Na Oravský hrad se po více než sto letech vrací upír

Již v roce 1922 se zde natáčel expresionistický němý film o upírovi z Nosferatu, zjevně inspirovaný Draculou Brama Stokera. To neuniklo dědicům spisovatelových autorských práv a snažili se film zakázat poté, co nedošlo k dohodě k jejich zakoupení a režisér tak pozměnil mírně děj a zcela jména postav. Podobnost však byla patrná, avšak již hojně distribuovaný film zničit ve všech kopiích se nepodařilo. A tak v pátek 30. června proběhne na hlavním nádvoří Oravského hradu promítání zmíněného filmu Nosferatu - symfonie hrůzy.

Historie tohoto skvostu i ve zkratce s vynecháním mnoha držitelů nabízí spoustu významných jmen. První písemná zmínka pochází z roku 1267, kdy Oravský hrad získal uherský král Béla IV., Matúš Čák Trenčianský se ho zmocnil v roce 1298, Ctibor ze Ctibořic, stoupenec krále Zikmunda Lucemburského, byl hradním pánem krátce od roku 1420, aby o rok později hrad dobyl velitel hnutí bratříků Petr Komorovský. Od něj sídlo odkoupil v roce 1474 uherský král Matěj Korvín, následoval jeho levoboček Jan Korvín a po jeho smrti nastoupil roku 1505 Jan Zápolský. Od roku 1556 následují Thurzovci: František, Juraj, Imrich a Alžběta Thurzová.

Některé z těchto historických osobností se objevují i v pověstech o hradu, který vyrostl na místě dřevěného hrádku po vpádu Tatarů v roce 1241. Pozvolna ho majitelé rozšiřovali, až se z něj stal komplex čítající 154 místností.

Pověst ovšem budování hradu popisuje zcela jinak. Jakýsi neznámý movitý Oravan si usmyslel, že vzhledem ke svému postavení by měl mít i vlastní hrad. Jako místo vybral vysokou skálu nad Oravou a rozhodl se, že tam právě bude stát jeho hrad, i kdyby mu musel k tomu napomáhat sám čert. Jeho myšlenku ihned odchytil pekelník a uzavřel s ním smlouvu, kde on se zavazuje do sedmi dnů a nocí hrad vybudovat a oplátkou si za 77 let přijde pro boháčovu duši.

Práce mu šla vskutku čertovsky rychle a její zadavatel během oněch budovatelských dnů prozřel ze své hamižnosti a uvědomil si, jaký osud čeká jeho duši. Počal se modlit k Bohu s prosbami o pomoc. Končila sedmá noc a čert nesl poslední tři kameny, když vtom nad samým ránem kohout třikrát zakokrhal a tím oznámil konec noci. Rozzuřený čert věděl, že termín dokončení stavby nedodržel, kameny rozhodil po okolí a zmizel tak, jak se objevil.

Další známá pověst již má coby hlavní hrdiny skutečné postavy. Juraj Thurzo, pán na Oravě, přišel o manželku Žofii a vyčítal si, že to mohla být jeho vina, jelikož ji zanedbával. Kastelán, kterému se svěřil, ho ujistil, že byl vzorným manželem, ale že studené kamenné zdi jistě uspíšily smrt jeho milované. Ihned se rozhodl začít hrad přestavovat tak, aby v budoucnu nehrozilo nikomu smrtelné nachlazení.

Časem žal pominul a Thurza se zamiloval do Alžběty Coborové, kterou pojal za ženu. Krátce po svatbě musel se svými zbrojnoši hrad i ženu opustit a jít bojovat na podporu královského vojska. Alžběta se aktivně podílela na řízení dokončení stavebních úprav. Její stavební dozor byl dělníkům nepříjemný, byli pod neustálou kontrolou a tlakem. Jeden ze zedníků si posteskl: „Nic nedělá, jenom nás tu prohání a nedá nám chvíli oddechu.“ Alžběta to zaslechla a oplátkou mu vpálila, že dohlížet na ně bude až do smrti, a kdyby to bylo možné, tak klidně i po ní.

Thurzo se vrátil z bojů, stavba byla hotová a léta plynula v klidu, první zemřel Juraj a později vlády se ujmuvší Alžběta. Nějaký čas po její smrti se na hradě začala zjevovat černá paní kontrolující s bílými rukavičkami ve svitu lampy pořádek na hradě. Nejspíš ji prý zahlédnete v černé kuchyni.

Pro změnu bílou paní by měl být duch manželky magistra Donče, který vynikal výbušnou agresivitou a krutostí. To se stalo jeho ženě osudné, když mu chtěla být překážkou v úmyslu zabít v hněvu služku, vybil si vztek na ní. Bez lítosti jí usekl ruku. Tak jak byl magistr nelítostný, jeho žena byla velkorysá a odpustila mu s tím, že modlitbami se bude přimlouvat za spásu jeho zlé duše. Velká pravděpodobnost ji při této činnosti spatřit je prý termín: svátek Všech svatých a Květná neděle, místo výskytu: hradní citadela.

Bílou barvu má i holubice, kterou je možné spatřit, jak krouží kolem hradu. A pokud ji sleduje jestřáb, pak se nejspíš jedná o duše či převtělení postav z pověsti, kde za Petra Komorovského, praktikujícího právo první noci, došlo na dívku Marii, kterou jako jiné předtím násilím dovlekl na hrad, aby je tam zneuctil, dokonce některé i prý utýral k smrti. Dívka, než by se nechala potupit, zvolila smrt skokem z okna. S Komorovským to ani nehnulo, nalil si sklenku vína a vykoukl z okna, snad aby zkontroloval, zda je dívka vskutku mrtvá. Hrad zjevně tou dobou neměl hromosvod, protože z nebe právě šlehnuvší blesk ho zasáhl a v popel ho svým žárem proměnil. A od té doby tam lze spatřit poletovat ty dva zmíněné ptáky.

Pokud někdo zaslechne nářek až v samém vrcholku hradu, bude to duch mladé Barbory ​​Kostkové, které nebylo dáno porodit manželovi budoucí nástupce (Petra a Mikuláše Kostku jmenoval správci hradu Jan Zápolský). Neznámo kdo ji otrávil, prý, aby se čerstvý vdovec mohl poohlédnout po plodnější lidské samici.

Neviditelné, a tudíž neidentifikovatelné bytosti teskně naříkají a pláčou v okolí hradní studny, podobizna hraběte Thurzy se zase někdy rozvlní v rytmu srdce. Díky extrémnímu výskytu duchů na hradě ho navštívila i skupina expertů na podobné jevy z USA, vyzbrojena citlivými detekčními přístroji, které doložily, že určité nepřirozené jevy hrad obklopují. Pochopitelně když odborníci z party Ghost Busters vážili cestu přes oceán, neodletí s tím, že by například jimi nahrané tajemně vrzající dveře mohly mít reálně vysvětlitelnou příčinu.

Nasát atmosféru pověstí i historie hradu ve správě Oravského muzea P.O. Hviezdoslava umožňují tři prohlídkové okruhy. Krom opevnění, paláců Thurzova a Korvínova, klenotnice, kaple sv. Michala a dalších prostor s expozicemi historickou, přírodovědnou a etnografickou, lze zdolat celkově přes 350 schodů výstupem k vrcholku věže. Samozřejmostí jsou občasné pohádkové nebo noční strašidelné prohlídky.