Na Mikulov si vyšetřete dva dny, ochutnáte tak atmosféru nočního života

Na první pohled je jasné, že městu vévodí mohutný zámek s úchvatným parkem a nezbytnou fontánou, který na místě bývalého románského a gotického hradu vznikl v 17. století přestavbou. Původně zeměpanský hrad byl Přemyslem Otakarem II. roku 1249 udělen lénem Lichtenštejnům.

První zmínku o Mikulovu najdeme v kronikách počátkem 12. století. Nejprve to byla trhová osada. Za město byl Mikulov vyhlášen v 15. století. Od 13. do 16. století byl v držení Lichtenštejnů, po nich až do roku 1945 patřil dalšímu významnému rodu, Ditrichštejnů, jejichž monumentální hrobka vévodí náměstí.

Zámek zažil mnohé významné politické události, jako je třeba dojednání podmínky míru mezi Francií a Rakouskem po bitvě u Slavkova (1805) nebo podepsání tzv. mikulovského příměří mezi Rakouskem a Pruskem po bitvě u Sadové (1866).

Pozornost návštěvníka upoutá asi půl kilometru vzdálený, přitom z každého bodu města všudypřítomný Svatý kopeček, přírodní rezervace, do jejíž flóry se v poslední době začal nově šířit i šťovík zahradní. Kopeček (jedná se o tektonické bradlo tvořené jurskými vápenci) je necelých 400 m n. m. a patří k Pavlovským vrchům.

Stojí tady zvonice a kaple sv. Šebestiána, která tvoří dominantu nad Mikulovem. Pokud máme štěstí na modrou oblohu, tak je tento pohled na bílé stavby umocněn ještě výrazněji. Současně s kaplí je tady kaple sv. Rosálie, kaple sv. Barbory a samozřejmě kaple Božího hrobu s klenutou kopulí. Tyto církevní stavby pocházejí z první poloviny 17. století a celý areál je opravdovým magnetem pro návštěvníky. Kdo rád fotografuje, najde tady množství romantických pohledů.

Během prohlídky nepřehlédněte rohový sgrafitový dům U Rytířů pocházející ze 16. století, zdobený renesančními sgrafity s biblickými a antickými výjevy. Kašnu ze 17. století ve tvaru kamenné polygonální nádrže s hranolovým pilířem a chrliči uprostřed, sloup Nejsvětější Trojice z 18. století, mistrovské kamenické dílo, které podle návrhu A. J. Prennera zhotovil kameník Andreas Steinböck.

Nedaleko zámku, na Kostelním náměstí, navštivte proboštský kostel sv. Václava z 15. století, kde se v původním stavu zachovaly dodnes funkční varhany z 18. století od mistra Jana Výmoly.

Nejimpozantnější stavbou náměstí je bezesporu „tmavá“ Ditrichštejnská hrobka. Její vznik byl postupný a velmi bouřlivý. Se stavbou začal kardinál František Ditrichštejn, který založil nejprve při kapucínském klášteře Loretu (něco jako Svatou chýši v italském Loretu), nad kterou pak byl postaven kostel sv. Anny se zdobnou kaplí.

V budování pokračoval kníže Leopold z Ditrichštejna, který zařídil přestavbu a nechal vybudovat monumentální portál ve stylu pozdního římského baroka se dvěma věžemi, to podle vzoru vídeňského kostela sv. Karla Boromejského. Ditrichštejnové tu pak konečně mohli snít svůj věčný sen.

V 17. století však došlo k tragickému požáru a objekt byl zničen. Hrobka v polovině 19. století doznala mnohých významných změn, barokní průčelí bylo doplněno sochami stojícího Krista a dvou andělů a zpět (z kostela sv. Václava) sem bylo uloženo 45 rakví s ostatky Ditrichštejnů. Od roku 1993 probíhá postupná rekonstrukce.

Ale nejen historie činí z Mikulova významné město. Svůj věhlas získalo také díky vinné révě. S vínem tady začali už Římané, pokračovalo se ve Velkomoravské říši, středověku a samozřejmě i dnes tato vinařská oblast patří mezi přední.

Pálava je nejteplejší místo jižní Moravy, a tak se na vápenité půdě znamenitě daří Ryzlinku, Rulandě, Veltlínu, Sauvignonu, Muškátu, Neuburku, Frankovce, Rulandě modré i dalším novým odrůdám. Kdo během pobytu v Mikulově neochutná výborné místní víno, jako by tu ani nebyl.