Článek
V nizozemském přístavu Lemmer kotvila desítka plachetnic, které připomínaly doby dávno minulé. Pomalu se smrákalo a naše skupina nakládala na Beantru vše potřebné, abychom mohli ráno vyplout.
Naleštěný lakovaný dřevěný interiér salónku některým doslova vyrazil dech. Pohodlné polstrované sedačky spíš připomínaly luxusnější hotel. Překvapily nás také dvou– a třílůžkové kajuty, kde byl využit snad každý milimetr. Na čtyřech metrech čtverečních byla vměstnána palanda a umyvadlo.
Do kajuty o velikosti koupelny v panelákové garsonce pronikalo denní světlo oknem ve stropě. Ve sprše jsme pak řešili hlavolam, jak se na suchém pruhu 30 na 50 cm obléct, protože zbytek zabíral mokrý sprchový kout. Bylo to ideální místo k utužení vztahů partnerských i přátelských.
První slunečný den
Na palubě s námi vypluli kromě 1. lodního důstojníka (tzv. matróz) kapitán a majitel lodi, český organizátor, kuchař a animátorka, jejímž úkolem bylo udržovat dobrou náladu.
Hned zrána nám vysvětlili, jak se správně vážou a motají lana. Sotva jsme opustili přístav, vypnul kapitán motor a matróz stanovil, kolik lidí a kde bude potřeba na vytáhnutí plachty.
Michal (organizátor našeho výletu) vše znovu vysvětlil i těm, kteří trochu nechápavě kroutili hlavou, že se mají opravdu také zapojit a tahat za lano. Ukázalo se, že to vůbec není legrace, na vytažení plachty do třicetimetrové výšky je potřeba alespoň šesti lidí.
Tři přemisťovali hák na návětrnou stranu a další tahali za lano, aby pevně napnuli celou plachtu. Matróz dohlížel, aby se plachta vytahovala pozvolna. Všichni se zapojili při manipulaci s plachtami několikrát. Nakonec se dámy ujaly lan zbylých na palubě a motaly je do úhledných kol. Lana musí být totiž ihned připravená k užití při změně kurzu. Vítr se opřel do vytažených plachet a Beantra elegantně vyplula.
Všem klukům zářily oči radostí nad tím, že to byli právě oni, kdo vytáhli plachtu. Po palubě nadšeně pobíhali fotografové a snažili se zachytit atmosféru na lodi za slunečných paprsků. Pod dohledem kapitána jsme si mohli vyzkoušet i práci s kormidlem. Ti odvážnější, kteří se osmělili, si půjčili plovací vesty a po dvou si vylezli do sítě před přídí lodě. Kromě samotného pohoupání to byl i neopakovatelný zážitek – sledovat, jak se vlny tříští o trup lodě.
Ačkoli byla dopoledne obloha bez mráčku, vítr nás nakonec donutil vytáhnout čepice a někoho i rukavice. A když bylo nejhůře, chodili se ti více zimomřiví ohřát do podpalubí, které bylo příjemně vyhřáté.
Večer jsme zakotvili v malebném městečku Enkhuizen, kde sídlí nejkrásnější nizozemský skanzen Zuiderzee Museum. Vypráví o každodenním životě v rybářské vesničce na IJsselském jezeře a představuje tradiční řemesla ze 17. a 18. století. Na 130 historických budov sem bylo svezeno ze 42 lokalit.
Druhý větrný den
Druhý den foukal silnější vítr, a proto stačilo vytáhnout jen jednu plachtu, s níž jsme lehce zdolali větší vlny rychlostí téměř devíti uzlů. Loď se houpala o trochu více a v podpalubí klouzalo ke stranám vše, co nebylo zajištěné, nebo dostatečně těžké. Velký obdiv sklidil kuchař Vlado. V malé kuchyni kouzlil jídlo pro tři desítky lidí. Nejvíc jsme se olizovali po rybí pomazánce.
IJsselské jezero je sice orámované rovinatou pevninou, poloostrovy, ale téměř celou plavbu jsme na břeh nedohlédli. Okolo nás občas proplula moderní plachetnice. Na jezeře jsme potkali také několik šífů, ale i bagr, který těžil ze dna jezera písek. Nizozemci totiž pravidelně pečují o splavnost řek a kanálů.
IJsselské jezero |
---|
Na největším, IJsselském (IJsselmeer) jezeře s rozlohou asi 1100 km2 si budete připadat, jako byste pluli spíše po moři, než po sladkovodním jezeře. Vzniklo vytvořením 32 kilometrů dlouhé hráze Afsluitdijk, která spojila pobřeží Fríska a Noord Holland. Je vysoká 7,5 metru, má 25 propustí pro odvodňování jezera a tři zdymadla sloužící lodní dopravě. Po koruně hráze vede dálnice, cesta pro cyklisty a stezka pro pěší. Z dálky vám připadá, že jedou auta po vodní hladině. V místě závěrečného propojení stojí vyhlídková věž s restaurací, s parkovištěm a nenápadný pomník na počest tvůrců hráze, která zkrátila pobřeží na severu o 300 km a moře odsunula z vnitrozemí o 85 km. |
Rady na cestu
Jak se tam dostat
Nejjednodušší cesta do přístavu Lemmer je autem. Z Prahy cesta trvá přibližně 8 až 10 hodin, počítejte asi 860 km. Osvědčená cesta vede přes Drážďany, Lipsko, Magdeburk, Hannover, Osnabrück a Nizozemím pak přes Zwolle do Lemmeru. V Nizozemsku nepotřebují auta dálniční známky a neplatí se mýtné. V Německu platí pro vozidla do 12 tun totéž. Pokud dáváte přednost letadlu nebo autobusu, musíte přestupovat v Amsterdamu, odkud jezdí do Lemmeru pravidelně autobusové linky.
Co s sebou
Nezapomeňte si přibalit čepici a rukavice, za větrného počasí se vám budou s větrovkou hodit. Samozřejmostí je nepromokavé oblečení, popřípadě pláštěnka a opalovací krém se slunečními brýlemi. S sebou si vezměte také spacák a ručník, které nejsou součástí výbavy lodi.
S čím počítat
Na lodi je velmi málo místa, proto všechny nepotřebné věci nechte raději doma. V rámci uskladnění v kajutách je lepší mít s sebou batoh či sportovní tašku.
Co s mořskou nemocí?
Ačkoli nás zastihlo větrné počasí, nikomu na lodi nebylo špatně. Hlavně je to tím, že plachetnice jsou poměrně stabilní (jsou větší, rychlejší, prostornější a mnohonásobně těžší než stejně velké jachty). Navíc všichni strávili většinu času na palubě a kochali se výhledem. Traduje se historka, že pokud se udělá celé posádce špatně, vznikají přátelství na celý život.
Obchody
Většina obchodů v Nizozemsku zavírá v šest hodin večer a o víkendu se vůbec neotvírají. Proto je dobré se na to dopředu připravit. Mlsouni nechť si přibalí sladkosti s sebou.
O projektu
Nápad o zprostředkovávání plaveb na historických plachetnicích se zrodil na Univerzitě Palackého v Olomouci. Studenti katedry rekreologie vytvořili projekt, který nabízí plavby skupinám nadšenců a firmám pro utužení kolektivu. Plachetnice pocházejí z přelomu 19. a 20. století, původně sloužily jako nákladní lodě. V 80. letech 20. století prošly rekonstrukcí do dnešní podoby. Další destinace, kde se plaví tyto plachetnice, jsou Západofríské ostrovy (NL) a Dánské ostrovy (vyplouvá se z Kielu).