Na opuštěný skotský ostrov se pořádají výpravy jen jednou v roce

V minulosti býval ostrov cílem poutníků, podle serveru BBC se zde konaly také nejrůznější rituály. Dávnou přítomnost člověka dnes ovšem připomíná jen velmi málo věcí. Jednou z nich jsou pozůstatky kostela či kaple zhruba z 12. století, které mohly být i součástí klášterního komplexu. A to je skoro vše, co lze na nevelkém ostrově nalézt.

Svou rozlohou Eynhallow, jehož jméno se dá přeložit jako Svatý ostrov, zabírá nějakých 75 hektarů, tedy tři čtvrtě čtverečního kilometru. I přesto je fascinující a přitahuje návštěvníky.

Přístupný je ovšem pouhý jeden den v roce. Ne, že by ho snad obestíralo nějaké kouzlo, znemožňující na něj vstoupit. Hromadné výpravy na něj se však pořádají jen jediný den v roce v průběhu července. Půjčit si loď a vyrazit na Eynhallow individuálně je riskantní, kvůli silným přílivovým vlnám, které znesnadňují jednak přechod mezi ostrovem a pevninou, ale také přistání.

O Eynhallow se občas mluví jako o skotské Atlantidě, a to především kvůli mýtům, které ho obestírají. Obyvatelé Orknejí běžně vyrůstají na folklórních příbězích o prokletém ostrově. Legend je hned několik. Jedna z nich tvrdí, že je ostrov v moci zlých severských duchů, kteří nechají ostrov rozplynout pokaždé, když se na něj někdo pokusí vstoupit. Jiný příběh zase vypráví o mořských lidech, bytostech schopných měnit podobu, které na ostrov přicházejí pouze v létě.

„Místní tvrdí, že ostrov existuje mezi dvěma světy — geograficky i historicky. Je v tom vlastně spousta pravdy,“ cituje server BBC archeologa Dana Leeho ze skotské University of the Highlands and Islands. „Ostrov zasáhl v roce 1851 mor, což způsobilo, že rodiny, které na něm žily, byly nuceny ho opustit. K očištění země a ujištění, že už se nikdo nevrátí, nechal pán zdejší oblasti odstranit ze všech domů střechy,“ pokračuje Lee.

Eynhallow archeology fascinuje tím, že si dodnes nejsou jistí, zda se tu skutečně mohl nacházet celý klášterní komplex. Orkneje jsou totiž jediným místem západní Evropy, kde by se žádná podobná sakrální stavba nenacházela. Jenže na ostrově nikdy neproběhl žádný rozsáhlý archeologický výzkum, paradoxně kvůli nadměrnému zájmu.

Pro ochránce přírody je to ovšem výhra, jelikož je ostrov domovem mnoha mořských ptáků, kteří si zde mohou nerušeně stavět hnízda. Pozorovat tu jdou papuchalkové či rybáci dlouhoocasí. Do míst, kde život před několika staletími utichl, se pak opětovně vrátil v nové podobě.