeba na vrcholy severní skupiny Brenta a také na jezero Tovel v sousedním Val di Tovel.

Jezero Tovel, známé také jako Červené jezero, je největším přírodním jezerem Trentina. Jeho plocha je 360 tisíc metrů čtverečních, největší hloubka dosahuje 39 metrů. Červené jezero, ráj pro mnoho živočichů, najdeme v přírodním parku Adamello Brenta. Svoje pojmenování získalo jezero díky unikátnímu přírodnímu jevu, kdy za jeho zbarvením stály zvláštní řasy vyplouvající až do poloviny 60. let minulého století v létě na vodní hladinu. Tento jev postupně zanikl.

O podzimních víkendech doporučují znalci místních poměrů návštěvu horských chat a statků v okolí vrcholku Monte Roen. Stezka SAT 500 začíná z horského průsmyku Mendel Pass (italsky Passo Mendola nebo Mendola), který je vysoký 1362 metrů a leží na hranici mezi provinciemi Trentino a Jižní Tyrolsko. Z Val di Non je lehce přístupný z města Fondo.

Z průsmyku dojdeme asi po hodině k chatě Mezzavia, otevřené až do začátku listopadu každý den. Jen pozor, zavřená zůstává, když je špatné počasí. Pak následuje úsek, kdy se střídají strmé a mírně svažité úseky. Když opustíte les, najdete na mýtině Malgu Romeno, další horskou chalupu, kde je možné přespat, okusit domácí jídlo a také zajít do malého kostela.

A už je před námi vrchol Monte Roen, nejstrmější část cesty. Naše úsilí je nahoře korunováno nádherným výhledem. Vrátit se dá stejnou cestou, nebo si lze odskočit do chaty Malga Smarano, vrátit se do Malgy Romeno a lesem po rovinaté části stezky SAT 528/a.

Dalším oblíbeným místem pro podzimní turistiku je město Andalo situované na náhorní plošině mezi masívy Brenta a Paganella. V létě je tady hlavním průvodcem na většině stezek úžasné ticho. Když se vydáte z Andala na chatu Malga Spora, prozkoumáte i divokou tvář pohoří Dolomity. Brenta Trasa prochází borovými lesy a přes zelená pole, až skončí na planině, kde je Malga Spora. Cesta k této letní horské mlékárně není vůbec namáhavá. Má převýšení osm set metrů a dá se zvládnout za tři až čtyři hodiny.

Kdo vyráží z Andala, pojede po hlavní silnici číslo 421 směrem na Mezzolombardo, na křižovatce Via Crosare odbočí na Via Priori a pokračuje po ní až před hřiště, kde vlevo začíná stezka 301 do chaty Spora.

Nedaleko Maso Pegorar přejděte asfaltovou silnici a pokračujte po pěkně strmé stezce, která jde z městečka Cavedago, do zatáčky v lese. Stezka 301 je vedená přes velmi malebné, ale trochu exponované skalní římsy, kde se asi na sto metrech musíte přidržovat připevněného řetězu, dokud nedorazíte k prameni Fontana Fredda.

Pokračujte do kopce lesem se starými modříny, až se dostanete na vrchol kopce s nízko položenými pastvinami, odtud už dojdete do Malga Spora ve výšce 1852 metrů nad mořem. Když budete mít štěstí, po cestě uvidíte, jak ve své noře mizí i plachý svišť.

V chatě se pak dozvíte, jak se na alpských pastvinách vyrábí máslo a sýr tradičními metodami. Malga je otevřena od června do září, dá se v ní přespat, jsou tady dvě noclehárny s 22 lůžky. Zpět do Andala se dostanete stejnou cestou.

Také San Martino di Castrozza je proslavenou zimní destinací, v létě a na podzim se sem sjíždějí vyznavači horolezectví a pěší turistiky. Už v 19. století to byli francouzští a angličtí horolezci, kteří stáli v němém úžasu před růžově zbarvenými vrcholy pohoří Pale di San Martino. Když slunce zapadá, jsou jeho špičky až temně rudé.

Malebné horské středisko inspirovalo také umělce – třeba rakouský spisovatel, dramatik a lékař Arthur Schnitzler si ho vybral jako místo, kde se odehrává Slečna Elsa, jeden z jeho nejslavnějších románů z roku 1924. Kniha je vnitřním monologem, který čtenáře nutí prožívat stejné pocity, jaké měla Elsa ve svých posledních hodinách života, jež strávila v San Martino di Castrozza na dovolené s tetou. Hotel, v němž se příběh odehrává, ponořený do lesa na úpatí Pale di San Martino, už neexistuje. Ale třeba jen procházka v San Martino di Castrozza umožní každému navodit si pocity protagonistů příběhu.

Nejoblíbenější túry v oblasti jsou pak ty, které vedou k alpským salaším rozmístěným ve třech pohořích: Pale di San Martino, Lagorai a Feltrine Peaks. Lehkou trasou, již ujdou i rodiče s dítětem v sedačce na zádech – s kočárkem to bohužel nejde –, se dostaneme na izolovaný vrchol Castellazzo, kde sedí Meditující Kristus vytesaný z bílého mramoru z Predazza. Na hlavě má trnovou korunu z ostnatého drátu z 1. světové války. V Itálii se jí říká velká válka a cestou na Monte Castellazzo míjíte zákopy, tunely i kasárny připomínající tuto krvavou historii.

Mezi jeden z nejkrásnějších podzimních výletů patří ten, na němž se dá okružní cestou prozkoumat Val Canali, údolí na úpatí pohoří Pale di San Martino. Start je od parkoviště Fosna a vede do stejnojmenné kotliny, kde se pokocháme pohledem na typické venkovské a horské stodoly a salaše. Po stezce SAT 731 obejdete kotlinu až k lesní cestě, která vede na louku Costa poblíž rozcestníku Forcella Col dei Cistri. Odtud pokračujte po stezce Ronzi-San Martino, sledujte ukazatele na louky Ronz. Tady se dejte po stezce SAT 724, dokud se nedostanete zpátky na parkoviště, odkud jste svou cestu začali.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Zájezdy do Itálie, Cestovní kanceláře a agentury